, ion – elektricky nabitá částice vytvořená z neutrálního atomu (molekuly) ztrátou (kation) či získáním (anion) jednoho nebo více elektronů.
Ionty (zhusta též, ač nesprávně, iony) slovou dle Faradaye součásti, ve které se rozkládá elektrolyt primárným účinkem proudu elektrického. Moderní elektrochemie předpokládá, že elektrolyty jsou v roztocích (zejména vodních) vlivem rozpustidla částečně neb úplně rozštěpeny v ionty, jež volně se mohou pohybovati (elektrolytická dissociace, ionisace), a vykládá theorií tou úkazy vodivosti elektrické, vznik sil elektromotorických a j.–Ionty elementárné liší se od pouhých volných atomů prvkových a ionty složené od radikálů chemických tím, že nesou náboj elektrický, který při elektrolysi ztrácejí na elektrodách. Iontům připisují se osobité vlastnosti fysikální (zabarvení a j.) i osobité reakce chemické. Nauka o iontech jest plodnou pomůckou theoriím chemie fysikální obdobně jako nauka o atomech oporou chemii vůbec. OŠc.