Jíl


1. geologie a) nejjemnější zrnitostní frakce klastických částic o velikosti pod 1/512 mm (0,002 mm); b) nezpevněná klastická hornina, za vlhka většinou plastická, tvořená z více než 50 % jílovou frakcí nebo jílovými minerály. Zpevněním se jíly mění v jílovec (za vlhka většinou již nebývá plastický) a překrystalizací přechází v jílové břidlice. Jejich složení závisí na chemismu matečných hornin, na klimatu, pH a Eh sedimentačního prostředí. Jíl obsahuje běžně různé příměsi, např. vápnitou nebo písčitou. Jíly se klasifikují podle minerálního složení (např. kaolinitické, montmorillonitické, illitické), podle původu (např. říční, jezerní, mořský jíl) nebo podle užití (např. žárovzdorný jíl). Mnohé jíly a jílovce jsou vyhledávanými surovinami, zejména pro keramický průmysl (výroba cihel, tašek, žárovzdorného zboží);
2. stavebnictví stlačitelná základová půda, na níž mohou těžší stavby značně sedat.

Ottův slovník naučný: Jíl

Jíl, dokonale plastická tvořitelná hlína, která sebe menším tlakem do forem sádrových podržuje i nejostřejší a nejjemnější pIastické výzdoby. Zároveň s vynikající tvořitelností jsou jíl,y i v ohni dosti stálé. Chemické složení jejich jest rozmanité a proto i barva po vypálení rozličná. Nejčastěji dobré jíl,y vypalují se v pecech s kyslíkatým ovzduším (kde vždy nachází se něco vzduchu vedle plynův uhlíka) slabě žlutavě až bíle, poněvadž obsahují vždy něco kysličníku železitého. V uhlíkatých plynech jíl,y takové vypalují se s odstínem našedivělým. Mají-li více kysličníku železitého, pálí se až červenavě a při tom pozbývají ohnivzdornosti. Zvláště cenné jsou jíl,y s největší ohnivzdorností, které zároveň jsou velmi vazné, takže mohou velké množství látek neplastických (šamotů, písku nebo hornin roztlučených a ohnivzdorných) za mokra přijati, nepozbývajíce tvořitelnosti. Tím možno získati ohnivzdorných kamenův s největším množstvím kyseliny křemičité pro vykládání pecí, kde povaha strusek anebo výroby takového kamene vyžaduje. Velmi cennou surovinou jsou zmíněné jíl,y ve sklářství k výrobě van sklářských a zdiva pecí, ve výrobě kovů, svítiplynu atd. V průmyslu keramickém spolu s mletými křemeny, živci, horninami živcovito-křemičitými, dávají nejlepší, nejtrvanlivější druhy faiencí, které zejména v Anglii z jíl,ů útvaru kamenouhelného došly nejrozsáhlejšího upotřebení a rozšíření. Tu jsou to hlavně jíl,y z Devonshiru a Derbyshiru. Jíl,y bohaté kysličníkem křemičitým jsou hledanou surovinou pro nejlepší druhy kamenin, ježto v žáru i peci porculánové výrobek dost často dokonale linie formy udržuje, nebortí a nekroutí se měknutím. A při tom plastičnost takých jíl,ů dovoluje velmi bohatou a i nejjemnější plastickou výzdobu. Jíl,y vyplavují se hlavně z pískovcův útvaru kamenouhelného, hnědouhelného a křídového, ač i v jiných útvarech se vyskytují v menších množstvích. V Čechách nacházejí se na mnoha místech útvaru křídového a hnědouhelného a jsou podkladem nejen jmenovaných odvětví průmyslových, ale i výroby zboží siderolithového a terrakottového, které v sev.-záp. Čechách ve značném množství se vyrábí a do všech částí Evropy a Ameriky se rozváží. Hc.

Související hesla