Josquin Des Pres

, vlámský skladatel; jeden z hlavních představitelů nizozemské polyfonie, mistr imitační techniky. 1459 – 72 působil jako zpěvák v Miláně, 1486 – 94 (s přestávkami) člen papežské kapely v Římě. Autor mší, motet (Stabat mater) a šansonů.

Ottův slovník naučný: Josquin Des Pres

Josquin: [Josquin] de Près viz Deprés.

Deprés [-pré], (vlastně de Prés) Josse č. Josquin, též pod jménem Jodocus Pratenis (č. de Pratis) v dějinách hudby proslulý žák Okeghemův (*kol. 1450-†27. srp. 1521 v Condé). Rodiště jeho není určitě známo; hlásí se k tomu města Condé, St. Quentin, Cambrai a j. Dosquin byl z prvu vokalistou a pak představeným kůru v St. Quentině, za papeže Sixta IV. (1471 – 1484) zpěvákem v kapli Sixtinské a učitelem kontrapunktu v Římě. Později byl dle domnění krátce kapelníkem v Cambrai a posléze proboštem kapituly condéské. Dosquin jest nejskvělejším repraesentantem druhé školy nízozemské, nejslavnějším kontrapunktikem všech dob, jenž hravě řeší nejobtížnější problémy umění kontrapunktického, jimiž hemží se výtvory nízozemské. O úctě, jíž těšil se v době svého působení, svědčí, že souvěkovci svými zván byl »knížetem hudby« (princeps musicae). Přirovnávajíce Dosquin a k ostatním mistrům druhé nízozemské školy, zříme jako nepodcenitelnou jeho přednost, že umění kontrapunktické, byť i začasté hovělo názorům doby, přece není u něho samo sobě účelem, nýbrž pouze prostředkem výrazu hudebního. On první pilně hleděl obsahu zpívaného slova dodati náležitého výrazu, ano hudební charakteristika v tom vzhledě u něho začasté budí obdiv, přecházejíc v pravou tónomalbu. Dnes ovšem díla Dosquinova jsou zapomenuta. Ohromný, neskončený vývoj, jehož doznala hudba od jeho dob, nový styl homofonní, jenž vynořil se ve věku XVII. a rozkvětu dospěl netušeného. změněný vkus, požadavky pozdějších dob atd., vše to působilo, že díla jeho i všech mistrů školy nízozemské ponenáhlu ustupovala do pozadí. Doba moderní nedovede dokonale oceniti, co umění a síly leží ve výtvorech Dovych; k tomu nevyhnutelně nutna jest důkladná znalost dějin hudebních a literatury, a znalost všech oborů nauky o skladbě. Z děl Dových na prvém místě uvésti sluší mše (tištěno jich pouze 19, četné rukopisné chovají se v různých bibliotékách). Některé z nich jsou pravými divy práce kontrapunktické. K nejznamenitějším z nich náleží Missa L' homme armé super voces musicales, M. La sol fa re mi, M. Pange lingua, M. Da pacem a j. Motett Dových jest veliké množství; po většině jsou 6-, 5-a 4hlasé, než začasté i mnohohlasé (na př. známý obrovský kanon 24hlasý pro 6 sborů čtverhla sých). Světské písně Dosquinovy jsou oproti motettům rázu lehčího, vynikajíce přese vši učenou, nejednou kanonickou práci jakousi nepopíratelnou gracií. I po stránce zvukové jeví Dosquin veliký pokrok oproti ostatním skladatelům své doby, získávaje různými kombinacemi hlasů překvapujících, tehdáž neznámých effektů zvukových. Dosquin odchoval množství žáků, v jejichž skladbách veskrze vane duch jeho, ovládavší napotom veškeru produkci hudební až na dobu Palestrinovu. Str.

Související hesla