Kaluga

, oblastní město v Rusku jižně od Moskvy; 346 000 obyvatel (1995). Průmysl strojírenský, chemický, dřevozpracující, spotřební. Muzeum dějin kosmonautiky. – Původně pevnost, připomínána 1389. V 17. – 19. stol. významné centrum obchodu.

Ottův slovník naučný: Kaluga

Kaluga, hl. město gub. ruské na 54° 31' s. š. a 36° 45' v. d. a na l. bř. ř. Oky při ústí ř. Jačenky, 290 m n. m., s 49.727 ob. (1897), větš. pravosl., má 36 kostelů pravosl., 2 kat., 2 rozkol., seminář bohoslovecký, gymnasium, 3 bibliotéky, národohospodářskou společnost, 2 odborné školy, 4 lékárny, 4 knihtiskárny, 1 lithogr. ústav, městské divadlo, měst. spořitelnu. R. 1892 bylo zde 62 továren, z těch 7 jircháren, 2 par. pily, 2 pivováry, továrna na hosp. stroje, stear. svíčky a mýdlo. Vyváží se hl. dříví, kůže, líh, olej, ovoce; Kaluga, má svůj říční přístav. – Kaluga, připomíná se r. 1382 již jako důležitý strategický bod ve válkách s Litvany. R. 1719 učiněna hl. m. gub. kalužské. R.1767 vězněni zde krakovský biskup Kajetán Sołtyk, kijevský biskup Zaluski a vévoda krakovský Václav Rzewuski se synem Severynem. Na poč. XIX. st. internováno do Kalugy mnoho polit. vězňů zvl. polských, r. 1856 vězněn zde kavkazský náčelník vzpoury protiruské Šámyl. Za průmyslový svůj rozvoj má Kaluga, děkovati hlavně Petru Vel., jenž prvý podnět dal k založení četných průmyslných závodů. Kalužská gubernie ve stř. části evr. Ruska hraničí na z. s gub. smolenskou, na s. s moskevskou, na v. s tulskou, na j. s orlovskou a má na 30.929,5 km2 1,244.018 ob. (1897). Ráz krajiny jest rovinatý, při řekách bažinatý, pouze čásť protkána nevysokými výběžky Valdaje. Z celé plochy připadá na ornou půdu 44, na louky a pastviny 18, na lesy 32, nepl. půdu 6%. Geologicky náleží gub. téměř celá k útvaru kamenouhel., pouze v sev. části zříti je stopy útvaru jurského. Řeky náležejí k úvodí Volhy a Dněpru. Do Volhy vlévá se největší řeka gubernie Oka s přítoky Žizdrou, Ugrou, Tarusou, Protvou a Narou, do Dněpru ř. Lesna s přítoky Bolvou, Větmou, Snopotomou. Z přítoků těch splavna jest ř. Protva, protékající újezd borovský a malojaroslavský, pak ř. Ugra, vlévající se do Oky blíže Kalugy. Nara náleží gubernii toliko svým horním tokem. Jezer velkých není, jen rozsáhlá blata, tvořená zvláště rozlitím se Oky, rozkládají se v nížinách poříčních, j. Pesočinské, Brinské, Ljudinovo-Sukremlinské a j. Podnebí podobno jest moskevskému; střed. teplota roční v zimě –6.73°, na jaře 3.4°, v létě 14.51°, v podz. 3.83°. Led na řekách objevuje se koncem listop. a láme se koncem března. Hospodářství lesní jest vyvinuté, hl. v újezdě žizderském mnoho se mýtí; v posl. 10 letech vykáceno 341.000 desj., tedy 3/8 celé zalesněné půdy. Zemědělství zaměstnává se hl. pěstěním obilí a zemčat, jichž sklizeň však nestačí domácí spotřebě. Roku 1893 sklizeno 3.8 mill. hl zemčat, 3 mill. hl žita, 2,3 mill. hl ovsa. Z jiných plodin pěstuje se zvl. len, konopí, velkou měrou cibule. Sadařství pěstuje hl. jabloně a třešně, z lesních stromů sází se zvl. borovice, smrk, jedle, bříza, olše, buk a dub. Fauna jest málo rozmanitá. Z divoké zvěře loví se dodnes zvl. v újezdě žizderském a kozelském medvěd, rys, liška a kanec. Chov dom. dobytka jest pro nedostatek pastvin nepatrný. R. 1888 počítalo se 294.688 koní, 281.161 hov. dob., 311.524 ovec a 151.333 vepř. bravu. Včelařství a rybářství jest neveliké. Minerální bohatství dodává úhrnně ročně 3–4 mill. pudů rudy; hl. doluje se železná ruda v újezdě žizderském v okolí míst Maklaki, Kotorče, Pustinky, Košatinky, Kremnišiny, Slavinky a j. Na spracování rudy pracovalo 7 závodů. Průmysl rok od roku se zvedá; r. 1890 měla gub. 237 továren s 9219 dělníky (výr. cena 8 mill. rub.). Z větších závodů zvl. továrna hospodář. strojů (cena výrob. 1 mill. r.), tov. na papír, jirchárny, (208.000 r.), lihovary (2,9 mill. r.), čistírny olejů (302.000 r.), tov. na zápalky (3,3 mill. r.) a jiné menší. Obchod podporován jest hl. splavností domácích řek a to zvl. Oky, Ugry a Protvy, po nichž r. 1890 dovezeno 970.000 pudů zboží. Hl. se obchoduje se dřívím dodávaným zvl. újezdem žizderským, pak s konopím, lnem, olejem, obilím, kůžemi a p. Rozvoj školství není úměrný počtu ob.; r. 1886 bylo v gub. kalužské úhrnně 620 škol s 31.730 žáky, z nich 396 obec., 224 círk., ostatní střední a odborné (7) školy. – Obyvatelstvo skládá se většinou z domorodých Velkorusů; pravoslavných jest 96.09%, rozkolníků 3.7%, řím.-kat. 0.08%, protest. 0.05%, muham. 0.02%. Průměrně rodí se ročně 86.000, umírá 40.000 obyvatelů. – Administrativně dělí se gub. na 11 újezdův, z nichž v jz. části leží újezdy mosalský, mešovský, žizderský, kozelský, v jv. a v stř. části medinský, tarusský, malojaroslavský, borovský, kalužský, peremyšlský a lichvinský. Gubernie tvoří biskupství s vlastním biskupem, majícím titul: b. »kalužský a borovský«. – V minulosti byla kalužská gub. sídlem slovan. rodu Vjatičejského. Křesťanství rozšířilo se již za Jiřího Dolnorukého. Jako úděl dána Jaroslavem I. synu jeho Svjatoslavovi, později však rozdrobila se v četná knížectví samostatná, z nichž Tarusské, Kozelské a Mosalské byla největší. R. 1494 skončen boj s Litvany mírem, jímž stanovena hranicí mezi Litvou a Kalugou řeka Ugra. R. 1587 vpadli do země Tataři, r. 1610 bránil se kníže Volkoňský proti Lžidimitrijovi v Borovsku, r. 1719 sloučena všechna knížectví v samostatnou gub. provincii ruskou. EMa.

Související hesla