Japonsko

, Japonské císařství, japonsky Nippon – ostrovní stát u východního pobřeží Asie; 372 824 km2, 126,4 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 331 obyv./km2, hlavní město Tokio (8 mil. obyvatel, aglomerace 11,8 mil. obyvatel, 1995); úřední jazyk japonština; měnová jednotka 1 jen (JPY) = 100 senů. Administrativní členění: 44 prefektur a 3 městské prefektury. – Hornaté ostrovy jsou součástí východoasijského ostrovního pásma na okraji Tichého oceánu. Sopečná a zemětřesná oblast. Největší ostrovy Honšú (227 414 km2), Hokkaidó (78 073 km2), Kjúšú (36 554 km2) a Šikoku (18 256 km2) mají členitější východní pobřeží, na jihu s množstvím drobných ostrovů. Více než 20 % plochy Japonska zaujímají sopečné horniny, v současnosti je činných 36 sopek, hojné vývěry plynů a minerálních pramenů. Nejvyšší je vyhaslá sopka Fudžisan (3 776 m n. m.). Japonské Alpy jsou nejvyšším nesopečným pohořím na ostrově Honšú, patří k nim pásma Akaiši (3 192 m n. m.), Kiso a Hida. Sopečného původu je i souostroví Rjúkjú, lemované korálovými útesy. Z nížin největší Kantó (14 700 km2) v okolí Tokia. Podnebí monzunové, na severu mírné, ve střední části subtropické a na krajním jihu přechodné k tropickému. Zimní monzun přichází z asijské pevniny, ochlazuje Japonsko a přináší i sníh. Teplý letní monzun je nejsilnější na jihozápadě, doprovázen vydatnými dešti. Tajfuny jsou časté zejména na podzim. Průměrné lednové teploty od –10 °C na severu, do 18 °C na jihu, červencové 17 – 27 °C. Průměrné roční srážky na severu 1 000 mm, na jihu i přes 4 000 mm. Říční síť hustá, ale řeky jsou krátké (nejdelší Šinano, 369 km), intenzívně využívané jako zdroj energie i pro zavlažování. Řada jezer vulkanického, tektonického i lagunového původu (tektonické jezero Biwa 674 km2). Na severu (Hokkaidó) rostou jehličnaté lesy mírného pásma, směrem k jihu přecházejí v listnaté opadavé lesy a posléze ve vždyzelené subtropické listnaté lesy. Nejjižnější část Kjúšú a souostroví Rjúkjú jsou pokryty tropickými vždyzelenými lesy s bohatým podrostem. Horní hranice lesa je na severu v 500 – 1 200 m n. m., na jihu ve 2 000 m n. m. i výše. – Národnostně homogenní stát, obyvatelstvo tvoří z 98,8 % Japonci; 1,5 mil. cizinců (zejména Korejci a Číňané), na ostrově Hokkaidó též Ainové. Japonština má vlastní znakové písmo, běžně se užívá 1 850 znaků. Většina obyvatelstva vyznává šintoismus (ryze japonské polyteistické náboženství) i buddhismus; menšina křesťanství (1,2 %, zejména protestanti). Dříve uzavřená japonská kultura postupně přijímá západní civilizační ideje a tradice. Přirozený přírůstek obyvatelstva jen 0,21 % (1998), kojenecká úmrtnost 3,7 ‰ (z nejnižších na světě), střední délka života mužů je 77 let, žen 84 let (z nejvyšších na světě). Velký důraz kladen na vzdělání (31 % populačního ročníku pokračuje ve studiu na vysokých školách), negramotnost prakticky neexistuje. Obyvatelstvo velmi nerovnoměrně rozmístěno, většina žije ve velkých aglomeracích a konurbacích poblíž pobřeží. Urbanizace 78,1 % (1997), 11 miliónových velkoměst, konurbace Tokio-Jokohama je největší na světě (26,8 mil. obyvatel na ploše 2 820 km2; 1995) – Vysoce rozvinutý průmyslový stát s intenzívním zemědělstvím, významně zapojený do mezinárodního obchodu. Hospodářským potenciálem zaujímá 2. místo na světě, objemem zahraničního obchodu 3. místo. Významné centrum vědy a výzkumu, světově důležitý vývozce kapitálu, investic a vyspělých technologií. Hrubý domácí produkt 38 160 USD/obyv. (1997, z nejvyšších na světě). Ekonomicky aktivních 53,0 % obyvatel (1997), z nich 5,3 % pracuje v zemědělství, 33,1 % v průmyslu. Orná půda a trvalé kultury pokrývají 11,5 % území (z toho 69 % zavlažováno), louky a pastviny 1,7 %, lesy 66,8 %. – Zemědělství vysoce produktivní. Hlavní plodinou rýže (12,5 mil. t, 1998, nejvyšší hektarový výnos na světě), dále pšenice, brambory (3,2 mil. t, 1997), batáty, luštěniny, sója (145 000 t), zelenina (14 – 16 mil. t), čajovník (91 000 t čaje, 1997), cukrová řepa i třtina (870 000 t cukru), tabák, chmel, ovoce mírného (jablka) i tropického pásma (1,6 mil. t mandarinek, 1. místo na světě), vinná réva. Živočišná výroba druhořadá; chov prasat (9,8 mil. kusů, 1997), skotu (4,7 mil. kusů), drůbeže. Významný rybolov (6,0 mil. t, 1996), chov perlorodek a ústřic. Těžba dřeva 22,5 mil. m3 (1997). – Nerostné zdroje nedostatečné; těžba nevýznamná (uhlí, rudy olova, zinku, mědi, stříbra, pyrity, síra, sůl), dovoz surovin (zejména paliv). – Průmyslová výroba rozsáhlá a komplexní. Přední místo na světě v hutnictví (78,5 mil. t železa, 104,5 mil. t oceli, 1997, 2. místo na světě), strojírenství (1. místo na světě ve stavbě lodí a výrobě automobilů – 8,5 mil. kusů, 1997), chemickém průmyslu, výrobě elektrotechnického zboží a spotřební elektroniky. – Hustá a výkonná dopravní síť (2,6 obyvatelé na jeden osobní automobil), vysokorychlostní železnice. Mimořádně významná námořní doprava. Námořní obchodní loďstvo 19,9 mil. BRT (1995, 8. místo na světě), největší přístavy Kóbe a Čiba. – Japonské etnikum formováno mnoha migračními vlnami jak z oblasti Tichomoří, tak z různých částí asijského kontinentu. Nejstarší neolitické kultury džómon a Jajoi vyústily na přelomu letopočtu v pokusy vytvářet první státní útvary. Starověký centralizovaný stát vznikl v 2. pol. 7. stol. podle čínského vzoru okolo císařské dynastie panující dodnes. V 11. – 12. stol. rostla moc vzájemně soupeřících feudálních rodů; císařství bylo oslabeno a v roce 1182 vznik šógunátu: moci se na téměř sedm století ujala vojenská vrstva samurajů v čele se šóguny, dědičně nastupujícími z vojenských rodů. Po období styku s Evropany (1542 – 30. léta 17. stol.) začalo založením šógunátu rodem Tokugawa 1603 tzv. předmoderní období, typické mj. úmyslnou přísnou izolací od okolního světa. Od 50. let 19. stol. se Japonsko nuceně otevřelo světu, což po restauraci císařské moci v roce 1868 (Meidži) vedlo k budování moderního státu. Po čínsko-japonské válce 1894 – 95 a rusko-japonské válce 1904 - 05 patřilo Japonsko na zač. 20. stol. ke světovým velmocem a vstoupilo do světové politiky. Začátkem 30. let Japonsko na Dálném východě rozpoutalo konflikt (viz též mandžuská agrese), vedoucí v roce 1941 k napadení USA a k totální porážce Japonska ve 2. světové válce. Díky poválečným reformám se Japonsko znovu zařadilo mezi nejvyspělejší a nejmocnější státy světa. – Japonsko je nezávislý stát, konstituční monarchie. Hlavou státu je císař, jehož titul je dědičný po mužské linii podle zásady prvorozenosti; je pouze symbolem státu a jednoty lidu. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament; tvoří jej Sněmovna reprezentantů (dolní; 480 členů, volených obyvatelstvem na 4 roky tak, že každý třetí rok se volí nově polovina jejího složení) a Sněmovna poradců (horní; 247 členů, volených obyvatelstvem na 6 let). Poslední volby do Sněmovny reprezentantů se konaly v červnu 2000, do Sněmovny poradců v červenci 2001. Císař Akihito.

Tabulka: Japonsko- Predstavitele
Hlavní historická období
Jamato asi 4. –  6.stol. n. l.
Asuka 592 – 645 (710)
592 – 628 Suiko (císařovna)
592 – 621 Šótoku (princ-regent, faktický vládce)
Nara (Tempjó) 710 – 784
724 – 749 Šómu (císař)
Heian 794 – 1185
781 – 806 Kammu (císař)
Období regentů z rodu Fudžiwara 866 – 1086
REGENTI A CÍSAŘOVÉ
866 – 872 Fudžiwara no Jošifusa (regent)
887 – 897 Uda (císař)
897 – 930 Daigo (císař)
946 – 967 Murakami (císař)
Období excísařů 1086 – 1192
EXCÍSAŘOVÉ
1086 – 1129 Širakawa
1129 – 1156 Toba
1158 – 1192 Go-širakawa
Kamakura 1192 – 1333
Šógunové z rodu Minamotů
1192 – 1199 Minamoto no Joritomo
1202 – 1203 Minamoto no Joriie
1203 – 1219 Minamoto no Sanetomo
Regenti šógunů z rodu Hódžó
1203 – 1215 Hódžó Tokimasa
1224 – 1242 Hódžó Jasutoki
1268 – 1284 Hódžó Tokimune
1316 – 1333 Hódžó Takatoki
Namboku-čó (období jižního a severního dvora) 1336 – 1392
1318 – 1339 Go-daigo (císař)
Muromači 1336 – 1573
Šógunové z rodu Ašikagů
1368 – 1358 Ašikaga Takaudži
1368 – 1394 Ašikaga Jošimicu
1449 – 1474 Ašikaga Jošimasa
Azuči  –  Momojama 1568 – 1598
Vojenští sjednotitelé Japonska
1568 – 1582 Oda Nobunaga
1585 – 1598 Tojotomi Hidejoši
Edo 1603 – 1867
Šógunové z rodu Tokugawa
1603 – 1605 Tokugawa Iejasu (šógun od 1603)
1605 – 1623 Tokugawa Hidetata
1623 – 1651 Tokugawa Iemicu
1651 – 1680 Tokugawa Iecuna
1680 – 1709 Tokugawa Cunajoši
1709 – 1712 Tokugawa Ienobu
1712 – 1716 Tokugawa Iecugu
1716 – 1745 Tokugawa Jošimune
1745 – 1760 Tokugawa Iešige
1760 – 1786 Tokugawa Ieharu
1787 – 1837 Tokugawa Ienari
1837 – 1853 Tokugawa Iejoši
1853 – 1858 Tokugawa Iesada
1858 – 1866 Tokugawa Iemoči
1866 – 1867 Tokugawa Jošinobu (Keiki)
PANOVNICKÉ ÉRY (císařové)
1867 – 1912 Meidži (Mucuhito)
1912 – 1926 Taišó (Jošihito)
1926 – 1989 Šówa (Hirohito)
od 1989 Heisei (Akihito)
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY PO ROCE 1945
1945 Naruhiko Higašikuni
1945 – 1946 Kijuro Šidehara
1946 – 1947 Šigeru Jošida
1947 – 1948 Tecu Katajama
1948 Hitoši Ašida
1948 – 1954 Šigeru Jošida
1954 – 1956 Ičiro Hatojama
1956 – 1957 Tanzan Išibaši
1957 – 1960 Nobusuke Kiši
1960 – 1964 Hajato Ikeda
1964 – 1972 Eisaku Sató
1972 – 1974 Kakuei Tanaka
1974 – 1976 Takeo Miki
1976 – 1978 Takeo Fukuda
1978 – 1980 Masajoši Ohira
1980 Masajoši Itó
1980 – 1982 Zenko Suzuki
1982 – 1987 Jasuhiro Nakasone
1987 – 1989 Noboru Takešita
1989 Sosuke Uno
1989 – 1991 Tošiki Kaifu
1991 – 1993 Kiiči Mijazawa
1993 – 1994 Morihiro Hosokawa
1994 Cumotu Hata
1994 – 1996 Tomiiči Murajama
1996 – 1998 Rjútaró Hašimoto
1998 – 2000 Keizó Obuči
2000 – 2001 Joširó Mori
od 2001 Džuničiró Koizumi
 
Související hesla