Kamenické značky

, merky – lineární znamení vytesaná do stavebních kamenů. Ve starověku se označovaly kameny podle toho, jak mají být sestaveny. Ve středověku určovaly i kameníka, který kámen opracoval.

Ottův slovník naučný: Kamenické značky

Kamenické znamení sluje značka, kterou kameníci opatřovali otesaný kámen na paměť, kým byl spracován. Podle středověkých cechovních pravidel každému kameníku, který dostal za vyučenou, byl přisouzen čestný znak, kterým mohl znamenati své práce, aniž jej směl samovolně měniti, jsa k tomu slavným cechovním slibem vázán. Když se stal mistrem, změnil svůj znak. Tato kamenické znameníká zamenické znamení měla zprvu ten praktický účel, že se dle nich cenila a platila práce, později stala se jakousi signaturou té které kamenické huti. Kamenické znameníkých zamenické znamení užívali již Řekové a Římané při svých stavbách, tito dělávali je až 30 cm veliká, později v době románské, gotické a renaissanční bývala stále menší a menší (až jen 1.5 cm) a jen výjimkou na některých světských stavbách z doby románské vyskytují se v rozměrech velikých. Tvar kamenické znameníkých zamenické znamení byl čistě geometrický nebo figurální, někdy to byla písmena, monogrammy nebo značky nástrojů nebo jiných předmětů. U budov chrámových bývají kamenické znameníká zamenické znamení mnohem pečlivěji provedena než u staveb světských, a když stavby ony později byly omítány, zarýsována bývala kamenické znameníka zamenické znamení i do omítky nebo vylisována i na cihly. Za římského rozkvětu, zdá se, že kamenické znameníká zamenické znamení sloužila jedině ke kontrole, od koho byla práce provedena, neboť na římských památkách ušlechtilejšího tvaru se vůbec nevyskytují a shledávají se jen tam, kde od různých dělníků nebo mistrů byla vykonána práce stejného druhu. Nejvíce užívalo se kamenické znameníkých zamenické znamení v době středověku, kdy světští stavitelové a umělci uzavírali mezi sebou nejen spolky ku vzájemnému se vzdělání a podpoře (cechy, bratrstva), nýbrž čelnější z nich shromažďovali také okolo sebe nadané učně a tovaryše, tvořivše tak zvláštní dílny nebo školy (něm. Bauhütten), které měly zvláštní svůj ráz a na celé okolí měly vliv. Z domácích umělců gotické periody zachovala se nám jména: Mistr Jan čili Hanuš (1480), mistr Matiáš Rejsek z Prostějova (1475 – 1528), bratří Petr a Jan z Prachatic, mistr Staněk, mistr Vít Hedvábný, z cizích umělců francouzští mistři Vilém a Matiáš z Arrasu aj. Každý z těchto mistrů měl zvláštní kamenické znamení zamenické znamení Tak na př. Matiáš z Arrasu užíval jako kamenické znameního zamenické znamení trojúhelníku a kružítka, jak naznačeno ve vyobr. č. 2140. Kde stavby byly prováděny výhradně od mnichů, kamenické znamení zamenické znamení chybí. Udílení práva užívati kamenické znameního zamenické znamení dělo se s jistými přesně předepsanými slavnostními obřady. Kdo se dopustil nečestného skutku, pozbyl kamenické znameního zamenické znamení, kdo si ho ještě nezasloužil a na kámen je vytesal, potrestán peněžitě, kdo si kamenické znamení zamenické znamení koupil, nesměl odchovávati učenníky. Každé kamenické znamení zamenické znamení sdělávalo se dle jistého klíče, jenž býval výhradným majetkem té které školy. Majitel kamenické znameního zamenické znamení musil dovésti bez nesnází je do klíče vložiti a »je čístį, to j. vysvětliti symboliku jejich. Znalost tu musil každý cestující tovaryš prokázati dříve, než byl do nějakého cizího společenstva přijat, maje tím doložiti, že řemeslu nebo umění svému se řádně vyučil a své kamenické znamení zamenické znamení nabyl způsobem pravoplatným. Co se týče vnějšího rázu kamenické znameníkých zamenické znamení, byla tato nejčastěji do kamene vtesána, zřídka vypouklá. Ve vyobr. č. 2141. naznačena jsou některá kamenické znameníká zamenické znamení pocházející z chrámu sv. Barbory na Horách Kutných z l. 1482 – 90. Kdežto v době románské a gotické mohla býti kamenické znameníká zamenické znamení složena z přímek i křivek, bylo za renaissance a baroku pravidlem skládati kamenické znamení zamenické znamení jen z přímek a jen kamenické znamení zamenické znamení mistrů smělo obsahovati v sobě křivku. Učenník dostav za vyučenou obdržel kamenické znamení zamenické znamení složené z přímek pravoúhelně se protínajících, u tovaryšů protínaly se přímky nebo aspoň jedna z nich šikmo; mistři měli kamenické znameníká zamenické znamení složená z přímek a z částí kruhů, kdežto vrchní mistr nebo tvůrce některého díla směl v kamenické znamením zamenické znamení míti kruh. Fka.

Související hesla