Kaizl Josef

, český národohospodář a politik; profesor politické ekonomie na české univerzitě v Praze; specializoval se na finanční vědu. Autor spisu Národní hospodářství, prvního uceleného výkladu tohoto oboru v češtině. Politicky aktivní, nejprve staročech, pak realista, od 1890 mladočech. V letech 1885 – 87, 1891 – 1901 poslanec říšské rady. V pol. 90. let tvůrce tzv. etapové politiky vůči vládě K. Badeniho; stěžejní osobnost mladočeské strany. 1898 – 99 první český ministr financí v rakousko-uherské vládě.

Ottův slovník naučný: Kaizl Josef

Kaizl: Kaizl: Josef, přední národohospodářský spisovatel a politik český (*10. čna 1854 ve Volyni v Čechách). Studoval vědy právní v Praze, byl tam r. 1876 za doktora promovován a šel do Štrasburku poslouchat národní hospodářství u Schmollera a Knappa. Vrátiv se napsal dílo universitou štrasburskou poctěné cenou: Der Kampf um Gewerbereform und Gewerbefreiheit in Bayern 1799–1868, které vyšlo v Lipsku ve Schmollerových »Forschunge◁. R. 1879 obdržel veniam legendi pro národní hospodářství na universitě v Praze. Při tom zaměstnán byl u zemského výboru pro král. České, r. 1883 stal se mimoř. professorem na české universitě a na české vysoké škole technické v Praze a byl jmenován také členem státovědecké kommisse pro státní zkoušky. Mezitím byl horlivě činným jako spisovatel. Napsalť Nár. hospodářství, učebnici (Praha, 1883), dále Die Lehre von der Überwälzung von Steuern (Lipsko, 1882), studii O postátnění železnic v Rakousku, která pak vyšla v Lipsku v něm. jazyku, rozpravu Obnovený řád živnostenský (»Prostonár. spisy polit,« 1883), studii Vyrovnání s Uhry r. 1866 a 1877 (v »Athenaeum« r. III., pak u Otty 1886) a pojednání Náprava rakouské měny, které vyšlo jako příprava k zákonodárné akci rakouské (r. 1890 u Otty). Z menších statí Kaizl:ových uvádíme jmenovitě práce v »Athenaeų, jehož redaktorem byl po řadu let, pak v německých a italských odborných listech. Větší prací jest opět Finanční věda (I. sv. v Hustopeči 1888, II. sv. v Praze 1892) a pak České myšlénky (1895), věnované zejména polemické diskussi s prof. Masarykem o probuzení našem, o historii a programmu českých stran atd. R. 1885 byl Kaizl: Čáslaví a Kutnou Horou zvolen do říšské rady; složil však svůj mandát v r. 1887, protože v souhlase s klubem a po vyzvání voličů postavil se rozhodně na odpor známým školským ordonancím Gautschovým, kdežto klub později od svého odporu upustil. Účastniv se po několik let reformního hnutí, jež tehdy soustřeďovalo se kolem »Časų a »Athenaeæ, připojil se r. 1890 ku straně svobodomyslné byv současně Obchodní a živnostenskou komorou v Praze zvolen opět do poslanecké sněmovny. Nově zvolen byl v Karlíně užší volbou dne 16. bř. 1891. V mladočeském klubu zastával od počátku pevnou a prozíravou politiku, která vysoké ideály nepouští sice z očí, avšak ve všem všudy počítá s danými poměry a s nezbytností přizpůsobovati se měnivé situaci a spokojovati se splátkami. Byl vyslán do všech výborů, které zabývaly se otázkami finančními a hospodářskými. Jmenovitě byl po celé šestiletí (1891–97) nejhorlivějším členem budgetního výboru, kde nebylo otázky politicky, nacionálně nebo hospodářsky významné, ve které by nebyl spolupůsobil. Jeho zásluhou zejména jest, že upuštěno od neracionálního snižování železničních sazeb, že v Praze zavedena pneumatická pošta a j. Po nových volbách r. 1897 zvolen byl za předsedu budgetního výboru. Z jeho parlamentární působnosti ukazujeme na tyto hlavní věci. Vystupoval zhusta jako mluvčí klubu českého, kdykoli bylo potřebí nějaké okamžité odvety v parlamentě, a skoro pokaždé účastnil se větších politických diskussí. Mluvíval vždy při rozpočtu státních drah rak. a neústupně žádal, aby správa byla zlepšena a přestaly velké millionové schodky. Velmi platně zasáhl poč. r. 1892 do debatty o obchodních smlouvách s Německem a Italií v řeči, ve které předpovídal úpadek rakouského vývozu, jenž i skutečně nastal. V čci 1892 pronesl řadu řečí o nápravě rak. měny, v nichž, jakkoli ostře kritisoval tehdejší návrhy vládní, rozhodně přimlouval se za přechod ke zlatu. Nejintensivnější byla snad práce jeho v rokování o reformě přímých daní na jaře a v létě r. 1895 a pak zase v květnu 1896; Kaizl: se stal osnovatelem a vůdcem obstrukce, vedené ovšem slušnými parlamentními prostředky, když koaliční vláda stůj co stůj chtěla reformu daňovou skončiti odkládajíc rozpočet pro běžný rok až do července, a tato obstrukce byla mezi příčinami, jež způsobily pád koaliční soustavy. Dne 7. pros. 1895 vystoupil proti Luegrovu nájezdu na Mladočechy pro jejich domnělé podrobení se regimu Badenovu a prohlásil, že jeho strana základní thesi programmu dra Luegra, nenávist a persekuci proti určitému vyznání nebo plemenu, naprosto odmítá. Jako gener. řečník k rozpočtu měl 13. pros. 1895 řeč o možnosti vyrovnání s Němci v Čechách a o reformovaném programmu státoprávním, jež vzbudila mnohou pozornost. Mezi jiným pronesl se o českém státoprávním programmu takto: »Myšlénka, změniti centralistickou ústavu říše, je dojista myšlénka, kterou sotva kdy setřete z myslí lidu našeho. Ale já trvám, že jest úspěchem a zásluhou naší strany, že tento státoprávní programm v jistých kusech byl povytvářen, zdokonalen, modernisován. Chci vám některé tyto kusy vyložiti a z nich i pro ostatní strany vyvoditi důsledky. První jest, že my při tomto federativním vytváření ústavy nikdy a nikdy od toho neupustíme, aby se provedlo způsobem chránícím volnostní práva občanů, volný pohyb jejich a vůbec lidový ráz. Za druhé budiž uvedeno, že nesdílíme mínění, jakoby takovéto federalisování ústavy a obnovení českého státního práva bylo lze provésti na vzdory a na utlačení našich krajanů německých, nýbrž, že přesvědčeni jsme, že se to stane za souhlasu jejich, ano, jakož doufáme, za činného účastenství jejich. A třetí moment, který pokládám za symptom pokračující evoluce státoprávního programmu, záleží v tom, že upustili jsme od staré romantiky passivno-politického radikalismu, která domýšlela se, že takové základné věci dají se provésti obratem ruky a že hotové jednoho krásného dne předstoupí před nás. My víme, že vývoj, který skoro staletí šel směrem protivným, nelze rázem obrátiti a restituovati, a my pokládáme za předpoklad pro náš poslední cíl řadu důležitých, velikých etap, při kterých, trvám, na konec nebude scházeti spolupůsobení celé sněmovny a doufám ani součinnost našich německých krajanů.« Dne 30. list. 1896 promluvil řeč o zrušení kollejného, která na všech stranách doznala souhlasu. »Bylo by smutné pro stát,« pravil, »kdyby jen právníci právní cit měli, jen vojíni srdnatými byli. Zrovna tak smutným bylo by pro vysoké učení, kdyby učenými byli jen ti, kdož za to nerozumnými kollejnými honoráry zaplaceni jsou. Plná posluchárna zůstane vždy nejvyšším cílem snah každého professora, neboť ona značí rozšířené panství professorovo nad duchem lidským.« Celým jeho působením táhne se snaha po zvelebení strádajících vrstev, po rozšíření vzdělanosti a po přísném zachovávání práv politických. Byl z těch poslanců, kteří od začátku s hrab. Badenim vyjednávali o nové úpravě jazykových řádů v českých zemích, a v květnu 1897 promluvil řeč tehdy i od Němců klidně poslechnutou na obhájení Badenových nařízení jazykových. Známo je, že Badeni byl odhodlán Kaizl:a povolati do svého kabinetu jako ministra krajana; ale povolání to zmařeno v poslední chvíli naskytnuvší se nemožností získat i německo-liberální velkostatkáře pro soustavu Badenovu. Na podzim r. 1897 stižen byl Kaizl: delší chorobou, která mu bránila účastniti se tehdejších bouřlivých sezení posl. sněmovny. Teprve po pádu Badenově zasáhl zase do politické akce a spolupůsobil při jednání s min. předs. Gautschem o novou redakci jazykových nařízení. Na základě obsáhlých svých studií vyložil celou historii a vývoj jazykové otázky české ve stati, která vyšla v 5. a 6. sešitu »České Revue« (1898). Dne 7. března 1898 jmenován byl Kaizl: ministrem financí v kabinetě hr. Fr. Thuna jako první Čech, kterému tento velký ressort byl svěřen.

Související hesla