Interpolace funkce

, přibližný výpočet hodnot funkce, jsou-li známy její hodnoty pouze v některých bodech vyšetřovaného oboru. Nejčastěji se používá tzv. lineární interpolace, při níž se nahradí daná funkce lomenou čarou.

Ottův slovník naučný: Interpolace funkce

Interpolace (z lat.) sluje ve filologické kritice změnění textu původního rukou cizí, zvláště přidáním jednotlivých slov, vět, ano i celých odstavců. Rukopisy vykazující ve větším počtu přídavky pozdější zovou se interpolovanými, původce přídavků sám interpolátor. Nejednou dálo se interpolování v dobrém úmyslu, napraviti chybu vzniklou v podání, zejména způsobenou vypuštěním jednoho nebo více slov. Častěji však hleděno, jako od grammatiků, výraz neobvyklý a nejasný nahraditi slovem běžným a srozumitelnějším i učiniti tak znění textu čtenáři pochopitelnějším. Jindy zase byl zjevný úmysl klamati čtenáře z různých důvodů, na př. náboženských, politických a p. Mnohdy konečně cizí přídavky zavinil písař ve své svědomitosti nebo prostotě i obmezenosti, maje výklady interlineární nebo marginální za čásť textu památky, již opisoval. Odhaliti i. v památkách starých a odtud je vyloučiti jest úlohou kritiky filologické. – Srv. Blass, Hermeneutik u. Kritik v Iw. Müllera Handbuch der klass. Alterthumswissenschaft l 1, str. 231. RNk. Interpolovati (prokládati) v mathematice nějakou dle jistého zákona sestavenou řadu hodnot a1,a2,a3,a4... an1,an... znamená vřaditi mezi dva sousední členy této řady jistý počet takových veličin, aby se členy původní řady tvořily řadu novou, dle téhož zákona zřízenou. Je-li dána na př. arithmetická řada 1, 9, 17, 25,... a máme-li mezi každé dva členy vložiti tři nové hodnoty tak, abychom obdrželi zase arithmetickou řadu, jest třeba differenci dané řady (d = 8) děliti čtyřmi (d/r+1, máme-li vřaditi r členů), takto interpolovaná řada zní 1nterpolace, 3, 5, 7, 9nterpolace, 11, 13, 15, 1nterpolace.... Interpolace užíváme často, kde z řady pokusů chceme odvoditi nějakou obecnou závislost měnících se veličin. Pokládáme-li úsečky úměrné vždy jedné dvojici na sobě závislých hodnot za souřadnice bodů v soustavě pravoúhlé, dostaneme tím z řady pokusů serii bodů, které lze spojiti čarou. Souřadnice jednotlivých bodů této čáry lze mnohdy pokládati příbližně za nové dvojice zkoušených hodnot a lze tedy z takového diagrammu někdy takové dvojice dosti přesně určiti. Rovnice této čáry udává pak mathematicky závislost obou měnících se veličin. Lagrange podal formuli, která při n určených dvojicích závislých hodnot udává jednu z nich jako celistvou algebraickou funkci n – 1 ho stupně veličiny druhé. Črka.

Související hesla