Jakobíni

, příslušníci nejvýznamnějšího politického klubu za Velké francouzské revoluce, založeného v roce 1789. Jádrem klub bretaňských poslanců třetího stavu, kteří se v Paříži scházeli v bývalém klášteře sv. Jakuba (odtud název); původní název Společnost přátel ústavy. Spolu s kluby jakobínů vytvořena organizace i mimo Paříž, která se stala střediskem postupující politické diferenciace. V roce 1791 se oddělili feuillanti, 1792 girondisté. Radikální jakobíni (M. Robespierre, J.-P. Marat, G. J. Danton, L. Saint-Just) se podíleli na přípravě květnového povstání v roce 1793 a v září téhož roku jako vůdčí složka Hory nastolili revoluční teror (viz též Výbor veřejného blaha). Vyostřování teroru (popravy hébertovců, dantonovců) vedlo k jejich postupné izolaci, proti vedoucí skupině se postavila většina v konventu (tzv. Bažina). 8. thermidoru (26. 7.) 1794 byli radikální jakobíni zatčeni a po neúspěšném povstání přívrženců dalšího dne popraveni. V listopadu 1794 klub rozpuštěn, pokus o jeho znovuzaložení v roce 1799 zmařen.

Ottův slovník naučný: Jakobíni

Jakobíni (Jacobins), jméno polit. klubu, jejž na počátku revoluce založili ve Versaillech bretonští poslanci pod jménem bretonského klubu (Club breton) ku poradám o návrzích ve shromáždění národním přednášených, tak že na počátku neměl revolučních úmyslů a neměl také podílu na dobytí bastilly (14. čce), útoku lidu na Versailly (5. až 6. říj.) a j. událostech. Když národní shromáždění přesídlilo se do Paříže, usadil se klub v dominikánském klášteře sv. Jakuba a zřídil se dle stanov 8. ún. 1790 přijatých jako Société des amis de la constitution (spolek přátel ústavy); na prohlášeních a dopisech klubových byla přidána slova séante aux Jacobins-Saint-Honoré (sídlem u Jakobínů v ulici Saint-H.). Klub byl výborně zorganisován; měl v čele Duponta, Barnava a Lametha a zastoupeny byly v něm všecky liberální strany, i Girondisté; záhy vešel ve styky s četnými franc. městy a počal šířiti svůj vliv po celé Francii. R. 1791 nabyla strana republikánská v klubu většiny; proto mírnější živlové vystoupili a založili klub Feuillantů. Řízení spolku přátel ústavy ujal se Robespierre; klub ustanovil přijímati za členy i ty, kdož nebyli poslanci, čímž přibývalo živlů radikálních den ke dni, tak že Girondisté ztratili veškerý vliv a byli z klubu vytlačeni. Od 21. září 1792 přijal klub titul »klub Jakobínský« a provozoval v parlamentě a ve veřejném životě krutý terrorismus. Robespierre byl pružným pérem klubu a ten pracoval, jak ředitel tomu chtěl; klub agituje proti králi, štve lid proti kněžím nepřísežným, proti emigraci a konečně proti třídám bohatým; dílem klubu bylo popravení Ludvíka XVI., Marie Antoinetty, většiny Girondistů a mnoha vynikajících osob; výbor pro veřejné blaho a bezpečnost jest v otročich službách klubovních, neb klub šíří hrůzovládu po všech městech francouzských. Trojice Robespierre, St. Just a Couthon řádí i v samém klubu proti členům' (Hébert, Chaumette, Danton), kteří osmělují se opříti rozkazům Robespierrovým. Hrůzovláda dostoupila vrcholu svého ve dnech od 13. dub. až 10. čna, načež nastal obrat. Většina konventu uznala škodlivost vlády Robespierrovy a proto byl v konventě obžalován a 28. čce 1794 s pomocníky svými popraven; tím byla klubu zasazena smrtící rána. Konvent zakázal další přijímání členů a konečně 11. list. 1794 zavřel klub na vždy. Vzbouření 12. germinalu (1. dub.) a 20. kv. 1795 povstání Babeufovo bylo potlačeno, podobně se stalo r. 1798. – Srv. Zinkeisen, D. Jakobiner-Klub (Berl., 1852 až 1853); Taine, Origines de la France moderne, sv. 2.: La conquête Jacobine (Paříž, 1881); Aulard, la société des Jacobins (t., 1891 až 1893, 4 sv.).

Související hesla