Kama

, řeka na severovýchodě evropské části Ruska; délka 1 805 km (pátá v Evropě), plocha povodí 507 000 km2, průměrný průtok 3 500 m3/s. Na horním toku močálovitá krajina, na středním a dolním přehradní nádrže s hydroelektrárnami (Kamská, Votkinská a Nižněkamská). Ústí zleva do Volhy.

Ottův slovník naučný: Kama

Kama, u Votjaků Budžin-Kam, u Čuvašů Šojga-Adil, u Ceremisů Čolman-Vis, u Tatarů Ak-Idel, což vesměs znamená »bílá řekæ, jedna z nejdůležitějších řek evropského Ruska, levý a největší přítok Volhy, zavlažující gubernii vjatskou, permskou, orenburskou a kazaňskou. Celý tok Kamy jest dle gen. Tilla 1280 km dl. a úvodí její zaujímá 524.757 km2, takže předčí v tom ohledu při ústí svém i hlavní řeku Volhu. V toku jejím možno dosti přesně rozlišovati čtyři části: horní tok až k ústí Višery, střední tok horní a dolní, onen do vtoku Čusové a tento do ústí Bělé, a konečně dolní do stoku s Volhou. – Kama, pramení se na ploché a močálovité vysočině v glazovském újezdě gubernie vjatské na 58°15' s. š. a teče k ssz., pak k vsv., načež u osady Bondjužské obrací se k jjv., kterýžto směr zachovává do ústí Višery. Až k uvedené osadě teče řeka v krajině močálovité a lesnaté, mezi břehy nízkými útvaru jurského pokrytými rašelinou. V dalším toku však zůstává toliko pravý břeh nízký, kdežto levý tvoří vysoké a příkré útesy vápencové. Šířka řeky obnáší v nejhořejší části 50 m, dále pak až 120 m, dosahujíc místy 350 m, avšak hloubka její jest nepatrná, takže není přístupna rozsáhlejší plavbě. Přítoky Kamy v tomto jejím horním toku jsou na levém břehu: Lytka, Volosnica, Poryš, Sojva, Veslana, Lupja, Lel, jižní Kelťma a Pilva, na pravém Kolyč, Čus, Sjuzva, Padun, Kym, Kožva, Kosa a Urolka. Ze všech těchto poboček má jakýsi význam pouze Kosa a Jižní Kelťma, která pomocí Jekatěrinského průplavu spojuje Kamu se systémem Vyčegdy a Severní Dviny. – Od ústí Višery do ústí Čusové teče řeka povšechně směrem již. v délce 265 km, zavlažujíc újezdy čerdynský, solikamský a permský a dotýkajíc se újezdu ochanského. Z břehů řeky jest pravý nízký a lučnatý, levý vysoký a útesovitý, složen jsa z vápenců útvaru permského. V údolí řeky nacházíme četné solné prameny a ložiska rudy měděné. Prahů řeka netvoří, nýbrž naopak teče volně, majíc dno místy písčité, místy hlinité a místy oblázky kryté. Šířka její dosahuje až 700 m a hloubka 4–5 m, takže mohou po ní jezditi parníky až k městu Solikamsku. Pobočky Kamy v této její části jsou: Višera, Moševica, Usolka, Zyrjanka, Jajva, Kosva, Dobrjanka a Polazna na levém břehu a Lysva, Kondas, Požva, Iňva, Čermas a Obva na pravém. Z nich jsou splavny Višera, Jajva, Iňva a Obva. – Před ústím řeky Čusové leží na pr. břehu Kamy město Perm a od tohoto bodu až ke vtoku Bělé má řeka v délce 500 km směr k jz. s velkými oklikami jak k sz. tak jv., tvoříc tu hranici mezi újezdy permským, osinským a birským s jedné a ochanským i sarapulským s druhé strany. Na březích řeky vypínají se nyní návrší pískovcová, porostłá lesem a křovinami a chovající v sobě kosti mamutí. Šířka dosahuje až 1 km, hloubka až 15 m, proud jest mírný, dno písčité, místy jsou v řece mělčiny, valně však plavbě nepřekážejí. V této části své vpadají v Kamu s levé strany: Čusovoja, Tulva, Sajgatka, Buj, Bělaja a s pravé: Gajva, Lasva, Sjuzva, Pytva, Očer, Ašap, Siva a Sarapulka. – Konečně v dolním toku 350 km dlouhém a sáhajícím od ústí ř. Bělé až ku vtoku Kamy do Volhy směřuje řeka celkem k zjz., odděluje újezdy menzelinský a čistopolský od sarapulského, jelabužskeho, mamadyšského a lajševského, pak protíná újezd lajševský a vtéká do Volhy na hranici újezda spasského u osady Bogorodické. V dolním toku Kamy jest hlavně pravý její břeh hornatý, dosahuje výšky až 70 m, kdežto levý jest nízký a lučnatý, avšak pobřežní výšiny vzdáleny jsou od řeky až na 8 km, jsouce složeny z části ze sádry a jílu permského, z části z hlin jurských. Šířka převyšuje tu 1 km, hloubka dosahuje 25 m, mělčin téměř není, dno jest místy písčité, místy kamenité, proud bystrý. Hlavní přítoky zde jsou: Iž, Tojma, Vjatka, Omarka, Šumbut, Krivuša a Mioša na pravém a Ik, Zaj, Šešma na levém břehu; z nich pro lodi splavna jest jen Vjatka, pro vory též Iž. – Kama, jest bohata rybami (jesetři, sterledi, lososi a j.), které se pokládají za chutnější volžských. V dolním svém toku jest prosta ledu průměrně 205 dní (od 24. dubna do 14. list.), v horním však jen 185 dní (od 3. kv. do 4. list.), což má příčinu v rychlejším proudění řeky v dolní její části. V této části se řeka z jara rozvodňuje a dosahuje místy šířky až 30 km; opadávati počíná počátkem června a v červenci vrací se ve své řečiště. Kama, jest po Volze nejdůležitější řeka ruská, pokud týče se ruchu plavebního, který podporován jest jak splavností řeky téměř v celé její délce, tak i ohromným bohatstvím lesů v jejím poříčí. Záhy vznikly proto na Kamě a hlavních jejích přítocích četné loděnice, jichž čítá se nyní 159 a na nichž za posledního desítiletí postaveno 10.935 lodí v ceně 121/2 mill. rublů. Úhrnem plulo v celém úvodí Kamy dle sčítání r. 1890: 1569 lodí bez páry s 11.520 plavci. Závodů pro stavbu parních lodí jest v bassinu kamském 15 a v nich postaveno úhrnem 158 parníků. Celkem napočteno r. 1890 v úvodí řeky 276 parních lodí s 23.440 silami koňskými a 5428 plavci s nosností 30.000 t. Všech přístavů na Kamě a pobočkách jest 186, z nichž v posl. desetiletí odplulo 29.117 lodí s nákladem na 13 mill. t a 8453 vory. Veškeré zboží mělo cenu 372 mill. rublů. Hlavními předměty dopravy jsou potraviny, sůl a především dříví, které činí 36% všeho zboží; značně plaví se však i železa a litiny. Daleko přes polovici veškerého zboží po Kamě a přítocích dopravovaného plaví se na Volhu, ač značná čásť jde i do úvodí Něvy, zejména do Petrohradu (160.000 t r. 1892). – Již od pradávných dob byla Kama, známa jako výborná vodní cesta. Rusové pluli po ní poprvé r. 985 za Vladimíra Vel. na výpravě proti Bulharům. Avšak pravého významu svého pro Rusko nabyl říční systém kamský ve stol. XVI. po pádu carství kazaňského a rozšíření ruské moci za Ural, neboť tudy braly se výpravy i do rudonosného Uralu i do Sibiře, a od těch dob důležitost ta ovšem stále stoupá. – Srv. J. Pabst, Rěčnaja oblasť Volgi; P. V. Michajlov, Sudochodstvo po rěkě Kama, (Petrohrad, 1877); V. M. Lochtin, Splav po r. Čusovoj (Oděssa, 1887); dále podrobné mapy řeky od Dědjuchina vydané statist. oddělením ministerstva dopravy r. 1887. Tšr.

Související hesla