Jacquerie

, rolnické protifeudální povstání v severní a střední Francii v květnu – červnu 1358; jeho vůdcům se podařilo navázat styky s povstáním E. Marcela v Paříži a získat podporu městské chudiny. Název podle francouzského posměšného názvu pro sedláka Jacques Bonhomme (Kuba Prosťáček).

Ottův slovník naučný: Jacquerie

Jacquerie [žakrí] sluje ve franc. dějinách veliké povstání lidu selského, který od šlechtických pánů svých byl vyssáván a trpěl za války franc.-anglické pustošením a loupežnictvím najatých angl. žoldnéřů. R. 1358 dostoupily útisky ty svého vrcholu, neb v bitvě u Poitiersu upadlo mnoho franc. šlechticů do zajetí anglického, a tu rodiny jejich vymáhaly na poddaných celé výkupné a uvalily na ně novou daň z dobytka. Když na prosby sedláků odpovídala šlechta posměchem: Jacques Bonhomme a le dos bon, il souffre tout! (Jakoubek má dobrá záda, on snese všecko), srotilo se v okolí Beauvaisu několik set sedláků ozbrojených kyji a nozi a přepadali sídla šlechtická a odpláceli svým utiskovatelům měrou dvojnásobnou. Froissard ve svých pamětech vypravuje, že vzbouřenci zvolili si za vůdce svého Viléma Cailleta, kterému dali přezdívku »Jacques Bonhomme«, a napadli krajiny v okolí Amiensu, Noyonu, Paříže, Soissonu, Laonu a Hamu a zničili všecka sídla šlechtická nešetříce při tom ani žen, ani dětí šlechtických; proti králi boje nevedli. Moc jejich rostla, ano i prevôt pařížský Etienne Marcel poslal jim na pomoc 300 zbrojnošů, avšak odvolal je, když sedláci neustali ve svém řádění. Konečně spojili se králevič Karel a Karel Navarský se šlechtou a poráželi rozptýlené zástupy selské, takže povstání bylo ještě téhož roku udušeno. Jméno jacquerie odvozují jedni od přezdívky, kterou šlechtici sedlákům všem dávali, jiní od přezdívky Cailletovy. Srv. Eug. Bonnemère, Hist. des paysans (2. vyd. Paříž, 1873); Luce, H. de la jacquerie(2. vyd. t., 1894); A. Thierry, H. véritable de Jacques Bonhomme (Etudes hist., 5. vyd.).

Související hesla