Kalábrie

, Calabria – nejjižnější kraj na pevninské části Itálie, mezi Jónským a Tyrhénským mořem; 15 080 km2, 2,1 mil. obyvatel (1998). Hlavní město Catanzaro. Hornatý zemědělský kraj s úrodnými údolími (avšak nejchudší v Itálii). Řecké památky (Locri, u Crotonu, v Sibari, u Viba Valentia). Přímořská rekreační střediska. Od 8. stol. př. n. l. Kalábrie osídlena Řeky, koncem 3. stol. př. n. l. dobyta Římany, od 6. stol. n. l. ovládána Byzancí. Od 11. stol. vévodství v Království sicilském, od 1282 neapolském, od 1816 součást Království obojí Sicílie, 1861 připojena k Itálii.

Ottův slovník naučný: Kalábrie

Kalabrie (lat. Calabria), nejjižnější poloostrov král. Italského mezi 38°–40° s. š. a 13°–15° v. d., táhlého tvaru, hraničí na sev. s prov. Basilicatou, na v. a j. s mořem Iónským, tvořícím zátoku Cratiskou a záliv Squillacký, na z. s mořem Tyrrhenským se zálivem St. Eufemijským a Giojským. Od ostr. Sicilie dělí ji úžina Messinská. Kalabrie jest hornatá, mající v celé střední části Apenniny, rozbíhající se v různých směrech k pobřeží. Z hor nejvyšší jest M. Polino 2415 m v sev. části Kalabrie, zároveň nejv. vrch, v okolí Cosenzy M. Cucuzzo (1551 m), M. Spinetto (1890 m), v již. části M. Astore a Monte Alto (2050 m). Nejjižnějším výběžkem Apenninů je pohoří Aspromontské. – Vodopisně není Kalabrie bohata; žádná větší řeka nezvlažuje úrodnou jinak půdu. Krátké, v létě z pravidla vysychající bystřiny horské a pobřežní vlévají se dílem do moře Iónského (ř. Crati s pobočkou Coscile a Macone, Neto), dílem do Tyrrhenského (hraniční Noce, Lao, Lamato, Savuto, Mesima). – Podnebí v horách dosti zdravé, v nížinách za letních měsíců pro bažinné výpary velmi nezdravé. Z pravidla stěhují se obyvatelé v letních měsících do pásem výše položených. – V lesích, v horách dosti hustých, jsou nejvíce stromy jehličnaté, jako rozm. druhy jedlí, smrků a modřínů; listnaté obsahují různé duby, kaštan, ořech, limbu, olivu, datlovník a jasan, poskytující známou v obchodě kalaberskou mannu. Rákosí dává obyvatelstvu materiál k zhotovování rákosových výrobků. Půda Kalabrie ani dnes nevydává tolik, kolik by vydávati mohla, kdyby náležitě byla vzdělávána. Obyvatelstvo nevěnuje jí velké péče. Žeň r. 1894 vynesla: obilí 1,321.082 hl, ovsa 421.555 hl, kukuřice 235.143 hl, vína 945.187 hl, oleje olivového 190.059 hl, ovoce agrumového 6,884.321 q. Hedvábnictví s dosti velkým zdarem pěstované pracovalo s výtěžkem 2,055.570 kg kokonů (1894). Zahradnictví a zelinářství teprve se rozvíjí. – Chovu dobytka, zvl. menšího bravu, dobře se daří, ač i chovu koní a mezků věnuje se pozornost. Hospodářství rybářské omezuje se na lov tuňákův, úhořů, murén, korálů a vzácnějších druhů mušlí. – Bohatství nerostné není velké; láme se toliko mramor, pískovec, křída, dobývá se něco železné a měděné rudy, olova, zinku a nepatrně stříbra. Dle úředních udajů z 23. pros. 1893 měla Kalabrie 1,326.781 ob. (88 na 1 km2). Kalabran jest postavy menší, složité, duševně nepříliš vyspělý, drsný, otužilý, pohostinný a urážku osobní nebo rodinnou krvavě mstící. Není žádné střední vrstvy, ježto většinu půdy drží bohatí statkáři, pronajímající ji malorolníkům, čímž půda na plodnosti ztrácí. Sňatků r. 1894 uzavřeno 11.684, narozených bylo 51.297 (z těch 3578 illeg.), zemřevších 39.665. Vedle italských osad nalézá se v Kalabrii ještě asi 40 vesnic obydlených Albanci (asi 40.000), již houževnatě udržují zděděné zvyky a obyčeje. Administrativně dělí se Kalabrie na 3 kraje: 1. Calabria citeriore v sev. části půlostrova, v rozl. asi 7350 km2, (1881) s 451.185 ob. (61 na 1 km2); hl. město Cosenza (296 m n. m.) a důležitější města Rende, Montalto, Lungro, Assano, Castrovillari, Morano, Paola. 2. C. ulteriore II. v stř. části, v rozloze 5975 km2 s 433.975 ob.; hl. město Catanzaro, pak m. Policastro, Cotrone, Nicastro, Pizzo a j. 3. C. ulteriore I., 3929 km2 s 372.723 ob.; hl. m. Reggio, pak Cittanuova, Polistina, Palmi Siderno. – Železnice probíhá těsně podél vých. pobřeží, vychází z Taranta a končí v Reggiu. Z Reggia vede odbočka do S. Giovanni, od řeky Crati pak jedna do Castrovillar, druhá do Cosenzy. Ve starověku Kalabrie zvána Bruttium a známa byla četnými osadami řeckými, z nichž Sybaris (zříceniny poblíže nyn. Cassana), Thurium, Cotrone, Locri Epizephyrské byly nejznamenitější. R. 276 podmaněna byla Římany, později vešla do moci Odoakrovy, pak Belizarovy, čím stala se částí východního císařství římského. Trpěla velmi častými vpády loupežných Saracénů; r. 1130 dobyl Kalabrie normanský vévoda Robert Guiscard, od kteréž doby zůstala částí pozd. království Neapolského. Historicky památné jest zemětřesení z r. 1783, jímž zbořeno na 300 měst a vesnic. EMa.

Související hesla