Jakub II. (VII.)

, anglický a skotský král v letech 1685 – 88 z rodu Stuartovců; syn Karla I. Od roku 1648 za anglické revoluce (1640 – 60) v cizině, 1660 povolán bratrem Karlem II. do Anglie; 1679 – 82 velel anglické flotile proti Nizozemí. Po nástupu na anglický trůn vyvolal odpor anglické společnosti svými rekatolickými a absolutistickými snahami (1672 přestoupil ke katolictví). Sesazen tzv. slavnou revolucí v letech 1688 – 89 a nahrazen Vilémem III. Oranžským, manželem své dcery Marie; zemřel ve francouzském exilu.

Ottův slovník naučný: Jakub II. (VII.)

Jakub II. (1685 – 1688), druhorozený syn Karla I. a Marie Henrietty, nar. r. 1633, byl jmenován vévodou z Yorku, za revoluce r. 1648 uprchl na pevninu a sloužil ve francouzském a potom ve španělském vojsku. Pojav tajně sličnou Annu Hyde, dceru hrab. Clarendona, za manželku, rozrušil klid v rodině Stuartské, ale vymohl jí uznání. R. 1660 povolal ho Karel II. do Anglie a jmenoval ho velkým admirálem. Jakubzvítězil nad hollandským loďstvem r. 1665 u pobřeží Suffolckého a r. 1672 v zátoce Solebayi. Byl vychován ve směru katolickém a proto byl od parlamentu nenáviděn a to tím více, když r. 1672 otevřeně se přiznal k církvi katolické a pojal r. 1673 za choť katol. princeznu modenskou Marii Beatrici. Dolní sněmovna vystoupila hrozivě a přes čtvero rozpuštění parlamentu musil Karel II. r. 1679 ho vypověděti z Anglie. V r. 1681 – 82 nastala reakce, Jakub se vrátil, byl v Londýně radostně uvítán a právo nástupnictví na trůně, před tím popírané, bylo mu přiznáno. Byl povahy šlechetné, byl vzdělán a nadán, ale upadl do léček Ludvíkem XIV. mu nastrojených; z těch pak nevybředl, ani když stal se po smrti Karla II. králem. Po přijetí Viléma Oranienského usadil se s rodinou r. 1689 v St. Germainu a vyjednával odtud se státy katol.. zvláště s Leopoldem I., avšak bez úspěchu; podobně nezdařil se mu pokus zmocniti se Irska. Z návodu Ludvíka XIV., který chtěl zaměstnati Anglii v Irsku, vypravil se Jakub II. s nepatrnou mocí na moře, přistal 22. bř. 1689 u břehů irských a svolav sněm do Dublina prohlásil, že nastupuje u vládu; byl však 1. čce 1690 od Viléma na ř. Boyne poražen i uprchl zase do St. Germainu. Nic nespomohla strana Jakobitů a další pokusy se rovněž nezdařily. Zemřel v St. Germainu. Z prvního svého manželství měl dcery Marii, provd. za Viléma Oraňského, a Annu, provd. za dán. prince Jiřího; z druhého Jakuba III., Pretendent zvaného. Sepsal 10 svazků »Pamětí své doby«, kterých dr. Clarke užil ke svému Life of James II. (Londýn, 1816).

Související hesla