Jezevec

, Meles meles – robustní kunovitá šelma o hmotnosti 15 – 17 kg, vzácně i více. Žije na severu v palearktické oblasti; v ČR poměrně hojný. Všežravec s noční aktivitou, vyhrabává si složité a rozsáhlé systémy nor, tzv. jezevčí hrady. V Severní Americe žije podobným způsobem jezevec americký (Taxidea taxus).

Ottův slovník naučný: Jezevec

Jezevec (Meles taxus Pall.), šelma z čeledi kun (Mustelidae), jediný recentní druh svého rodu (Meles Briss.), jejž někteří kladou i ve zvláštní podčeleď (Melinae) šelem kunovitých. Má tělo všech těchto dravců nejnemotornější, zdéli 75 cm. Malá, podlouhlá hlava jest na čenichu zašpičatělá, v týle široká; oči jsou malé, boltce podlouhlé, ale krátké. Ve chrupu má i (přední zuby) 3/3, c (kly) 1/1, p (mezerní zuby) 3/4, s (trhák) 1/1, m (stoličky) 1/1; dolejší trhák jest dlouhý, hořejší mnohem menší než poslední stolička hrbolatá. Krk jest krátký a tlustý, trup zavalitý a zejména vzadu široký. Nízké nohy (běhy) mají chodidla lysá a po 5 prstech s nepohyblivými drápy, k hrabání způsobilými, jež jsou na předních nohách silnější, než na zadních. Pod krátkým ocasem (18 cm) má jezevec žlázy vylučující žlutavý tuk. Tělo jest pokryto dlouhou, hrubou srstí barvy nahoře šedé (chlupy jsou u kořene žlutavé, výše černé a na konci bělavošedé), vezpod i na nohách nahnědle černé, jen mezi zadními nohami světlejší, poněkud narezivělé. Na hlavě a na krku jsou pruhy bílé a černé; černý pruh viděti po každé straně na oku od čenichu až k šíji. Boltce jsou bělavé. Menší samice bývá světleji zbarvena. Jezevec žije všude v Evropě kromě Sardinie a končin nejsevernějších, pak v Asii od Syrie až po Japan i také v Sibiři; obývá v brlozích, jež si sám vyhrabává a to z pravidla na sluneční straně. Prostranné lože bývá až na 2 m pod zemí a vede z něho několik východů (i 10 m dlouhých), jimiž jezevec v nebezpečí prchá. Sídlo si hledá nejraději v tichém ústraní; jeť samotář a mrzout. Za dne spává a nanejvýš opouští brloh, aby se na slunci ohřál; bývá při tom velice ostražitý. Jen v noci, zřídka také v létě odpoledne, opouští doupě vyhledat si potravy. Ač jest u nás všech nynějších šelem největší, jest nejméně škodliv a sotva jména šelmy zasluhuje. Živíť se nejen larvami a medem čmeláků, larvami vos, hmyzem vůbec, žížalami, plži, z obratlovců žabami, hady, myšmi, vejci a mláďaty ptákův, ale i kořínky, všelikými hlízami, houbami, plody stromů lesních a pod. Na podzim velmi ztuční; spánku zimnímu se oddává až za tuhých mrazů. Je-li v zimě obleva, podívá se z doupěte ven, ale zase v ně se navrací. Samice mívá v únoru nebo březnu 3 až 5 mláďat. Člověk honí jezevvce po většině ze zábavy lovecké, ale také pro kožku, tuk, ano i pro maso. Z chlupů robí se štětce a kartáče. Br. Jezevec v myslivosti pokládá se od pradávna za škodnou zvěř, protože obviňován bývá z požírání vajec zvěře pernaté, ano i mladých bažantů, zajíců a j. Avšak více nežli škodným jest jezevec užitečným a to ničením škodlivých ponrav, jež ze země vyhrabává a vyrypuje. Proto požívá zákonné ochrany. Myslivci loví jej odstřelováním »na čekání«, když za ranního svítání vrací se ke svému brlohu, anebo k vchodu kladou železa, líčí jezevčí měchy a pod. Někdy též bývá vyhledáván a honěn jezevčíky, kteří jej zadržují, až myslivec se přiblíží a jej vidlicí zapíchne. V pozdní jeseni, kdy značně ztučnělý zalézá ve vystlané doupě k zimnímu spánku, bývá z podzemí vykopáván, mnohdy i dosti pracně, při čemž používá se zvláštních jezevčích kleští a háků, nebo jej vycvičení jamníci vyhánějí z doupěte. črn.

Související hesla