Jamb

, literatura vzestupná metrická stopa složená ze dvou slabik, první krátké a druhé dlouhé (∪ –); v češtině se realizuje nepřízvučnou první slabikou a přízvučnou druhou slabikou. Podkládání sudé slabiky v jambické stopě přízvukem se kříží se sestupností slovního přízvuku v češtině.

Ottův slovník naučný: Jamb

Iambus (řec. ιαμβoς) sluje v metrice stopa tvaru ∪ –. Rhythmicky třeba ovšem řadu iambickou na př. ∪ – ∪ – ∪ – ∪ – pokládati za řadu trochajskou s anakrusí a tedy měřiti ji ∪ ∣ – ∪ ∣ – ∪ ∣– ∪ ∣– . Z toho plyne, že veškery zvláštnosti rhythmické, jež vyskytují se u trochaje, jeví se též u [Iambus]-bu: rozvedení ve tři slabiky krátké, stažení v jedinou slabiku trojdobou, náhrada spondeem (u iambů na místech lichých, u trochaje na místech sudých), spojování v dipodie a j. – Jakožto stopy metrické užívalo se iambu zajisté již od dob prastarých, tak jako trochaje; že Řekové Archilochovi připisovali vynalezení jeho, má smysl ten, že z básníků známých Archilochos první ho použil k útočným básním svým, jež taktéž nazval iamby. Ráz tento podržely verše iambické i v dobách pozdějších dosti často, na př. v epódech čili iambech Horatiových. Jiné a daleko ještě důležitější platnosti došla stopa iambická jakožto stopa rhythmem stoupající, tedy výborně se hodící k označení pathosu, v dramatech antických, kde od Aischyla počínajíc stala se téměř výhradným rozměrem dialogu dramatického v t. zv. senariu. Knr.

Související hesla