Jonson Ben(jamin)

, anglický dramatik; současník Shakespearův. Hrou Every Man in his Humour (Každý podle své letory) položil základy tzv. komedie letor, v níž jsou postavy charakterizovány jednou převládající vášní, vyjádřenou jejich alegorickým jménem. Zde vynikají satiry na hrabivost, pokrytectví a puritánskou morálku Volpone aneb lišák, Mlčenlivá žena, Alchymista a Bartolomějský jarmark. Římská tragédie Seianus a Catiline (Katilina) odrážejí Jonsonovu klasickou vzdělanost a zájem o historii. Psal též drobné dvorské hry, tak zv. masky. Svou dramatickou i básnickou tvorbou, zdůrazňující klasickou čistotu výrazu a smysl pro uměleckou jednotu díla, ovlivnil pozdější vývoj (jeho následovníci se nazývali „Benovi synové“).

Ottův slovník naučný: Jonson Ben(jamin)

Jonson [džonsn] Benjamin, obyčejně Ben Jonson zvaný, dramatický básník angl. (*1573 ve Westminsteru – †1635 nebo 1637 v Londýně), z rodiny chudé, sirotek po otci, navštěvoval Westminster School a snad i na krátko školu v Cambridgei, byl pak asi zaměstnán u svého pěstouna, jenž prý byl mistrem zednickým, ale utekl brzy a bojoval ve Flandřích proti Španělům. Vrátiv se do Londýna a nemaje jiných prostředků k živobytí dal se mezi herce; hrál a současně upravoval a skládal hry. R. 1598 byl vězněn následkem souboje se soudruhem, jejž zabil, a málem byl by býval odsouzen k smrti; ve vězení obrátil se ke katolicismu, ale později zase k protestantismu. Propuštěn byv z vězení žil v Londýně, oddán literatuře. Do r. 1598 spadá vlastní literární début Jonsonův, rozkošná komédie Every man in his humour, jež byla básněna v genruTerentiově a Plautově a došla velikého úspěchu. R. 1599 napsal komédii Every man out of his humour, r. 1600 Cynthia's revels, or the fountain of Self-Love, v nichž jeví se jako neobyčejně útočný satirik, malíř směšností a neřestí své doby. Tento způsob, jenž směle stavil na jeviště živoucí osoby, způsobil mu mnoho nepřátelství; mezi jinými básníci Marston a Decker, proti nimž Jonson r. 1601 namířil komédii The poetaster, mstili se mu pamflety dramatickými velmi hrubými. R. 1605 komédií Volpone or the fox podal, jak praví Taine, »nejživotnější obraz mravů soudobých, v němž kypí plná krása špatných žádostí, v němž smyslnost, krutost, žádost zlata, neřest rozvíjejí poesii příšernou a nádhernou, hodnou bacchanalu Titianovæ. V době té žil také veselý život společenský v Mermaid-klubu od Raleigha založeném, kde se stýkal s nejpřednějšími duchy své doby, Seldenem, Chapmanem, Baconem, Shakespearem, Beaumontem a j., a vynikal vtipem, duchaplností a veselím nad ostatní. R. 1612 – 13 podnikl cestu do Francie, 1618 – 19 do Skotska, kdež zastavoval se v četných zámcích, jmenovitě u básníka Williama Drummonda v Hawthorndenu, jehož »Notes of Ben Jonson-'s Conversations« jsou předním pramenem jeho biografie. Vláda Jakuba I. značí nejskvostnější období jeho života. Dostalo se mu pense, titulu laureata a hojně objednávek dvorských; tehdy složil většinu her maskových »entertainments«. Od r. 1623 klesá jeho štěstí; knihovna mu shořela, r. 1626 přikován básník mrtvicí raněný na lože a žije odtud v tísni hmotné, kterou zavinil také někdejší svou štědrostí a marnotratností. R. 1629 propadla hra jeho The New Inn; nepřátelé literární dorážejí na něho odevšad a Jonson odplácí jim v komédii The magnetic lady (1632). Smrt Jonsovu opěvali všichni větší soudobí básníci elegiemi, jež uveřejněny pod názvem Jonsonius Virbius (1638). Kromě prací již jmenovaných napsal Jonson dramata Sejanus, his fall (1603) a Catilina, his conspiracy (1611), k nimž čerpal z Cicerona, Lukiana a j., dále veselohry: The case is altered (1598); The Alchemist (1610); Epicoene, or the silent woman (1609); Bartholomew Fair (1614); The devil is an ass (1616); The staple of news (1625); A tale of a tub (1633). Pastorale The sad shepherd (tišt. 1641) zůstalo nedokončeno, jiné The may lord je ztraceno. Jonson byl mohutná postava opravdu renaissanční, kypící smyslností a prudkostí temperamentu; jeho práce mají také tento ráz; nejzdařilejší z nich jsou veselohry a Jonson je po Shakespearovi největším veseloherním básníkem doby Alžbětiny. Vadou Jonsovou bývá často nedostatek jasné, jen poněkud úměrné formy; barokní nehoráznost, jindy pedantičnost a jakás těžkopádnost kazí požitek z něho. Kromě dramat psal i verše a vydal Epigrammy (1612), The forrest a Underwoods (1640) a přeložil Horácovu »Ars poeticæ (1640). Zvláštní důležitosti jsou jeho Leges conviviales, sbírka prosy mohutného a výrazného slohu, a Timber or discoveries made upon men and matter (1641). Díla jeho vydána často souborně, nejúplněji Giffordem (Lond., 1816, 9 sv.; 1860, 1 sv.), Cornwallem (t., 1838 a 1853), Cunninghamem (t., 1870, 3 sv.), »The best plays« v Mermaid Series, 3 sv. Masques and entertainments vydal Morley (t., 1890). Srv. Baudissin, B. Jonson und seine Schule (Lip., 1836, 2 sv.; podává také překlad výběru); A. Schmidt v Gesamm. Abhandlungen (Berl., 1889); Swinburne, A study of B. Jonson (Lond., 1889); Symonds, Life of B. Jonson (t., 1886); Mezières, Prédécesseurs et contemporains de Shakespeare (Pař.,1863);Taine, Hist. de la littérature angl. (1863, II. sv.). Šld.

Související hesla