Kanin

, poloostrov na severu evropské části Ruska mezi Bílým a Barentsovým mořem; 10 500 km2. Nížinná, bažinatá tundra, max. výška 242 m. Postglaciální reliéf s morénami.

Ottův slovník naučný: Kanin

Kanin, poloostrov v ruské guber. archangelské a újezdě mezenském, vybíhá z pevniny k sz. mezi mořem Bílým na z., okeánem Ledovým na s. a Českou gubou na v., maje plochy 10.500 km2. Břeh jeho táhne se od začátku svého u ústí Mezeně až k sz. konci poloostrova Kanin,-Nosu téměř bez přerušení směrem poledníkovým, odtud v délce přes 100 km směřuje k v., pak k jv. a j. do mysu Mikulkina, u něhož zahýbá se k z. a jjz., splývaje s pevninou opět ve směru jv. Povrch poloostrova je v celku jednotvárnou, tundrovitou rovinou, přerušovanou písčito-hlinitými pahorky buď osamělými (Norinskaja, Vostraja a j.), nebo tvořícími dosti pravidelná pásma. Na samém břehu mořském táhne se zřetelně terassa zdvihající se 6 – 20 m n. m., kdežto v sev. díle Kanin,a mezi mysy Kanin,-Nosem a Mikulkiným pne se úzký, vyšší hřbet zvaný Tiunský nebo prostě Kanin,-Kamen, dosahující výše přes 250 m. Hřbet ten má následkem denudace spíše ráz planiny, z níž vynikají některé vrchy tvořené rulou a břidlicí, na jejichž pokrajích vystupují na povrch útvary kamenouhelný a permský přikryté ostatně horninami postpliocenními, kryjícími celý poloostrov. Vnitřek Kanin,u jest neobyčejně bohat vodou, maje rozsáhlá jezera, četné řeky a veliké močálovité tundry. Do Bílého moře vlévá se 120 říček, z nichž jsou hlavní: Mezeň, Semža, Mgla, Něs, Čiža, Kija, Šojna, Měsna, Mezčina, kdežto do Ledového okeánu ústí: Krestovaja, Moskvina, Makovaja, Kambalnica a Rybnaja, do České guby pak vpadají: Gubistaja, Sobačija, Češnaja, Golubnica, Perepusk a Vašas, které ohraničují Kanin, na vých. Rostlinstvo poloostrova je zvláště na sev. svazích vrchů velmi chudé (mechy, lišejníký, kleč a j.), na j. poněkud bohatší, přecházejíc tu v rostlinstvo lesní, jehož sev. hranice sáhá k Michajlovu Nosu. Ze ssavců žije na poloostrově liška, polární liška a sob, při březích jeho bělucha, tuleň a j., z ptáků sova, koroptev, čejka, kulík, mořská straka, potápka atd. Lov těchto ssavců i ptáků přivádí sem četné lovce z pevniny. Domácí obyvatelé jsou Samojedi, jichž jest asi 1500 a kteří kočují po celém poloostrově, na němž jsou pouze 3 stálé osady: Semža, Mgla a Něs. – Břehy poloostrova byly poprvé prozkoumány r. 1741 Bestuževým, r. 1772 navštívili Kanin, akademikové Lepechin a Ozereckovskij, r. 1841 Ruprecht a Saveljev, r. 1848 Grewingk, r. 1877 Zograf a téměř současně Angličan Rae. – Srv. K. J. Grewingk, Putěšestvije na Kanin, poluostrov (Petrohrad, 1891).

Související hesla