Jóga

, jeden ze šesti klasických systémů indické filozofie (viz též hinduismus), zabývající se zejména praktickými aspekty a metodami vedoucími k ukončení koloběhu opětovných zrození (viz též sansára). Teorie základů jógy je filozofie soudobé sánkhji, jež byla ve spojení s praktickými metodami sumarizována v Jógasútrách sepsaných Pataňdžalim. Ty se staly spolu s pozdějšími komentáři Vjásovými (mezi 5. – 8. stol.) a Bhódžovými (11. stol.) základními texty školy. Cílem jógy je odstranit nevědomé komplexy a pět elementárních nežádoucích sil (nevědění, zaměření na sebe, toužení, nenávist, pud sebezáchovy), jež ženou jedince k novým činům (viz též karma), a zastavit proud vědomí pomocí koncentrované kontemplace. Konečným stadiem je kontemplace prostá jakéhokoli objektu, kdy je individuální vědomí spolu se všemi nevědomými komplexy zcela vyřazeno z činnosti (viz též samádhi). Tím je ukončen i proces převtělování (sansára). Mentálnímu cvičení předchází ukázňování a kontrola dechu (pránájáma) a navození vhodného fyzického stavu zaujímáním specifických tělesných poloh (ásana). Tělesná cvičení byla koncem 1. tis. n. l. rozvinuta tantrickými směry (viz též tantrismus) do systému známého jako hathajóga. – Jógové praktiky v Indii začleňovány do různých nábožensko-filozofických systémů (védánta, buddhismus, džinismus) jako praktická metoda realizace jejich spasitelských nauk; od pol. 20. stol. se jógová cvičení, zejména díky svému blahodárnému působení na organismus (prevence a léčba zdravotních poruch), šíří i mimo Indii a mimo svůj původní nábožensko-filozofický kontext.

Související hesla