Jehličnaté

, jehličiny, jehličnany, Pinopsida, Coniferopsida, Coniferae – třída nahosemenných rostlin. Nejčastěji stromy s průběžným kmenem prostupujícím celou korunou (smrk), s listy (jehlicemi) opadavými (modřín, tisovec), většinou však víceletými, setrvávajícími na stromě tři – devět let. Listy jsou malé přisedlé, jednoduché, podlouhlé až čárkovité, s jedinou (někdy dvojitou) žilkou, velmi početné, xeromorfní (jedle). Reprodukční orgány jsou v paprsčitě symetrických šišticích, vždy odděleného pohlaví, zpravidla jednodomé. Jehličnaté jsou větrosnubné, pyl s pylovými vaky přenáší vítr. Přizpůsobily se vývoji podnebí (vysušování) koncem prvohor, dřevo nemá cévy, ale jen úzké cévice, a proto má sníženou schopnost transportu většího množství vody z půdy; nejsou skutečné xerofyty, nerostou v extrémně suchých oblastech. Ve všech světadílech, s výjimkou Antarktidy, roste na 50 rodů s 600 druhy; nejvíce druhů je zastoupeno v Asii (45 %) a v Severní Americe (24 %), rostou od nížin a mořského pobřeží až po vysoké hory (v Tibetu 5 000 m n. m.), od tropů až k 72 ° severní šířky, na jihu zasahují do Ohňové země.

Ottův slovník naučný: Jehličnaté

Jehličnaté rostliny (také šiškonosné zvané, Coniferae) jsou hlavní ze tří tříd rostlin nahosemenných, k nimž jen ještě Gnetacee a Cycadee náležejí. Svým starobylým utvářením květů, způsobem svého oplozování, svým rozšířením patří mezi nejzajímavější, svým upotřebením mezi nejužitečnější rostliny. V mnohém ohledu upomínají na soustavně níže stojící plavuňovité a přesličky, s nimiž také na zad do jisté míry jsou příbuzny, ačkoli mnohem výše pokročilé. Jehličnaté jsou veskrze stromy nebo kře mající hlavní kůlový, často velmi mohutný kořen, kmen hojně rozvětvený s větvemi často zvláště na konci letorostů zdánlivě přeslenovitě nahloučenými. U modřínu, borovic a Ginkgo jsou větve dvojí, prodloužené a skrácené, krátkočlenné (brachyblasty), nesoucí u borovic jen obmezený počet listů (2 – 5). Svazky cevní ve kmenu a větvích jeho jsou do kruhu sestavené, otevřené, z kambiálního kruhu jako u dvouděložných každoročně nové dřevo i lýčí vytvořující, čímž kmen stále tloustne. Jejich dřevu scházejí po prvním roce pravé cévy, místo nichž se v něm toliko tracheidy s charakteristickými dvojtečkami nalézají. Ve dřevě i v kůře a též v listech jsou hojné nádržky (mezery mezibuněčné), naplněné pryskyřicí a olejem aetherickým. Listy (jehlice) jsou charakteristické tvarem jehlicovitým nebo šupinovitým, jímž jehličnaté zvláště na plavuně upomínají, ačkoli jsou také tvary širší, více lupenovité, jako u Damary (Agathis), některých Araucarií a zvláště u Ginkgo biloba, jejíž listy jsou dvouklané a opětně zastřihované, majíce tvarem i nervaturou vějířovitou a vidličnatou více podobnosti s listy jistých kapradin (Adiantum). Palistů nemají nikdy. Z pravidla vytrvají po více let, jsou, jak se říká, vždy zelené, tuhé, kožovité, v zimě, kdy jiné stromy stojí holé, bavíce oko naše zelení. ač méně světlou; zřídka, jako u modřínu, Taxodium, Ginkgo, každoročně odumírají a opadávají. Jejich postavení na stonku bývá roztroušené, střídavé (spirální), řídčěji (u Cupressineí) vstříčné nebo v trojčatném přeslenu (jalovec), a od jejich zpodu sbíhají více méně znatelné, vyvýšené, od sebe ryhami oddělené stopy listové podle stonku a jeho větví, na př. velmi vyvinuté u smrku. Květy jehličnatých jsou vůbec různopohlavné, jednodomé nebo řídčeji dvoudomé, vždy bez okvětí. Tyčinky květů samčích, jehnědám podobných, jsou rozličného tvaru, však více méně štítkovité (dokonale štítkovité u tisu), a nesou pylové váčky jednopouzdré, skulinou se otvírající, nejčastěji 2 – 3, řídčeji 4 – 5 (u Araucarie mnohem více), na zpodní straně pod okrajem štítku nebo přívěsku konnektivního. Květy samičí, velmi zvláštní, ode všech jiných květů rozdílné, proto také nesnadno srozumitelné a ode dávna co do úpravy své a významu morfologického sporné, zavdaly podnět k rozsáhlé o nich jednající literatuře. V jednom řádu jehličnatých, u sosnovitých (Pinaceae neb Araucariaceae), sedí nahá vajíčka na vnitřní straně šupin plodních, posléze namnoze dřevnatých, vně šupinovitým lístkem (podpůrným) podepřených a s ním více méně vysoko (u jedlovitých méně, u Araucarieí, Cupressineí a Taxodieí velmi úplně) srostlých, které skládají za plodu šišku nebo šutu. V druhém řádu tisovitých (Taxaceae) scházejí šupiny plodní, tedy také pravé šišky; jsou toliko šupiny podpůrné vyvinuty, v jichž úžlabí nebo na jichž vnitřní straně nalézá se 1, zřídka 2 vajíčka neb šupinatý prýt s konečným vajíčkem (u tisu a Torreya); jen u Ginkgo vyniká stopka 2 vajíčka nesoucí z paždí lupenů brachyblastu. Jedni botanikové (Eichler a po něm skoro všichni novější) vidí v šišce sosnovitých a v šupinatém prýtu tisovitých jediný samičí květ z četných plodolistů složený, v podpůrné šupině plodolist a v plodní šupině výrostek, jakousi úžlabní placentu toho plodolistu. Druzí (R. Brown, Al. Braun a j.) pokládají šišku a šupinatý květní prýt za klasovité květenství, podpůrné šupiny za listeny a každou šupinu plodní za úžlabní květ neb otevřený semenník zvláštního tvaru. Na prorostlých šiškách modřínu a smrku vyskytující se přeměny plodní šupiny v obyčejný pupen úžlabní dokazují správnost názoru druhého a učí, že plodní šupina povstala dokonalým srůstem dvou neb i více šupinovitých listů úžlabního prýtu, nesoucích vajíčka (z pravidla 1) na své zpodní straně. Taxaceae nemají žádných plodolistů, jejich květy jsou redukované na pouhé 1 až 2 vajíčka v úžlabí listenů (nikoliv plodolistů); každé vajíčko zastupuje tam jeden plodolist. Kterak redukce tato, v celém rostlinstvu jinak bezpříkladná, se stala a v jakém určitějším poměru jsou květy s plodní šupinou u sosnovitých k oněm o pouhých vajíčkách, o tom dočísti se možno v Čelakovského stati »Die Gymnosperme◁ v Rozpravách král. české spol. nauk 1890 a v nejnovějším dodatku k ní v Englerových »Jahrbücher« 1897. Vajíčka mají dílem dva, dílem toliko jeden obal kolem jádra. Šupiny plodní neb u tisovitých podpůrné listeny vajíček v čas oplozování se rozevírají, takže pyl může padnouti na vajíčko, které slizkou kapkou v ústí obalů vyloučenou jej dovnitř na jádro vsákne, kde v pylový vak vyklíčiti může. Šiška sosnovitých po oplození valně roste a zveličí, šupiny nad oplozenými vajíčky zdřevnatějíce (u jalovců však zdužnatějíce a do nepravé bobule srůstajíce) opět se zavírají a teprve, když semena uzrálá mají býti vyprostěna, zas se otvírají. U tisovitých osemení v zevnější vrstvě jest zdužnělé a zbarvené, ve vnitřní peckovité (tak u Ginkgo, Cephalotaxus), zrovna tak jako u cykasovitých, anebo má semeno vnější obal dužnatý, tak zvaný míšek (arillus), jako u tisu a j. Semeno má hojný endosperm a klíček nese buď 2 vstříčné nebo (zvlášť u jedlovitých) četnější dělohy v přeslenu. Jehličnaté stromy rostou většinou pospolitě a činí svým hromadným vystupováním velmi význačnou čásť vegetace celé naší země; lesy Čech a celé střední Evropy hlavně z jehličnatých se skládají, ovšem nyní ponejvíce lesnicky jsouce sázeny a pěstovány. Hlavní užitek dává jejich dříví jako palivo i stavivo, kůra (tříslovina), méně šišky a semena (jedlá u pinie a cembry), dílem i pryskyřice. Soustavné rozvržení jehličnatých jest toto: I. Taxaceae (tisovité). Žádné šišky, květ samičí jen z vajíček (2 neb 1) se skládá. 1. Ginkgoideae. Listy lupenovité, zastříhané. Samičí květy stopkaté v úžlabí lupenů jednotlivé. – Ginkgo. 2. Taxineae. Listy celé, více méně jehlicovité nebo šupinovité. Samičí květy v klasech, někdy jen jednokvětých. – Taxus (tis), Cephalotaxus, Podocarpus, Dacrydium, Phyllocladus. II. Pinaceae (Araucariaceae, sosnovité). Šišky složené ze šupin plodních, jakožto květů samičích, vajíčka na vnitřní straně chovajících. 3. Abietineae (jedlovité). Šupiny šišky spirální, s podpůrným listenem jen nejdoleji srostlé. Vajíčka za šupinou 2 šikmo dolů obrácená. – Pinus (borovice), Cedrus, Larix (modřín), Picea (smrk), Tsuga, Abies (jedle). 4. Taxodieae. Šupiny šišky spirální, s podpůrným listenem značně srostlé. Vajíčka dvě neb více, namnoze přímá, zřídka obrácená. – Taxodium, Cryptomeria, Sequoia, Cunninghamia, Sciadopitys. 5. Araucarieae. Šupiny šišky spirální, s mohutným podpůrným listenem značně až docela srostlé. Vajíčko 1, dolů obrácené. – Araucaria, Agathis. 6. Cupressineae (cypřišovité). Šupiny šišky po 2 – 3 v přeslenech, s podpůrným listem velmi značně srostlé. Vajíčka za šupinou 2 až více, zřídka 1, vždy přímá. – Callitris, Thuja, Thujopsis, Cupressus, Juniperus (jalovec). LČ.

Související hesla