Irokézové

, Iroquois – skupina většinou už neexistujících severoamerických indiánských etnik žijících zejména u Velkých jezer a v povodí řeky Svatého Vavřince; jejich jazyky tvoří irokézskou rodinu. Tzv. vlastní Irokézové tvořili v 16. – 18. stol. svaz pěti kmenů (Irokézská liga: Kajugové, Mohavkové, Oneidové, Onondagové, Senekové). Po epidemiích a válkách se na přelomu 18. – 19. stol. svaz rozpadl; část Irokézů umístěna v rezervacích (dnes kolem 40 000 osob).

Ottův slovník naučný: Irokézové

Irokové (franc. Iroquois, domácím jménem Hodenosauni, t. j. kmen dlouhého domu), společné jméno rozsáhlé skupiny Indiánů na vých. Sev. Ameriky, kteří byli spolu v různém stupni příbuzni jazykově i ethnograficky a v době osazení Severní Ameriky evropskými přistěhovalci z nejmocnějších domorodých kmenů. Sídlili při jezerech Huronském, Erie a Ontariu a v poříčí ř. sv. Vavřince. Rozděleni byli na dvé hlavní skupiny, větší sev. a menší jižní. Skupina sev. opět rozpadala se na skupiny vých. a západní. K záp. náleželi Huroni a Attivandaroni. Vých. skupina, Irokové to v užším smyslu, tvořila až do poč. XVIII. stol. spolek t. zv. pěti národů, k nimž náleželi Mohawkové (Canienga), Senekové (Senontiwana), Cayugové, Onondagové a Oneidové. Sídlili na jih od řeky Sv. Vavřince a jez. Ontaria až po Hudson, prameny Alleghany Riveru a jezera Erie. Nejvýchodněji z nich byli Mohawkové u Lake George a Lake Champlain, nejzáp. Senekové u Lake Seneca. R. 1714 přistoupili k tomuto sdružení ještě Tuscarorové ve Virginii. Zakladatelství sdružení 5 národů připisuje se pohlaváru Onondagů Hiawathovi. K již. skupině Irokovéků náleželi Andastové a Konestogové, kteří sídlili od zál. Chesapeakského až k Potomaku. Vzdálenějšími příbuznými Irokovéků jsou také Čirokové. Irokové byli z nejbojovnějších, ale i nejintelligentnějších národů indiánských. Byli v stálých bojích se svými sousedy a to jednak se sousedy příbuznými, jako Hurony, jednak s kmeny algonkinskými. Přes svoji bojovnost byli však i výtečnými zemědělci a měli značný smysl pro umění a spořádané kmenové zřízení. Největší moci nabyli poč. XVIII. stol. přemožením Algonkinů a Huronů. Přišedše nejprve ze všech Indiánů zdejších v bližší styky s Evropany, počali již koncem XVIII. stol. zabývati se řemesly a založili si již v této době několik škol. Evropanům kladli však dosti značný odpor a byli i důležitým činitelem v bojích mezi Francouzi a Angličany. Ve Spoj. Státech byli však ponenáhlu zatlačeni za pr. bř. Mississippi, kdežto Mohawkové (1776), pak Tuscarorové a Oneidové odstěhovali se do Kanady. Zde žije jich 8483 (1890), ve Spoj. Obcích 7387 a sice v reservacích ve státech New-Yorku, Pennsylvanii a Wisconsinu a v Indianském území. Tuscarorové jsou křesťany, ostatní pohany. Slovník řeči Irokovéků pořídil Abbé Cuoq (Montreal, 1882). Srv. Cusick, Sketches of ancient history of the six nations (Lewiston, 1825 a Lockport, 1848); Schoolcraft, Notes on the Iroquois (New York, 1846); Hale, The Iroquois Book of rites (Filadelfia, 1883); Donaldson, The six nations of New-York (Washington, 1892).

Související hesla