Jan Evangelista

, apoštol a evangelista; podle tradice autor čtvrtého evangelia a tří epištol. V evangeliu označován jako „učedník, kterého miloval Pán“. Podle mínění některých autorů byl příbuzný velekněžské rodiny a měl spojení na tradici essejců, z níž čerpal ve svých textech.

Ottův slovník naučný: Jan Evangelista

Jan, apoštol a evangelista, nar. v Bethsaidě v Galilei z otce Zebedea, zámožného rybáře. Matka jeho slula Salome. I syn věnoval se rybářství. Prostřednictvím sv. Jana Křt. přiveden byl k Pánu Ježíši, od něhož se svým bratrem Jakubem st. za apoštola vyvolen. Vynikal vroucností a mírností, láskou ke svému božskému mistru, jehož ani pod křížem neopustil, při tom však i rozhodností, pro niž mu, jakož i bratru jeho sv. Jakubu st. dáno bylo jméno Boanerges, t. j. syn hromu. Pro své vlastnosti, jakož i ustavičné panictví těšil se Jan obzvláštní lásce Pána Ježíše, tak že miláčkem Páně se nazývá. Jemu doporučil umírající Spasitel svoji matku v ochranu. Po smrti Ježíšově zdržoval se Jan ponejvíce v Jerusalemě, později po úmrtí Panny Marie v Efesu, odkudž řídil okolní obce křesťanské. Zde jako metropolita shromáždil kolem sebe mnoho výtečných žáků, hlavně biskupa Papia z Hierapole, sv. Ignáce z Antiochie a sv. Polykarpa ze Smyrny. Když císař Domicián pronásledoval křesťany, byl Jan do Říma přiveden a zde uvržen do kotlu naplněného vařícím olejem; ale když bez pohromy vytažen, byl vyobcován na ostrov Pathmos, odkudž teprve po smrti Domiciánově za panování císaře Nervy se vrátiti směl. Skonal za císaře Trajána asi 100letý v Efesu, jak se za to má, jediný z apoštolů smrtí přirozenou. Okolnost, že sv. Jan tak dlouho žil, byla příčinou, že mnozí špatně si vykládajíce slova Kristova myslili, že sv. Jan nikdy nezemře, ba i po smrti považovali je toliko za spícího na nějaký čas pod zemí.O Janově horlivosti a lásce k bližnímu pěkná svědectví vydávají některé zprávy starých spisovatelů, kterak, ač stár, zbloudilého jinocha mezi lotry vyhledal a k pokání přiměl, jak když nemohl pro vysoký věk již kázati, kázání své shrnul ve slovech »Synáčkové, milujte se vespole▽ a j. Čím méně celkem máme zpráv o životě a vynikajícím působení sv. Jana, tím více svědčí o jeho významu jeho literární činnost. Jednohlasně připisují mu z knih Písma sv. Nového zákona čtvrté evangelium, tři listy a knihu prorockou Zjevení čili Apokalypse. Evangelium své o 21 kapit. napsal sv. Jan pravděpodobně v Efesu, navrátiv se tam ze svého vyhnanství, za tím účelem, aby obhájil víru o božství Kristově proti gnóstikům. O tomto účelu svědčí kromě výslovného podotknutí obsah celého evangelia, kdež s velikou pečlivostí jsou sebrány řeči Ježíšovy hlavně před učenými zákonníky pronesené, jimiž Spasitel své božství dokázati chtěl. Pro tento vznešený účel dáno sv. Janu po výtce jméno »theolog«. Ostatní tři evangelisté se zabývají s Pánem Ježíšem jaksi spíše jako s člověkem a jeho řeči a skutky prostě a věrně vypravují. Co se tří epištol sv. Jana týče, první, jak z obsahu vyplývá, hledí k církvím více a obsahuje v pěti kapitolách napomenutí k víře a dobrým skutkům, jakož i důkaz, že Ježíš jest Slovo tělem učiněné a že jen skrze něho lze spasení dosíci. Druhá jest psána nějaké křesťanské paní a synům jejím. Obsahuje ve 13 verších radost sv. Jana z pravé a účinné víry paní té a jejích synů a napomenutí k vytrvání na dobré cestě a k vystříhání se svůdců. Třetí svědčí jakémusi Gajovi, jehož zbožnost a pohostinnost apoštol chválí a brzkou návštěvu slibuje. Zjevení čili Apokalypse, již napsal sv. Jan ve vyhnanství na ostrově Pathmu, obsahuje ve 22 kapitolách básnický vylíčený boj křesťanství s pohanstvem a prorokuje budoucí vítězství a slávu víry a církve katolické. Apokalypse je poslední kniha v kanonu Nového zákona; pro množství obrazů a obratů naprosto cizích jest k porozumění velice nesnadná. dk.

Související hesla