Jovanović Jovan

, srbský básník; původně lékař, významná osobnost srbského romantismu. Autor lyrických, intimně laděných i politických veršů. Proslavil se poezií pro děti: Đulići (Růžičky), Đulići uveoci (Uvadlé růžičky), Snohvatice (Úponky spánku), Čika Jova srpskoj deci (Strýček Jova srbským dětem).

Ottův slovník naučný: Jovanović Jovan

Jovanović: J. Zmaj Jovan, nejplodnější básník srbský (*1833 v Novém Sadě), pocházel z vážené a zámožné rodiny (spřízněné s panujícím rodem Obrenoviců v Srbsku) a jako nejstarší z dítek (čtyř bratří) byl určen na studie. Hochovi však, jenž záhy obeznamován byl s národními písněmi, jimž se rád učil zpaměti, znechutily se úzké a odměřené hranice »lepšíhœ vychování a nikterak nechtěl se lišiti od ostatních prostých dětí, s nimiž si hrával. Význačná tato vlastnost povahy jeho, porozumění prostému lidu, neopustila Jovanović: j.e ani v praktickém životě, ani v poesii. Vzdělal se na gymnasiích v Novém Sadě a v Prešpurku, potom studoval práva v Pešti, v Praze a ve Vídni a vrátil se do rodiště, kdež mu otec zemřel (matka již dříve). Tak zastihl jej rok 1861. Nový duch zavládal v říši, a také národní život srbský přijímal velikou myšlénku národnostní; ve všech směrech nový ruch a chuť k pokroku. Bývalá samospráva uherských municipií vrátila se a národ srbský mohl si voliti své úřednictvo. Tak stal se Jovanović: j. tajemníkem při magistrátu novosadském a r. 1863 zvolen byl za dozorce ústavu Tőkőlyova v Pešti, jehož správu vedla Matice Srbská. Tu založil r. 1864 humoristický časopis Zmaj (Drak), jenž tak se zalíbil a vnikl do všech vrstev srbského lidu, že nazýván i vydavatel a redaktor jeho »Zmajem«. Aby domohl se neodvislého a bezpečného živobytí, Jovanović: j. neváhal u věku dosti pokročilém studovati lékařství; nabyv r. 1870 diplomu doktorského začal praxi lékařskou v Novém Sadě a pokračoval v ní v Pančevě, ve Srěmských Karlovcích, ve Futogu, opět v Novém Sadě a v Kamenici. V Pančevě postihlo jej těžké neštěstí, zemřela mu tam r. 1872 choť, a když i smrtí odňato mu ještě jediné dítko jeho Smiljka (ve Futogu), zármutek Jovanović: j.ův byl dovršen. Pozbyv krátkého rodinného štěstí, obdržel v náhradu za ně lásku a vděčnost srbského národa, které u příležitosti 25letého literárního jubilea jeho v Nov. Sadě r. 1874 byly Jovanović: j.ovi projeveny takou měrou ze všech krajů srbských, jako dosud nižádnému básníku srbskému. Z Kamenice Jovanović: j. odebral se r. 1879 do Bělehradu, byv tam zvolen za dramaturga národního divadla; ale když viděl, že by mu při divadle vzrostlo tolik práce, že by praxe lékařské musil zanechati, odhodlal se raději opustiti Bělehrad a přestěhoval se do Vídně, by i vědecky v oboru svém mohl pracovati. Byl však povolán nazpět do Bělehradu, kdež dosud žije jako lékař obce bělehradské; v posledních létech zabezpečeno mu nad to klidné stáří stálým ročním důchodem, čestným to darem za dosavadní jeho činnost literární. Jovanović: j. jest po výtce lyrikem, básníkem citu. Nejvíce povznesl se písněmi Ďulići (Růže) a Ďulići uveoci (Růže uvadlé). Dulići jsou románem jediné lásky básníkovy k choti Růženě. Písně ty jsou výrazem citového světa básníkova, vane z nich posilňující vůně čisté lásky a odevzdanosti. Ostatními básněmi Jovanović: j. nakreslil obraz společnosti a života srbského za posledních 30 až 40 let. V době té nebylo jediné větší události, aby jí Jovanović: j. nebyl opěvoval. Kreslil zejména obrazy duševního i tělesního otroctví srbského, rozplameňoval pro svatý boj na Balkáně a opěvoval hrdinné činy junáků. Básně ty umístěny jsou v oddílech IV. – V. souborného vydání (básně vlastenecké a jiné spadající do politického a společenského života a ballady). Jsou mezi nimi mnohé vzácné ceny, jako: Kříž, Víla, Ocel, Ďurďevdan, Tři hajduci, Luka Filipov, Devět krvavých dnů a j. V posledních létech Jovanović: j. oblíbil si nový druh básní, básně dětské. Za účelem tím založil i list, aby srbskou mládež bavil i poučoval. Jovanović: j. zabýval se také jako lékař vědou. Překládal a psal hygienické články; větší dílo jeho, Kuchyňská chemie, jehož rukopis Matice srbská zakoupila, nedošlo dosud uveřejnění. Hc.

Související hesla