Jindřich IV. Navarrský

, navarrský král od roku 1562 a francouzský král od 1589; zakladatel dynastie Bourbonů. Od 1569 předák hugenotů, v období dočasného smíru s katolíky v letech 1570 – 72 zasnouben s Markétou z Valois, sestrou francouzského krále a dcerou Kateřiny Medicejské. Po bartolomějské noci držen na francouzském dvoře a nucen přestoupit ke katolicismu; v roce 1576 uprchl, přestoupení odvolal a v čele hugenotů válčil na jihu Francie. Uplatňoval nároky na francouzský trůn, po smrti Kateřiny Medicejské podporoval Jindřicha III. proti Guisům, v roce 1589 a 1590 při obhajobě svého nástupnictví porazil vojska Katolické ligy. Ve snaze dosáhnout všeobecného uznání své královské moci přestoupil 1593 ke katolicismu. V roce 1594 uznán katolickou Paříží a korunován; 1598 ediktem nantským prosadil náboženskou toleranci a ukončil náboženské války. Provedl finanční, správní a soudní reformy, podporoval ekonomický rozvoj a koloniální expanzi. V roce 1609 v konfliktu s habsburskou politikou; evropskou válku oddálilo jeho zavraždění katolickým fanatikem.

Ottův slovník naučný: Jindřich IV. Navarrský

Jindřich: J. IV., první. král z větve Bourbonské, syn Antonína z Bourbonu a Johanny z Albretu, dcery a dědičky Jindřich: j.a Navarrského a Béarnského (*13. pros. 1553 v Peau – † 14. kv. 1610). Vychován byl ve víře hugenotské, k níž lnula matka jeho jakož i strýc, princ Condé. Po pádu otcově před Rouenem (1562) stal se králem navarrským a po pádu strýcově u Jarnaku (1569) náčelníkem hugenotů. Po míru v St. Germain-en-Laye (1570) zapředeno jednání o zasnoubení jeho s Marketou, dcerou Jindřich: j.a II. a Kateřiny Medicejské. Za jednání toho zemřela matka jeho (9. čna 1572), i bylo podezření, že ji otrávili. Krátce potom (18. srp.) Jindřich: j. oddán s Marketou a 6 dní na to (24. srp.) nastala noc Bartolomějská. Tehdy Karel IX. obořil se na Jindřich: j.a slovy: »Na smrt anebo na mšį, a Jindřich: j. šel na mši. Po té držán byl jako v zajetí, ale vyčkav času ujel k hugenotům (3. ún. 1576) i vrátil se k učení Kalvínovu. Po smrti Františka z Alençonu, nejmladšího to syna Jindřich: j.a II. (10. čna 1584), měl dle zákona Salického, ježto Jindřich: j. III. byl bezdětek, nejbližší právo ke trůnu francouzskému. Avšak liga prohlásila dědicem trůnu strýce jeho, starého kardinála Karla Bourbona, a papež Sixtus V. (9. září 1585) ho dal do klatby a zbavil nástupnictví. Proti bulle této vystoupil však i parlament pařížský, a protest Jindřich: j.ův čísti bylo (6. list.) v Římě nejen na sochách Paschina a Marforia, nejen na dveřích hlavních kostelů, nýbrž i na bráně Vatikánské. Protest ten sepsán byl od gallikána Petra de l'Estoile, a papež, pán šlechetný a velkodušný, byl jím sice uražen, avšak smělost a statečnost Jindřich: j.ova mu imponovala. Nedlouho potom (1586) vypukla 8. válka hugenotská (válka tří Jindřich: j.ů, jižto byli: král Jindřich: j. III., Jindřich: j. Guise a Jindřich: j. IV. Navarrský). V této hugenoti a katolíci utkali se (20. říj. 1587) u Coutrasu. Jindřich: j. dobyl tu slavného vítězství, které však ostalo bez účinku, an vítěz především spěchal složit praporů ukořistěných k nohoum své milenky Korisandy z Grammontu. Obrat ku prospěchu jeho nastal, když moc podpůrce katolíků francouzských, krále špan. Filipa II., otřesena byla pohromou veliké Armády (1588) a když král Jindřich: j. III. po zabití Jindřich: j.a z Guise revolucí Pařížanů donucen byl uchýliti se do jeho tábora. Tehdy Jindřich: j. spolu s králem vytáhl na Paříž a tu Jindřich: j. III. byl zabit (1. srp. 1589). Následkem toho Jindřich: j. dle práva a zákona byl králem francouzkým, avšak většina katolíků ho nechtěla. Liga, jíž v čele stál bratr Jindřich: j.a z Guise, vévoda Mayenne, provolala králem strýce jeho, kardinála Karla Bourbona. Jindřich: j. odstoupiv od Paříže odtáhl do Normandie, by měl spojení s Anglií. Mayenne vypravil se za ním, avšak byl poražen (21. září 1589) u Arques blíže Dieppe, načež Jindřich: j. na pochod se dal k Paříži a zmocnil se předměstí na levém břehu Seiny. Vida však, že by nedobyl města, v němž proti hugenotům panovalo záští nejzuřivější, obrátil se na západ a v Toursu zvěstováno mu, že republika Benátská, první ze států katolických, ho uznala za krále. Mayenne vypravil se proti němu, a vojska srazila se u Ivri nad Eurou (14. bř. 1590). Bitva byla krutá, Mayenne a ligisté poraženi. Od Paříže, již potom Jindřich: j. oblehl, donucen byl upustiti, když městu na pomoc přitáhl Alexander Farnese, poslán byv od Filipa II., jenž chtěl dostati Francii pro dceru svou Isabellu, vnučku Jindřich: j.a II. a Kateřiny Medicejské. Vojsko španělské musilo však za nedlouho se vrátiti do Nízozemí. Jindřich: j. znepokojoval je útoky až na hranice i seznámil se toho času na zámku Coeuvreském s krásnou Gabrielou d'Estrées. Pokus o přepadení Paříže (v lednu 1591) se nepodařil i měl za následek, že do města uvedena španělská posádka. Za to Jindřich: j. opanoval Chartres i oblehl Rouen. Od toho byl odpuzen Alexandrem Farnesem, ten však smrtelně raněn u Caudebeku (v dubnu 1592), což pro Jindřich: j.a velikým bylo štěstím a pro Španěly pohromou. Mezi tím liga se rozpadla na stranu šlechtickou a lidovou. Vyšlo na jevo, že náčelníci její mnozí Francii vydati hodlají Filipovi II., že velmožové si založiti chtějí samostatné državy dle příkladu knížat německých, že spojenec jejich, vévoda savojský Karel Emanuel, pomýšlí na obnovení království Arelatského. Tu pak dospívalo se k poznání, že jediný Jindřich: j. je s to, by Francii zachoval jednotu, celistvost a samostatnost. Tudy mu mezi katolíky přibývalo přívrženců den ode dne. Kletba, do níž ho dal papež Řehoř XIV., neměla účinku, anobrž posilnila ducha národního a gallikánského, ba ozývaly se hlasy, že by si Francie měla zvoliti patriarchu. Za okolností takových sjela se liga v Paříži (v lednu 1593) k volbě nového krále. Na trůn dosednouti měla infantka lsabella, již pak Filip II. zasnoubiti mínil s Arnoštem, bratrem císaře Rudolfa II., anebo s mladým Jindřich: j.em z Guise. Tu však Jindřich: j. pletichy španělské a guiseovské zmařil, přestoupiv (25. čce) na víru katolickou, k čemuž mu radili přední státníci hugenotští i krásná Gabriela. Tehdy Francie ponenáhlu se mu poddala všecka a Paříž otevřela mu brány (22. bř. 1594). Filipovi II. vypovězen boj (1595) a národní válka proti Španělům přispěla ku sjednocení Francouzů pod žezlem nové dynastie. Jindřich: j. uznán od papeže Klimenta VIII. (1595), a brzy potom (1596) podrobil se mu i Mayenne a j., ovšem nikoli zadarmo. Hugenotům vydán (1598) edikt Nanteský a se Španěly sjednán (t. r.) mír ve Vervinsu. Potom Jindřich: j. péči obrátil ku zvelebení země i hleděl povýšiti Francii za stát v Evropě vévodíc. Veliké tažení do Němec k oslabení Habsburků zmařeno však zavražděním Jindřich: j.a fanatikem Ravaillakem (14. kv. 1610). Jindřich: j. ostavil z druhé manželky, Marie Medicejské (s Marketou Valoiskou dal se rozvésti), syna Ludvíka XIII. Z milenek jeho kromě Gabriely proslula zejména Henriette d'Entragues. Jindřich: j. byl chrabrý vojín, výtečný vojevůdce, moudrý vladař, prozíravý státník a politik. Lid francouzský vděčně vzpomíná na největšího mezi panovníky bourbonskými, na »nejfrancouzstějšíhœ krále svého, jehož přáním bylo, aby i rolník v neděli k obědu měl slepici. De la Barre-Dupercq, Histoire de Henri II.; týž, Henri III.; týž, Henri IV.; De Noailles, Henri de Valois et la Pologne; Robiquet, Paris et Ia ligue sous Henri III.; Poisson, Histoire du règne de Henri IV.; Lacombe, Henri IV. et sa politique; Guadet, Henri IV., sa vie, son oeuvre, ses écrits; Philippson, Westeuropa im Zeitalter Philipps II., Elisabeths u. Heinrichs IV.; Rambault, Henri IV. et son oeuvre; Anquez, Henri IV. et l'Allemagne. Šra.

Související hesla