, psychologie latinsky ego; v některých psychologických školách pojem značící vědomé a sebe-reflektující centrum osobnosti – ego, v jiných je Já považováno za souhrn osobních zkušeností a stavů. Nejznámější jsou tato pojetí: 1. Já je považováno za nositele vědomí identity a kontinuity sebe-uvědomění v čase a odlišenosti od druhých; 2. Já ztotožňováno s duší (G. W. Leibniz), nebo naopak jako to, co je od duše odlišené (J. F. Herbart), popř. považováno za ryze subjektivní duchovní princip (J. G. Fichte); 3. Já je interpretováno jako výraz a projev vůle (W. Wundt) nebo psychické vědomé složky osobnosti podílející se na řízení chování; 4. v psychoanalýze je já (Já) shodné s egem, které tvoří vlastní funkční systém spolu se superegem a id; 5. Jung ve své analytické psychologii rozlišuje mezi Já jako centrem vědomí – egem, a vlastním či bytostným Já zvaným Svébytí (německy das Selbst, anglicky Self), které je cílem procesu individuace. Svébytí je více či méně vědomě přítomno v psýché neustále; 6. v anglosaském prostředí vznikl koncept Já jako vlastní osoby (self), která si sama sebe uvědomuje a skládá se ze dvou složek: a) I (anglicky já) subjektová (Já v užším smyslu jako subjekt aktivity); b) Me (anglicky mne) objektová část (Já jako objekt vztažený k jiným); 7. v humanistické psychologii a teorii osobnosti C. R. Rogerse se rozlišuje Já prožitkové (anglicky I) a Já aktualizované, integrované (self); 8. S. Grof v transpersonální psychologii rozlišuje iluzi individuálního já (ve smyslu ego), jež v průběhu duchovního vývoje mizí, a božské Já (átman), se kterým člověk může ve změněném stavu vědomí prožít sjednocení, čímž se stává neduálným vesmírným Já (brahmánem), čili kosmickým bytím samotným. Viz též ego, jáství, já komplex.

Související hesla