Izrael

, Stát Izrael, hebrejsky Medinat Jisra’el, arabsky Daulat Isrā’īl – stát v západní Asii při pobřeží Středozemního moře; 20 991 km2, 6,0 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 284 obyv./km2, hlavní město Jeruzalém (602 000 obyvatel, 1997); úřední jazyky hebrejština a arabština; měnová jednotka 1 šekel (ILS) = 100 agorotů. Administrativní členění: šest oblastí. – Úzká pobřežní nížina při Středozemním moři se zdvihá ve vápencovou náhorní plošinu 700 – 1 000 m n. m. Na severu hory (až 1 208 m n. m.) Na východě příkré svahy do hluboké příkopové propadliny Ghor, kterou protéká jediná stálá řeka Izraele Jordán, ústící do slaného jezera Mrtvé moře (výška hladiny 400 m pod úrovní oceánu; nejhlubší proláklina na Zemi). Na jihu poušť Negev a úzký přístup k Rudému moři (Akabský záliv). Podnebí je subtropické, v létě suché. Průměrné teploty v lednu 7 – 13 °C, v červenci 23 – 30 °C, roční srážky 700 – 2 600 mm. Převládá křovitá vegetace typu macchie, na jihu stepi a pouště. – Obyvatelstvo tvoří zejm. Židé (80,5 %) a Arabové (14,6 %, 1996). Náboženství židovské (80,5 %), muslimské (14,6 %, většinou sunnité) a křesťanské (3,2 %). Přirozený přírůstek obyvatel 1,6 % (1998), střední délka života mužů je 76 let, žen 80 let. Významná imigrace etnických Židů z celého světa. Urbanizace 89,6 % (1996). – Vyspělý průmyslový stát s mnoha zvláštnostmi (finanční pomoc zahraničních Židů, velký podíl vojenských výdajů, vysoký státní dluh). Hrubý domácí produkt 16 180 USD/obyvatele (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 2,4 % v zemědělství a 19,5 % v průmyslu. Zemědělství využívá 27,3 % území (orná půda a trvalé kultury 20,7 %); 66,7 % neproduktivní plochy. Hlavními plodinami ovoce, zelenina, pšenice, brambory; dovoz základních potravin. Chov skotu, ovcí, koz. Těží se fosfáty (2,4 mil. t, 1996), zemní plyn, rudy mědi, potaš, vápenec. Průmysl strojírenský (zbrojní), elektrotechnický, textilní, potravinářský, chemický, stavebních hmot; broušení diamantů. Doprava silniční, železniční, letecká a námořní (přístavy Haifa, Elat, Tel Aviv-Jafo). – Území dnešní Izraele (starověký Kanaán) je původní vlastí Židů, v níž vytvořili vlastní stát (viz též Izraelské království, Judské království, Makabejci). Po římsko-židovských válkách v 1. a 2. stol. n. l. byli Židé z Izraele násilně vytlačeni a žili v podmínkách diaspory. Vzpomínka na původní vlast však dále žila v židovském náboženství (judaismus) a v poutích do Svaté země, kde zůstaly malé skupiny věřících Židů. Území Izraele se zprvu christianizovalo, později arabizovalo a islamizovalo. Nakonec součást osmanské říše, po jejíž porážce v 1. světové válce svěřeno britskému mandátu. Obrat přineslo židovské národní hnutí sionismus. Díky jeho úsilí byla 14. 5. 1948 obnovena židovská státnost a založen stát Izrael, což vedlo k palestinské válce; v jejím průběhu ze státu Izraele uprchla řada Arabů-Palestinců. Arabové, kteří zůstali ve státě Izrael, byli začleněni do izraelské společnosti. K další válce mezi Araby a Izraelem došlo v roce 1956 (viz též suezská válka). Po šestidenní válce 1967 obsadil Izrael jeruzalémské arabské Staré město, Sinaj, Gazu, Golanské výšiny a další území. K další, říjnové válce došlo v roce 1973. Porážky ve válečných konfliktech vedly k tomu, že Arabové postupně uznávali realitu státu Izrael. V roce 1979 uzavřeny campdavidské smlouvy, které umožnily postupný přechod k mírovému soužití. 1979 dohoda o navrácení Sinajského poloostrova Egyptu za uznání státu Izrael (první z arabských států). Koncem roku 1987 vypukla na obsazených arabských územích intifáda – povstání arabského obyvatelstva státu Izrael. V roce 1993 podepsána dohoda o omezené palestinské autonomii v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu a 1994 vzniklo autonomní území spravované Palestinci. 1994 Izrael a Jordánsko uzavřely mírovou smlouvu. 29.5. 1996 předsedou vlády zvolen Benjamin Netanjahu, jehož vláda zkomplikovala proces předávání území pod palestinskou svrchovanost. 23. 10 1998 podepsal B. Netanjahu a Jásir Arafat ve Washingtonu izraelsko-palestinské "Memorandum z Wye River" o rozšíření palestinské autonomie výměnou za bezpečnostní záruky Izraele. 3. 7. 1999 předsedou vlády zvolen Ehud Barak, který obnovil dialog s Palestinci a sousedními státy. V listopadu 2 000 v důsledku vnitropolitické krize po vypuknutí nové vlny palestinského povstání Barak odstoupil. Byl obviněn z neschopnosti řešit danou situaci. V únoru 2001 novým předsedou vlády byl zvolen A. Šaron. V červnu 2000 se izraelské jednotky stáhly z území jižního Libanonu. – Izrael je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený Knessetem na 5 let. Zákonodárným orgánem je jednokomorový Knesset (120 poslanců, volených obyvatelstvem na 4 roky podle systému poměrného zastoupení). Poslední parlamentní volby se konaly 17. 5. 1999. Prezident Moše Kacav (* 5. 12. 1945).

Tabulka: Izrael- Predstavitele
PREZIDENTI
1948 – 1952 Chajim Weizmann
1952 – 1963 Issac Ben-Zvi
1963 – 1973 Zalman Šazar
1973 – 1978 Efraim Kazir
1978 – 1983 Jicchak Navon
1983 – 1993 Chajim Herzog
1993 – 2000 Ezer Weizmann
od 2000 Moše Kacav
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY
1948 – 1953 David Ben-Gurion
1953 – 1955 Moše Šaret
1955 – 1962 David Ben-Gurion
1962 – 1969 Levi Eškol
1969 – 1974 Golda Meirová
1974 – 1977 Jicchak Rabin
1977 – 1983 Menachem Begin
1983 – 1984 Jicchak Šamir
1984 – 1986 Šimon Peres
1986 – 1992 Jicchak Šamir
1992 – 1995 Jicchak Rabin
1995 – 1996 Šimon Peres
1996 – 1999 Benjamin Netanjahu
1999 – 2001 Ehud Barak
od 2001 Ariel Šaron
 
Související hesla