Jindřich VII.

, hrabě lucemburský od roku 1288, král německý od 1308, italský od 1311 a císař římský 1313. Zvolen proti kandidatuře Habsburků. Sňatkem svého syna Jana Lucemburského s dědičkou Přemyslovců Eliškou prosadil v roce 1310 syna na český trůn, pokoušel se obnovit silou císařskou moc v Itálii. 1312 dosáhl sice císařské korunovace, ale jeho pojetí moci císaře (rozvinul je D. Alighieri ve spisu De monarchia) narazilo na odpor Filipa IV. Sličného, papeže Klementa V. i neapolského krále Roberta z Anjou (1278 – 1343). Závratný vzestup Jindřicha VII. se změnil v politický debakl. Zemřel dříve, než se mohl jeho mocenský zápas rozhodnout.

Ottův slovník naučný: Jindřich VII.

Jindřich: J. VII. (*1262 nebo 1269 – †1313), syn Jindřich: j. III., hraběte Lucemburského, padlého v bitvě u Worringen (1288). Dokud byl nezletilý, konala za něj vládu v Lucemburště matka jeho Beatrix z Avesnes. Jindřich: j. vychován byl u dvora francouzského a francouzština byla řečí jeho mateřskou. Za manželku pojal (1292) Marii, dceru vévody brabantského Jana I. Po zavraždění krále Albrechta I. Janem Parricidou ucházel se o korunu německou Karel z Valois, bratr Filipa Sličného, ale nadarmo. A marně žádal jí též Bedřich, zavražděného císaře syn, poněvadž kurfiršti nechtěli dopustiti, aby důstojnost královská ve kterémkoli rodě mocnějším se stala dědičnou. Zvolen tedy na sjezdě ve Frankfurtě (27. list. 1308) Jindřich: j. Lucemburský jednohlasně, ovšem bez účastenství Jindřich: j.a Korutanského co krále českého. Volba přivedena k místu hlavně přičiněním arcibiskupa mohučského Petra Aichspaltera a bratra Jindřich: j.ova Balduina, arcibiskupa trevirského. Korunovace vykonána v Cáchách (6. ledna 1309). Nový král, ačkoli Habsburkové v ničem mu nepřekáželi, vystoupil proti nim nepřátelsky: potvrdil bez ohledu na nároky jejich Švýcarům svobody, kterých sobě žádali, a chtěl na sebe potáhnouti čásť švábské državy Habsburské jako podíl Jana Parricidy propadlý říši v pokutu za zločin jeho. Avšak vyrovnal se s nimi na sjezdě ve Špýru (17. září 1309), a to na útraty Jindřich: j.a Korutanského. Tomuto upíral zrovna jako prve Albrecht právo ke koruně české, jižto chtěl zjednati svému rodu, i zapředl jednání s pány českými, jeho nepřáteli. Následkem toho Eliška Přemyslovna oddána synu Jindřich: j.ovu Janovi (31. srpna 1310), jenž potom ihned vypraven do Čech, kdežto Jindřich: j. sám na tažení se vydal do Italie. V zemi této rozervané, vzorem maje Hohenstaufy, mínil založiti mocné panství. Ghibellini spatřovali v něm messiáše i těšili se, že Guelfové budou zničeni. Jindřich: j. však musil Guelfů šetřiti, neboť měli na své straně nejen papeže, nýbrž i krále francouzského a neapolského. Hleděl tedy mezi stranami sjednati smíření, v městech pak, kudy táhl, dosazoval na místo signorů své vikáře. V Miláně korunován (6. led. 1311) na království, avšak když Lombardům počal ukládati velké daně, strhla se bouře, i nucen byl vikářství odevzdati dosavadním signorům a generální vikář jeho, hrabě savojský Amadeus, nedocházel nikde poslušnosti. Pokořiv Brescii, která nejdéle vzdorovala, Jindřich: j. zajel do Pisy, odtud pak táhl k Římu, kdež Guelfové mezitím se posilnili pomocí z Neapole. Přispěním Colonnů vynutil si přechod přes Ponte Molle a zmocnil se Capitolia. Guelfové však udrželi hrad Svatoandělský, basiliku Svatopetrskou a celé Zátibeří (Trastevere). Musil tedy na císařství kardinálem biskupem ostijským korunován býti v Lateráně, kamž cestu si proklestil přes mrtvoly a barikády (29. čna 1312). Vrátiv se do Pisy dal krále neapolského Roberta do achtu i chystal se na něj ve spolku s králem sicilským Bedřichem, a to proti vůli Klimenta V., tak že se již schylovalo k obnovení boje mezi papežstvím a císařstvím. Zemřel však na tažení v Buonconventě nedaleko Sieny následkem nemoci, jež po delší již dobu ho trápila (24. srp. 1313). V Němcích rozhlásilo se, že byl otráven hostií, již mu podal dominikán Bernardo z Montepulciana. – Srv. Dönniges, Kritik d. Quellen f. die Gesch. Heinrichs VII. des Luxemburgers; Kopp, Heinrich VII. als König und Kaiser und seine Zeit (v »Gesch. von der Wiederherstellung und dem Verfalle des heil. röm. Reichs«, IV, odděl. 1.); Barthold, Heinrichs VII. Römerzug; Sugenheim, Gesch. des deutschen Volkes, II. Šra.

Související hesla