Jaderské moře

, Adriatické moře, Jadran – vedlejší moře Středozemního moře mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem; 132 000 km2, délka od Otrantského průlivu k severnímu závěru 800 km, maximální šířka 220 km, maximální hloubka 1 645 m. Italské pobřeží většinou nížinné, při ústí řek močálovité s lagunami; východní pobřeží členité, hornaté, s mnoha poloostrovy a ostrovy. Teploty vody v létě až 24 °C, v zimě 7 – 14 °C, slanost od 38 ‰ na jihu do 25 ‰ na severu, maximální příliv 1 m. Významný cestovní ruch. Hlavní přístavy: Terst, Benátky, Ancona, Bari, Rijeka, Split, Durrës.

Ottův slovník naučný: Jaderské moře

Jaderské moře, Jadransko neb Sino more Slovanů, též Adrijské nebo Adriatické moře dle starého názvu Mare Adriaticum, Hadriaticum nebo prostě Hadria, Adria, v starověku též Mare Superum, postranní pánev Středozemního moře mezi 40 a 45° s. š., oddělující Balkánský poloostrov od Apenninského. S Iónským mořem souvisí 72 km šir. průlivem Otrantským. Největší délka Jaderského maderské činí 825 km, největší šířka 230 km, průměrná šířka 180 km, plocha 130.500 km2. Jest podlouhlé, k sev.-záp. zakřivené a svým severním cípem, rozděleným poloostr. Istrijským na Benátský a Quarnerský záliv, vniká o 11/2° hlouběji do těla Evropy než záliv Janovský, čímž tvoří přirozenou cestu ze Střední Evropy do Orientu. Dle nivellování, provedeného ze Svinemünde přes Cheb k Jaderskému moři, leží toto o 0.499 m níže nežli hladina Baltického moře. Geologická historie Jaderského maderské není ještě vůbec zjištěna. Bylo asi jako celé východní Středomoří až do útvaru třetihorního zátokou okeánu Indického a sáhalo dříve dále na vých. přes Albanii a Dalmacii a na sev.-záp. přes Benátsko a Lombardii, neboť jak celý Kras, tak i lombardsko-benátská rovina byly dnem mořským, poslední až do velmi pozdní doby. Jižní čásť Jaderského maderské byla však dle Süsse celinou a možno, že J. m. dříve, nežli vznikla dnešní prorva albanská, souviselo se Středozemním mořem na západě. Tomu nasvědčuje i značný rozdíl mezi útvarem pobřeží na záp. a vých. Pobřeží, celkem 1980 km dlouhé, jest na záp. nízké a jen nepatrně rozčleněné. Z větších zálivů jsou zde jen záliv Benátský a záliv Manfredonský, sevřený poloostrovem Monte Garganským. Jinak jest pobřeží na jih od Rimini úplně nerozčleněno, ač provázeno jest rovnoběžnými pásmy výběžků Apenninu. Též sev.záp. pobřeží od Rimini až po Terst jest nízké, lagunami prorážené. Sem alpské řeky donášejí ohromné množství nánosu, z něhož tvoří se ploché ostrovy t. zv. lidi. Ponenáhlým srůstáním těchto ostrovů s pevninou rozšiřuje se tato stále více do moře. Od Terstu počínajíc béře pobřeží Jaderského maderské na se úplně jiný ráz. Břehy východní jsou skalnaté a příkré a vyznačují se množstvím hluboce zařezaných úzkých zálivů a podlouhlých poloostrovů, před nimiž nalézá se množství většinou podlouhlých ostrovů a útesů. Toto rozčlenění jest následkem ponoření se pevniny pod hladinu mořskou, čímž stalo se, že záp. partie Dinarských Alp, která zapadla pod hladinu, vytvořila hluboké zátoky, poloostrovy a ostrovy. Hluboce do pevniny zařezané zálivy jsou pod vodu ponořená podélná údolí, poloostrovy a ostrovy pásma z vody vyčnívající. Naproti tomu pobřeží albanské jest zase ploché, bažinaté a nezdravé. Nejdůležitějšími zálivy vých. pobřeží jsou záliv Quarnerský, na dalmatském pobřeží zálivy Morlašský (též Novohradské moře), Pelešecký a Kotorský, na albanském pobřeží zálivy Drinský, Dračský a Avlonský. Hlavní ostrovy od sev. k jihu jsou: Velja, Čres (Cherso), Losiň (Lussin), Ozero, Rab (Arbe), Bag (Pago), Brač (Brazza), Hvar (Lesina), Vis (Lissa), Korčula (Curzola) a Mljet (Meleda). Patrný vliv jeví utváření se břehů na vývoj a důležitost přístavů. Nejdůležitějším přístavem Jaderského maderské jest nyní Terst. Jindy panovaly přístavům zdejším Benátky, které však důležitosti více a více pozbývají a jednou jako přístav vůbec zaniknou, jako stalo se již Adrii a Ravenně, které jsou dnes městy suchozemskými. Z důležitějších přístavů na straně italské jsou ještě Ancona, Barletta a Bari, nemohou však pojmouti větších lodí námořních. Úplně výjimečné postavení má Brindisi, které má přístav umělý. Mocný svůj rozvoj děkuje Brindisi tomu, že železniční jízdou přes pevninu zkracuje se značně cesta z Anglie do Orientu. Na vých. straně jest značný počet výborných a důležitých přístavů. Mimo Terst jsou zde ještě Pulj, výtečný to přístav vojenský, dále vzmáhající se Rjeka, jediný přístav rak. zemí zalitavských. Z přístavů dalmatských jsou nejdůležitější: Zadar, Šibenik, Spljet, Dubrovník a Kotor. Pobřeží zdejší pro množství dobře chráněných a krytých přístavů bylo ode dávna sídlem námořních lupičů a námořní loďstvo rakouské má odtud nejlepší námořníky. Na albanském pobřeží jest přístavů málo, nejlepší jsou Drač (starý Epidaurus), Lješ (Alessio) a Bar. Pokud hloubky se týče, rozpadá se J. m. na dvě části, sev. mělčí a již. hlubokou. Obě odděleny jsou od sebe podmořskou vyvýšeninou, táhnoucí se od poloostrova Monte Gargano k Pelješci, jejíž nejvyššími body jsou ostrovy Tremiti, Pianosa a Pelagosa. Sev. čásť moře směrem k sev.-záp. povlovně stává se mělčí a dosahuje nejmenší hloubky v zálivu Terstském (15–20 m). Tato čásť jest tak mělká (průměrem 50 m), že by při malém zdvižení dna mořského valnou většinou byla na sucho položena. Největší hloubky nalézají se u zmíněné podmořské vyvýšeniny (200 až 250 m). Jižní čásť moře rychle klesá a vykazuje značné hloubky. Průměr jest asi 1000 m. Nejhlubší místo nalézá se na 40° 10' s. š. a 18° 20' v. d. mezi Brindisi a Kotorem (1590 m). Od Iónského moře odděleno jest J. m. podmořskou vyvýšeninou v průměrné hloubce 800 m, táhnoucí se od Brindisi k ostrovu Sasenu ve Valonském zálivu. Dno většinou, ale hlavně při straně východní, tvoří písek, vápenec a hlína s četnými zbytky lastur, před ústím Pádu a ostatních řek italských na sev.západě bahno. Proud mořský jde při vých. břehu ze Středozemního moře k severu až k Istrii a vrací se opět při záp. břehu. Proudí se 42–75 km od břehu a nejde hloub než 6–8 m. Jako v každé zátoce a uzavřeném moři jsou příliv a odliv slabé, nejslabší na severu; pravidelně bývají pouze jednou za den a příliv obnáší jen 1/2 m, někdy mimořádně 0,65 m. V Benátkách přílivem stoupá moře o několik cm, jen když je sirocco nadýmá, vystupuje o 11/4 m a zaplavuje někdy město. Za bóry klesá, za sirocca stoupá voda, největší odliv bývá v únoru, největší příliv v září. Následkem skrovného přítoku sladké vody, který vyrovnává se značným vypařováním, způsobeným horkými větry od jihu vějícími, jest obsah soli v Jaderském maderskéři velmi značný, větší než v Atlantském okeánu. Specifické váhy v létě přibývá od sev.-záp. k jihových. od 3,30 do 3,85% a hustoty přibývá též celkem od povrchu ke dnu. Jen kde studené prameny sladké vody ústí se na dně mořském, nastává úchylka zmenšením množství soli a klesnutím teploty. Tak jmenovitě mezi ostrovy Visem a Sansegem. Teploty vody při povrchu, která kolísá mezi 19 až 22 °C, přibývá od sev.-záp. k jihových. a to i při pobřeží i na otevřeném moři. Do hloubky teploty ubývá a i tu jest voda sev. částí studenější než na jihu. Teplota na dně obnáší na sev. (u ostrova Visu) v hloubce 130 m 13,7°, naproti tomu u mysu Linguetta na jihu v hloubce 540 m 14.2 °C. Větry na Jaderském maderskéři jsou velmi měnlivé. Nejobávanějšími větry jsou sev.-vých., bóry, vyznačujicí se prudkými explosivními návaly a řádící nejvíce v okolí Istrie, pak u Senje a Makarsky, jihových. sirocco a jihozáp. siffanto. Tento přeskakuje často náhle k jihovýchodu a přechází v prudkou bouři zv. furiano. Zvláště nebezpečny jsou tyto větry v úzkých zátokách a průlivech při vých. pobřeží. Od r. 1886 udržuje rakouská kommisse pro Adrii řadu stanic pro meteorologická a maritimní pozorování. K úvodí Jaderského maderské náležejí vých. svahy Apenninu, čásť již. svahu Alp a záp. svahy pohoří Balkánského poloostrova. Mimo Pád a Adiži vlévají se do Jaderského maderské na italské straně pouze menší řeky pobřežní. Z nich větší jsou počínajíc od jihu Ofanto (starý Aufidus), Fortore, Biferno, Sangro, Pescara, Vomano, Tronto, Chienti, Potenza, Esino, Foglia, Uso (st. Rubicon), Savio, Bacchiglione, Brenta, Piave, Livenza a Tagliamento. V Istrii jest Soča (Isonzo), v Dalmacii Cetina a Neretva, v Albanii Bojana, Drin, Arzen, Škumbi, Semeni a Viosa. Zvířena i květena Jaderského maderské má stejný ráz jako středomořská. Zvířena známa jest pracemi Hellera, Nardo-Stosiće a j. a jest velmi bohata. Hojní jsou dosud delfíni druhů Delfinus delfis a Physeter tursio, řídčeji vyskytuje se Physeter macrocephalus. Vedle delfínů žijí na pobřeží dalmatském, řídčeji pak na jihu, 3–4 m dl. tuleň bahoň (Leptonix Monachus) a Phoca vitulina. Želvy mořské jsou řidčí než v záp. Středozemním moři; vyskytuje se zde druh Chelonia Caretta. Druhu ryb vypočítává Faber 382 a sice 316 mořských a 66 sladkovodních, z nichž jest 5 endemických. Co se týče pásem živočišných, rozeznal jich Lorenz v Quarneru 7 a to: nadbřežní, pobřežní (pásmo řas), pobřežní ponořené do hloubky 4 m, pobřežní do 19 m, střední do 38 m, hlubší do 86 m a nejhlubší. Nejbohatší jest třetí pásmo s 206 druhy. Rybolov provozuje se na všech pobřežích. Nejdůležitější ryby jsou: tuňák (Thynnus thynnus), sardele, hl. na dalmatském pobřeží, kambaly (Solea), štítník (Trigla), cejn (Abramis), parma (Barbus), zlaky nebo dorady (Coryphaena) a obyčejné makrely (Scomber scombrus). Též loví se úhoř, hlavně v umělých rybnících u Comacchia a Benátek. Nepatrnější jest lov nižších živočichů, jako raků, měkkýšů, hub mořských a korálů. Z měkkýšů jsou zde výborné ústřice (nejlepší od Benátek), kyjovka šupinatá (Pinna squamosa), jejíhož byssu užívá se k hotovení tkanin. Korál červený (Corallium rubrum) vyskytuje se na dalmatském pobřeží až k Šibeniku, hojněji na pobřeží albanském. Loví se u Šibenika a u ostrova Zlarina. Rybářství jest v rukou jen dvou ze čtyř národů, obývajících na březích Jaderského m., totiž Italů a Dalmatinců; Slovinci i Albanci neživí se rybolovem. Nejvíce provozuje se rybářství na severu, zejména jest Chioggia sídlem rybářů pobřežních, kteří podloudně loví i ve vodách rakouských. Značnou důležitost mají četné solivary, jichž nejvíce jest v Dalmacii (Stoň a j.) a v Italii.–Plavba vyvinula se k větší důležitosti teprve v novější době následkem otevření Suezského průplavu. Ve středověku ovládaly ji hlavně Benátky a Dubrovník. Velice klesl význam plavby na Jaderském maderskéři objevením Ameriky a námořní cesty kolem Afriky do Indie. Nyní nejdůležitějším obchodním přístavem jest Terst. Daleko největší čásť plavby mají v ruce rakouský Lloyd a některé italské paroplavební společnosti. Literatura: Marieni, Portolano del mare Adriatico (Vídeň, 1845); Le Gras, Manuel de la navigation dans la mer Adriatique (Paříž, 1855); H. Barth, Das Becken des Mittelmeeres (Hamburk, 1860); Constantini, Guida pratico per la navigazione del mare Adriatico (Terst, 1864); Oesterreicher a Imbert, Generalkarte des Adriatischen Meeres (Vídeň, 1879, IV listy); Wolf a Luksch, Physikalische Untersuchungen im Adriatischen-und Sicilischionischen Meere (t.,1881); Schweiger-Lerchenfeld, Die Adria. Land und Seefahrten im Bereiche des Adriatichen Meeres (t., 1882); Küstenkarte des Adriatischen Meeres, herausgegeben vom Hydrographischen Amt der k. k. Kriegsmarine (Pulje, 1890 a násl., VI listů v měřítku 1: 180.000).

Související hesla