Janov

, italsky Genova – město v severozápadní Itálii na pobřeží Ligurského moře, hlavní město kraje Liguria; 641 000 obyvatel (1998). Průmysl hutnický (ocelářský), loďařský, strojírenský, petrochemický. Dopravní křižovatka; nejvýznamnější italský přístav, letiště. Univerzita (1243). Významné historické památky, rodiště K. Kolumba. – Ve starověku středisko kmene Ligurů, od 3. stol. př. n. l. pod římskou nadvládou, zničen za punských válek, později obnoven. Ve středověku rozkvět od 11. stol., postupně obchodní a námořní velmoc; rivalita s Benátkami o prvenství ve Středozemním moři. Za napoleonských válek připojen k Francii, od roku 1815 součástí Sardinského království, od 1861 sjednocené Itálie.

Ottův slovník naučný: Janov

Janov, ital. Genova, franc. Gęnes, něm. Genua, hlavní město italské provincie janovské, nejsilnější pevnost a přední místo námořního obchodu v král. Italském, zvané pro krásnou polohu a výstavnost zvoji Genova la Superba ([Janov nádherný), leží na 44° 24' s. š. a 8° 54' v. d. na v. a s. straně nejhlubšího záhybu pobřeží ligurského, zvaného záliv Janovský, od něhož táhnou se čarokrásné břehy Riviery di Ponente na z. a Riviery di Levante na v., mezi hlubokými údoly řek Bisagna na v. a Polcevery na z., na příkrých svazích Ligurského Apenninu chránícího město proti drsnému severu. Naproti tomu jest Janov úplně otevřen teplým a vlhkým větrům jižním, takže teplota jeho jest vyšší než jižněji položeného Říma, obnášejíc v lednu 7,8°C, v červenci 24,6°C a v roce 15,9°C, nicméně není podnebí to tak příjemným jako v jiných místech rozkošné Riviery, ježto vyznačuje se značným kolísáním a velkou vlhkostí, neboť z v. i z. vanou sem prudce větry ze širého moře, srážejíce se zde a přinášejíce městu vlhké teplo časem dosti obtížné, i počítá se v roce 131 dnů deštivých s úhrnnou výší ročních srážek 130 cm. Dle sčítání r. 1881 měl Janov s veškerými svými dependencemi 179.515 obyv., kdežto r. 1892 páčilo se jeho obyv. na 212.600, i zaujímá rozsáhlé území s mnohými zahradami a villami, uzavřené dvojitým opevněním vzdalujícím se až na 3 km od moře. Opevnění vnitřní tvoří silná městská hradební zeď, vnější pak mohutný a široký val, který táhne se od majáku na Capo Faro na západní straně města v délce 15 km po strmých svazích a návrších do výše přes Forte Begato (493 km) k nejvyššímu bodu a zároveň klíči celé pevnosti, Forte Sperone (516 m), odkudž klesá přes Forte Castellaccio (382 m) až k ústí Bisagna na v. města, jsa opatřen 60 opevněnými vězemi a spojen s 10 tvrzemi postavenými na vzdálenějších kopcích. Rovněž znamenitými batteriemi opevněn jest přístav, jenž tvoří středisko a jádro veškerého ruchu a rozkvětu města, jsa jedním z největších, nejlépe zařízených a nejoživenějších přístavů středomořských, zvláště od r. 1877, kdy rozšiřen byl nákladem 67 mill. lir, k čemuž přispěl veliký dobrodinec města, vévoda z Galliery, částkou 20 mill. Přirozená rejda přístavu otevřena jest k j. všem větrům, takže nutno chrániti ji mohutnými hrázemi (moli), z nichž nejstarší jest od v. k z. do moře vybíhající molo vecchio 450 m dlouhé s branou (porta del molo), postavenou r. 1550 proslulým Alessim. Proti němu na z. poněkud dále do moře zřízeno bylo při rozšiřování staveb přístavních molo nuovo 660 m dl., uzavírající s molem předešlým starý přístav (porto vecchio), od této hráze pak vedeno na j. pokračování, molo duca di Galliera, i s vých. odbočkou svou molo occidentale 1550 m dl. Molo duca di Galliera tvoří s protějším molem východním (molo orientale nebo Giano) nový přístav (porto nuovo), kdežto krajní západní molo chrání přední přístav (avamporto Vittorio Emanuele). Úhrnem zaujímá přístav s veškerými stavbami 204 ha plochy, z čehož připadá 240.000 m2 na nábřeží a hráze přístavní s 15.000 m2 skladišť a s délkou 9 km, tvoří polokruh asi 10 km dl. a opatřen jest 47 jeřáby hydraulickými po 1 1/2 t nosnosti, z nichž průměrem denně bývá 12 v pohybu, pak rozsáhlou strojírnou, z níž rozhání se voda podél nábřeží s hydranty 6 m od sebe vzdálenými a sloužícími ku hnaní jeřábů, dále 3 parními jeřáby s nosností po 10 t a mimo to několika zdviháky rovněž hydraulickými. Přístav obsahuje nyní 9 bassinů určených pro lodi s nejmenší hloubkou 8,5 m, z nichž východní zv. porto Franco má výsadu svobodného přístavu, kdežto severových. (Darsena reale) jest býv. královský válečný přístav, dále 3 suché doky, plovoucí dok, rozsáhlá skladiště, petrolejové nádržky a zvláštní stanici železniční spojenou podzemním tunnelem s hlavním nádražím na záp. města. Vlastní město založeno jest nepravidelně na prostoru původně úzkém s terrainem nerovným, takže ulice jsou příkré a úzké, avšak dlážděné kamennými deskami a čisté. Mezi sebou spojeny jsou schody, často pak i mosty klenoucími se přes hluboké prorvy (Ponte Carignano 30 m vysoký), mnohé z nich nejsou vůbec pro vozy sjízdné a činí mezi domy vysokými 8-9 poschodí dojem tmavých úžlabin skalních. V době novější však založeny byly některé krásné a široké třídy, jako: via Vittorio Emanuele, San Lorenzo, Sellai, Carlo Felice a Carlo Alberto, skýtající překrásný pohled na čilý ruch a život přístavní, pak via di Circonvallazione a monte, založená r. 1876 na vnitřním opevnění, s rozkošnou vyhlídkou na město, přístav a moře. Nejživější ulicí vnitřního města jest via Garibaldi s pokračováním svým via Cairoli a via Balbi (t. zv. ulice palácové). spojující vnitřní město s hlavním nádražím, kdežto od středu města k sv. vede moderní via Roma a via Assaroti. Náměstí jsou vesměs menšího rozměru i tvoří piazza Deferrari velice oživený střed města, piazza Nuova jest místem týdenních trhů, z ostatních pak vynikají piazza Acquaverde na sz. města s pomníkem Columbovým od M. Canzia z r. 1862, piazza Corvetto ve středu města s bronzovou jízdeckou sochou Viktora Emanuela z r. 1885, piazza dei Banchi s bursou a mramorovou sochou Cavoura od Vela a j. Na vých. straně města založen byl v l. 1821-37 na části býv. vnitřního opevnění ve výši 42 m park Aquasola, nejrozsáhlejší z veřejných sadů městských, půvabnější však jest k němu se připojující Villetta di Negro s nádhernou zahradou, přírodopisným museem a mramorovým pomníkem Mazziniho od Costy z r. 1882. V ohledu uměleckém vyniká Janov nad jiná moderní emporia obchodní a velká města přístavní starobylými nádhernými stavbami jak kostelními tak světskými, ozdobenými pravými perlami umění malířského a sochařského, kteroužto přednost svou děkuje pobytu mnohých velikých umělců zvláště z doby cinquecenta, zejména znamenitého stavitele Galeazza Alessiho, žáka a přítele Michel-Angelova, jehož směr zachovávali i pozdější architekti janovští, pak malířů Tiziana, Rubensa, Van Dycka, Veronesa, Tintoretta, Guercina a j. Z 82 chrámů na prvním místě stojí mramorová kathedrála San Lorenzo slohu románského, francouzsko-gotického a renaissančního, kdežto vnitřek jest sloupová basilika o třech lodích s mohutnou kupolou, sochami od Jansovina, della Porty, Baroccia a j., kaplí sv. Jana Křtitele s ostatky tohoto světce a pokladem obsahujícím sv. Grál (Sacro Catino), t. j. krásnou nádobu ze zeleného skla, do níž prý Josef Arimathejský chytil krev Kristovu. Nádhernějším ještě jest kostel Sta Annunziata, vystavěný r. 1587 Giacomem della Porta, s mramorovým sloupovým portálem a překrásnými freskami, kdežto slohově nad jiné vyniká Sta Maria Assunta di Carignano, stavěná od r. 1555 Alessim přesně dle myšlénky položené Bramantem a Michel-Angelem za základ stavbě velechrámu sv. Petra v Římě v podobě řeckého kříže s centrální kupolou a dvěma štíhlými věžemi. Jiné pozoruhodné stavby chrámové jsou gotický San Mateo a San Stefano, jesuitský San Ambrogio, kathedrála San Siro a j. Mezi vynikajícími světskými stavbami, z nichž největší čásť tvoří velkolepé paláce téměř všech staroslavných patricijských rodin janovských (Brignole, Doria, Spinola, Sauli, Balbi, Deferrari-Galliera, Durazzo-Pallavicini aj.), zvláštní zmínky zasluhují výtvory Galeazza Alessiho. Jsou to především oba paláce vévodkyně z Galliery, palazzo Rosso a palazzo Bianco, darované městu, onen s velkou knihovnou a obrazárnou (Guercino, Rubens, Van Dyck, Bassano, Bordone a j.) a tento určený za museum; dále palazzo Marcello Durazzo s výstavnou façadou, krásným schodištěm a nádherným vchodem, obsahující v I. patře znamenitou obrazárnu, zv. »galleria DurazzoPallavicinį (Rubens, Van Dyck, Tizian, Veronese, Guercino, Reni a j.); pak budova bursy (loggia dei Banchi), palazzo Cambiaso, Giorgio Doria, Adorno, Serra a j. Z prací jiných mistrů na prvním místě jmenujeme původem svým památný palazzo Doria blíže hlavního nádraží, vystavěný nákladem obecním v l. 1522-29 od Montorsoliho pro nejslavnějšího hrdinu janovského, Andrea Doria, otce vlasti. V býv. sídle dožecím, palazzo ducale, zbudovaném v XIII. st. a přestavěném v XVII. stol. Roccou Pennonem, jsou nyní městské úřady, kdežto obecní zastupitelstvo sídlí v palazzo municipale, dříve Doria Tursi zvaném, postaveném od Rokky Luraga a ozdobeném freskami od Barabina. Konečně uvésti třeba i býv. rodinné sídlo Durazzů, palazzo reale, od Cantona a Falcona ze XVII. stol. a od r. 1817 majetek královského rodu Savojského. Kromě paláců pozoruhodná stavba jest ještě akademie krásných umění se středověkými skulpturami a universita postavená r. 1623 od Bart. Bianca, s krásnými dvoranami a schodišti, pomníkem dožete Boccanegra a jinými sochami od Giov. da Bologna. Budova tato sloužila původně za kollej jesuitskou, v universitu (Regl. Universitŕ degli Studi) pak byla přeměněna Napoleonem r. 1812 a obsahuje nyní fakultu právnickou, medicinsko-chirurgickou, mathematicko-přírodovědeckou a filosofickou, mimo to školu inženýrskou a lékárnickou s úhrnem (1896) 101 docentem a 1010 immatrikulovanými posluchači. Universitní knihovna založená r. 1773 čítá 109.471 svazků, 50.199 menších spisů, 1586 rukopisů a 4661 autografů ve 39 svazcích, mincovní kabinet universitní má přes 6000 mincí, kromě toho patří k universitě zahrada botanická a observatoř. Městu náleží knihovna zvaná Biblioteca civica Berio, založená opatem Beriem a darovaná Viktorem Emanuelem městu, s 69.800 sv., 104 inkunabulemi, 708 rukopisy a 98 autografy, rozsáhlý pak archiv státní obsahuje 114.170 cenných listin. Kromě university má Janov z vyšších ústavů vzdělavacích ještě: akademii krásných umění s uměleckou školou, obrazárnou a sbírkou starožitností (Museo principe Oddone), král. gymnasium, theol. seminář, vysokou školu obchodní, král. školu námořní a plaveckou, školu pro obchodní loďstvo, státní vyšší školu pro loďaře, král. řemeslnický ústav, technický ústav, 5 škol technických, ústav učitelů a učitelek, dále jest zde od r. 1857 společnost historická (Societa Ligure di storia patria) se třemi sekcemi: historickou, archaeologickou a krásných umění, pak 5 divadel, z nichž největší, Teatro Carlo Felice, postavené v l. 1826 až 1828 od E. Barabina, jest jedním z nejrozsáhlejších divadel v Italii vůbec, kdežto ostatní jsou menší (Teatro Politeama Genovese, Teatro Apollo, Teatro Colombo a Teatro Paganini).–Bohatě nadány jsou i četné ústavy dobročinné, především veliká nemocnice, Ospedale di Pammatone, pro 700 nemocných, zal. r. 1423 od Bart. Bosca a spojena s nalezincem, pak velkolepý chudobinec, albergo dei poveri, z r. 1635 pro 1400 osob, dále nemocnice pro nevyléčitelné, nemocnice vojenská a námořní, ústav hluchoněmých, dívčí sirotčinec zv. Fieschino pro 600 sirotků, blázinec, evangelická nemocnice a j. Jako hlavní město provincie jest Janov sídlem prefekta, finančního intendanta, arcibiskupa, tribunálu, soudu porotního a appellačního, kromě toho soudu obchodního, hlav. celního úřadu, dopravního úřadu železničního, obchodní komory, ředitelství genijního a dělostřeleckého, velitelství pevnostního a železničního, pak velitelství 8. divise a dvou brigád pěších, 20 konsulátů a 19 generálních konsulátů, mezi nimi i rakousko-uherského (r. 1897: G. v. Filtsch); posádkou jsou zde 3 pluky pěší, 2 prapory bersaglierů, osm setnin pevnostního a dvě setniny polního dělostřelectva. Hlavní vzpružinou a předním oživujícím činitelem města byl ode dávna obchod, který ve středověku přivedl město k lesku závodícímu se slávou Benátek, avšak objevením přímé námořní cesty do Indie klesl i Janov se své výše a nevzmohl se až po prokopání šíje Suezské. V době té, kdy velká čásť obchodu mezi Indií a vých. Asií s jedné a Evropou s druhé strany začala opět bráti se starou cestou středomořskou, stal se Janovjaksi dědicem všech středomořských emporií středověkého obchodu indického a zastínil rozvojem svým Terst, ležící v moři příliš uzavřeném, blíže se značně francouzské Marseilli, položené příliš na západ Středomoří. Úhrnný obrat obchodní, který převyšuje nyní několikanásobně obchod janovský v nejskvělejších dobách samostatnosti města, páčil se r. 1892 na 2,279.957 t přívozu v ceně 353,795.762 lir, 122.293 t vývozu v ceně 115,567.171 lir a 241.394 t průvozu v ceně 56,335.428 lir. Z jednotlivých předmětů přívozu stojí na prvním místě bavlna a zboží bavlněné (73 mill. lir), pak obilí (68 mill.), zboží osadnické (45 mill.), chemikalie (25 mill.), kovy a rudy (21 mill.), zvířata a produkty zvířecí (20 1/2 mill.), kůže a zboží kožené (14 mill.), vlna a zboží vlněné (11 mill.), hedvábí a zboží hedvábné (11 mill.) atd., kdežto pro vývoz nejdůležitější jest hedvábí a zboží hedvábné (42 mill.), líh, nápoje a oleje (20 mill.), bavlna a zboží bavlněné (14 1/2 mill.), obilí (10 mill.), zvířata a produkty zvířecí (6 1/2 mill.), kovy a rudy (5 mill.), chemikalie (4 1/2 mill.) a j. Co do zemí, s nimiž jest Janov ve spojení, jsou hlavními pro přívoz: Vel. Britannie, Rusko, Spoj. Státy sev.-amer. a Mexiko, Francie, Belgie, Španělsko a Portugalsko, Německo a Skandinavie, pro vývoz: Spoj. Státy sev.-amer. s Mexikem, Argentina, Vel. Britannie, Německo, Turecko, Francie, Španěly a Portugalsko. Velkolepý tento ruch obchodní podporuje bursa a znamenitý clearingshouse, dále jest zde 11 bank a bankovních filiálek (Banca nazionale, Banca generale, Banca di Genova a j.), několik pojišťoven, kancelář pro kupecké informace (Caligo a spol.) a světový annonční list »Globus«.–Se skvělým rozkvětem obchodu janovského souvisí i mohutně vyvinuté dopravnictví, především ovšem námořské, které zahrnovalo r. 1892 úhrnem 11.619 lodí s 6,623.408 t, z čehož připadalo na mezinárodní dopravu 4543 lodí s 4,902.913 t a na plavbu pobřežní 7076 lodí s 1,720.495 t; připlulo 5907 lodí nákl. s 3,022.782 t, vyplulo 3612 s 2,043.123 t. Plavbu tu prostředkují především lodi italské (46%), značnou měrou však i anglické (33%), méně německé (6%), francouzské (5%), nízozemské (3 1/2%), skandinavské (2%) a řecké (1%). Janov má svého vlastního obchodního loďstva 123 parníků se 112.017 t a 601 loď plachetní s 237.699 t a jest sídlem několika loďařských společností, mezi nimiž přední jest Navigazione generale italiana, dříve Florio e Rubattino, podporovaná státem a mající 112 parníků, dále La Veloce, Fratelli Lavarello a Compagnie Fraissmet; z cizích linií má zde stanici severoněm. Lloyd, hamburský Slomann, angl. Cunard-line, Anchor a Leyland, francouzská Compagnie générale Transatlantique, španělská Compania Transatlantica, nízozemská Nederland a j., které spojují město se všemi přístavy italskými, s Terstem, Marseillí, Barcelonou, Hamburkem, Brémami, Amsterdamem, Londýnem, Liverpoolem, Glasgowem, Hullem, Solunem, Smyrnou, Cařihradem, Oděssou, Tunisem, Maltou, Tripolisem, Egyptem, Vých. Indií, Batavií, Hongkongem, hlavně však s Jižní Amerikou (Santos, Rio de Janeiro, Montevideo, Callao, Valparaiso a j.), kamž plují měsíčně 32 velké parníky okeanické, odvážející kromě zboží veliký počet vystěhovalců (85.484 r. 1892). Dále sbíhá se v Janově několik důležitých tratí železničních, totiž: Janov-Ventimiglia, Janov-Pisa a Janov-Novi-Milán dráhy Středomořské, jižní to pokračování dráhy Gotthardské, která dovršila rozkvět města způsobený otevřením Suezského průplavu, učinivši je námořním skladištěm zboží ze střed. Evropy pro záp. Středomoří určeného, jehož doprava od r. 1882 tak stoupla, že bylo třeba vystavěti pomocnou trať přes apenninský průsmyk Giovi, zvanou Succursale di Giovi. Uvnitř města slouží dopravě tramway, četné trati omnibusové a několik drah lanových, dále má Janov síť telefonní, 3 vodovody, osvětlení plynové a elektrické.–Janov však jest nejen prvním obchodním městem italským, nýbrž i důležitým místem průmyslným, jehož velkolepé závody vyrábějí stroje, zboží kovové, látky sametové a hedvábné (9 továren), stužky, zboží vlněné a bavlněné (19 přádelen a 15 tkalcoven), damašek, umělé květiny, zboží zlatnické a stříbrnické, klobouky, papír, kože (27 továren), nábytek, práce ze sloni, mramoru, alabastru a korálů, tresti, mýdlo, zavařeniny, čokoládu, makarony a j., znamenité pak jsou janovské i okolní loděnice.– Janov jest rodištěm mnohých proslulých plavců, zejména Columba a Giov. Cabota, a jiných vynikajících mužů, jako Mazziniho, Bixia, Paganiniho atd. Dějiny. Původ Janova ztrácí se v pradávné minulosti, neboť již řeckým plavcům známa. byla výhodnost jeho přístavu, avšak určitá zmínka o něm jako hlavním městě pobřeží ligurského a středisku obchodu tamních vod děje se krátce před druhou punskou válkou. R. 222 př. Kr. zmocnili se města Římané, i zvalo se od počátku Genua, kdežto jméno Janua, od něhož odvozeno české Janov, dáno mu v X. stol. dle báje, že zakladatelem jeho byl bůh Janus. Po zániku říše západořímské připadlo Ostrogotům, po té Longobardům, s nimiž přišlo pod vládu Franků, načež po pádu Karlovců domohlo se samostatnosti. Avšak zároveň počaly nájezdy severoafrických Arabů na město, kteří je r. 936 vyplenili; když však Janovští uzavřeli proti nim spolek s Pisany, přinuceni nejen upustiti od vpádů na břehy italské, ale r. 1017 odňata jim i Sardinie a Korsika a r. 1088 napadeni spojeným loďstvem obou měst docela i na půdě africké. Ještě dříve než Benátky stál Janov v obchodním spojení s Levantou, maje značnou účasť na prostředkování obchodu mezi Evropou a Indií; tu však utkaly se jeho zájmy s prospěchy dřívějších jeho pisských spojenců. s nimiž rozdvojil se i pro rozšiřování území svého na pevnině italské. Tak vzniklo ve XII. stol. mezi oběma republikami krvavé nepřátelství, které trvalo téměř 200 let, až rozhodnuto krutou bitvou na písčinách melorijských u Livorna dne 6. srpna r. 1284, v níž Pisa nadobro podlehla, veškerá pak její moc připadla tím Janovu. Avšak na vrchol moci přivedla jej pomoc, kterou skytl r. 1261 Michaelu Paleologovi ku zničení císařství Latinského, založeného křižáky za pomoci benátské v Cařihradě, a opětnému obnovení Byzantské říše, začež v odměnu dostalo se Janovským cařihradských předměstí Pery a Galaty a ostrova Chia, svobodného obchodu v celé říši a monopolu pro obchod černomořský, k jehož podpoře založili město Kaffu a osadili břehy pontské řadou opevněných míst a faktorií. Z Krimu vešli v obchodní styky s Rusy, uzavřeli obchodní smlouvy s mongolskými chány, Bulhary, ba i s Turky, loděmi svými opanovali moře Kaspické, východisko to karavan indických, a čilé spojení měli i s Alexandrií. Západ středozemního moře byl již dříve úplně v jejich rukách, kdežto pozemní obchod janovský sáhal přes Švýcarsko do Německa, ba až do Nízozemí, takže byl Janov po více než 100 let největší obchodní mocí evropskou. Tento obchodní lesk republiky doplňoval mohutný rozkvět peněžnictví soustředěného v bance sv. Jiří (Banca di San Giorgio), nejslavnějším to finančním podniku středověku, která tvořila jaksi stát ve státě, neboť její představenstvo nebylo podřízeno žádným úřadům, majíc jako státní věřitel dozor nad příjmy státu. Současný průmysl janovský nedostihoval sice výše industrie benátské, nicméně výroba sukna, zboží vlněného a koženého, marokýnu, drátu zlatého a stříbrného, zbraní a strojů válečných, lodí atd. byla na vysokém stupni. Avšak veškerá tato sláva neslibovala dlouhého trvání jednak následkem neustálého nepřátelství se strany Benátek, jichž obchodní moc ohromným rozvojem Janova velice utrpěla, jednak následkem vnitřních sporů občanstva. Zápas mezi oběma republikami, Janovem a Benátkami, trval od r. 1257 a vedl r. 1293 k válce, ve které r. 1296 benátské loďstvo spálilo janovskou osadu v Galatě, avšak r. 1298 porazil janovský dože Doria Benátčany pod Dandolem u Kurčoly, načež r. 1299 uzavřen mír. Přes to nepřátelství trvalo dále, až r. 1378 vypukla válka znova a vedena se střídavým štěstím do r. 1380, kdy v červnu loďstvo janovské Benátky obléhající nadobro zničeno, načež mírem turinským r. 1381 převaha Benátek zpečetěna. Uvnitř trpělo město především neustálenou svojí ústavou, jež vedla k oligarchii provozované několika vynikajícími rody, které, rozpadše se počátkem XIII. st. na dvě strany, Guelfy (Fieschi, Lavagna, Grimaldi a j.) a Ghibelliny (Doria, Spinola), učinily Janov jevištěm krutých bojů strannických, v nichž nižší vrstvy byly hříčkou v rukou obou potírajících se frakcí. Ghibellini opírali se o Německého císaře a Visconty milánské, Guelfové o panovníky neapolské a markýze montferratské, až tito poslední pomocí cís. vikáře Ugucciona della Faggiula r. 1311 z města vyhnáni. Poněvadž však vikář a císař Jindřich VII. sám město vydírali, povoláni Guelfové zpět a vrchní panství nad Janovem svěřeno Robertu neapolskému. Správu města vedl v té době podestá s radou osmi, gonfaloniery a čtyřmi soudy, kterážto ústava zavedena r. 1217 na místě dřívějších šesti konsulů s dvěma tribunály. Ze všech těchto úřadů byl lid téměř úplně vyloučen, což vedlo k občasným jeho revoltám, jichž výsledkem bylo r. 1257 zvolení Guglielma Boccanegry za »capitana del popolœ jako zástupce nižších vrstev u vlády. Tato instituce byla však již r. 1262 šlechtou zrušena, až teprve r. 1339 přeměněna ústava trvale tím, že v čelo vlády postaven dože s radou dvanácti, šesti ze šlechty a šesti z lidu, což však opět vedlo k tak krvavým nepokojům a bojům o hodnost dožecí, že r. 1396 odevzdal dože Adorno vrchní vládu nad Janovem Karlu VI. francouzskému. Od těch dob podléhal Janovstřídavě vlivu francouzskému a milánskému, jsa bez přerušení jevištěm občanských sporů, při čemž jeho moc a sláva politická hynula právě tak jako jeho význam obchodní. Neboť na východě dobývali Turci jedné části říše Byzantské, po druhé, ohrožujíce tak osady janovské na Černém moři, a ačkoliv Janované hleděli se smluviti tu zjevně, tu potají s tureckými sultány, nepřetrval jich obchod levantinský dlouho pádu Cařihradu, neboť r. 1475 dobytím a rozbořením Kaffy zasazena mu rána smrtelná a kromě toho objevením přímé námořní cesty do Indie zničen vůbec středomořský obchod mezi Indií a Evropou. Jen jednou ještě hrál Janov v politice důležitou roli, v době, kdy řídil jeho osudy proslulý admirál Andrea Doria, »il padre della patriæ (otec vlasti), který, byv původně ve službách francouzských, přešel později ke Karlu V., osvobodil město r. 1528 od panství francouzského, očistil moře od pirátů severoafrických, kteří hrozili zničiti veškeru námořní plavbu křesťanských států, a dal městu novou ústavu, dle níž veškerá moc odevzdána 28 sdružením (alberghi) jak šlechticů tak plebejů, kteří volili senát o 400 členech, z něhož opět vycházeli veškeří hodnostáři státní: dože, 8 radů, 8 prokurátorů, 5 censorů a j. Tato ústava udržela se přes veškeren odpor staré šlechty, zejména rodu Fieschů, až do pádu republiky. Ve stol. XVII. zapletl se Janovdo války s vévodou savojským, v níž podlehl, následkem pak svého spojení se Španělskem uvrhl na se hněv Ludvíka XIV., jenž město po krutém obležení r. 1684 pokořil tak, že od té doby z vlivu francouzského se nevyprostilo přes několikeré útoky vojska rakouského ve století XVIII. Povstání Korsů, jichž ostrov byl pod vládou janovskou od XI. stol., skončilo se r. 1768 prodejem Korsiky Francii, pod jejíž protektorát se město postavilo za revoluce francouzské r. 1796, jsouc ohrozeno anglickým loďstvem pod Nelsonem, i utvořena z něho a okolí Ligurská republika. R. 1800 hájil se zde franc. generál Massena skvěle, ale marně proti rakouskému vojsku pod Melasem a angl. loďstvu lorda Keithe, jichž vláda v městě však netrvala ani 10 dní následkem Napoleonova vítězství u Marenga. Posledním dožem města byl Girolamo Durazzo do r. 1805, kdy přivtělen Janov k Francii, od níž r. 1815 odtržen a dán království Sardinskému. Od té doby počíná se nový rozvoj města, zdržovaný s počátku pouze rozkvětem Livorna, avšak svobodomyslnou vládou sardinského ministerstva Cavourova všemožně podporovaný a přivedený otevřením Suezského průplavu a dráhy Gotthardské na nynější vysoký stupeň.Srv. F. Donower, Storia di Genova Janov, 1890); Mealleson, Studies from Genoese history (Londýn, 1875); Mailly, Histoire de la république de Gęnes. Tšr.

Související hesla