Kánon

, měřítko, pravidlo, vzor;
1. soubor zásad a předpisů platných v určitém oboru;
2. estetika a výtvarné umění a) slohově podmíněný řád proporcí vyjadřující dokonalou úměrnost poměrů a vztahů jednotlivých částí těla, stavby apod. Ve starověku a v renesanci bylo vytváření kánonu motivováno hledáním ideálních věčných proporcí krásy, v současnosti je význam kánonu chápán relativně; b) v užším smyslu normativní soustava proporcí lidského těla a jejich vztahů, uplatňovaná zejm. v sochařství. Nejznámější kánon polykleitovský z 5. stol. př. n. l., ve 4. stol. př. n. l. pozměněn sochařem Lýsippem a dalšími;
3. hudba a) soubor středověkých liturgických zpěvů; b) druh kontrapunktické skladby, kdy melodie nástupního hlasu je přísně opakována ostatními hlasy;
4. náboženství a) věroučné nebo liturgické pravidlo či dogma; b) soubor spisů uznávaných církví za pravé (viz též kánon biblický);
5. právo církevní a) označení církevního zákona na rozdíl od světského (lex, nómos); b) od nikájského koncilu 325 n. l. označení předpisů a ustanovení papežů a církevních koncilů.

Související hesla