, merky – lineární znamení vytesaná do stavebních kamenů. Ve starověku se označovaly kameny podle toho, jak mají být sestaveny. Ve středověku určovaly i kameníka, který kámen opracoval.
Kamenické znamení sluje značka, kterou kameníci opatřovali otesaný kámen na paměť, kým byl spracován. Podle středověkých cechovních pravidel každému kameníku, který dostal za vyučenou, byl přisouzen čestný znak, kterým mohl znamenati své práce, aniž jej směl samovolně měniti, jsa k tomu slavným cechovním slibem vázán. Když se stal mistrem, změnil svůj znak. Tato kamenické znameníká zamenické znamení měla zprvu ten praktický účel, že se dle nich cenila a platila práce, později stala se jakousi signaturou té které kamenické huti. Kamenické znameníkých zamenické znamení užívali již Řekové a Římané při svých stavbách, tito dělávali je až 30 cm veliká, později v době románské, gotické a renaissanční bývala stále menší a menší (až jen 1.5 cm) a jen výjimkou na některých světských stavbách z doby románské vyskytují se v rozměrech velikých. Tvar kamenické znameníkých zamenické znamení byl čistě geometrický nebo figurální, někdy to byla písmena, monogrammy nebo značky nástrojů nebo jiných předmětů. U budov chrámových bývají kamenické znameníká zamenické znamení mnohem pečlivěji provedena než u staveb světských, a když stavby ony později byly omítány, zarýsována bývala kamenické znameníka zamenické znamení i do omítky nebo vylisována i na cihly. Za římského rozkvětu, zdá se, že kamenické znameníká zamenické znamení sloužila jedině ke kontrole, od koho byla práce provedena, neboť na římských památkách ušlechtilejšího tvaru se vůbec nevyskytují a shledávají se jen tam, kde od různých dělníků nebo mistrů byla vykonána práce stejného druhu. Nejvíce užívalo se kamenické znameníkých zamenické znamení v době středověku, kdy světští stavitelové a umělci uzavírali mezi sebou nejen spolky ku vzájemnému se vzdělání a podpoře (cechy, bratrstva), nýbrž čelnější z nich shromažďovali také okolo sebe nadané učně a tovaryše, tvořivše tak zvláštní dílny nebo školy (něm. Bauhütten), které měly zvláštní svůj ráz a na celé okolí měly vliv. Z domácích umělců gotické periody zachovala se nám jména: Mistr Jan čili Hanuš (1480), mistr Matiáš Rejsek z Prostějova (1475 – 1528), bratří Petr a Jan z Prachatic, mistr Staněk, mistr Vít Hedvábný, z cizích umělců francouzští mistři Vilém a Matiáš z Arrasu aj. Každý z těchto mistrů měl zvláštní kamenické znamení zamenické znamení Tak na př. Matiáš z Arrasu užíval jako kamenické znameního zamenické znamení trojúhelníku a kružítka, jak naznačeno ve vyobr. č. 2140.