Kanovník

, kněz náležející ke kapitule. Povinností kanovníka je společná chórová modlitba, účast na slavnostních bohoslužbách a pomoc biskupovi při správě diecéze.

Ottův slovník naučný: Kanovník

Kanovník (lat. canonicus), člen kapitoly. Vlastnosti kanovníků určuje koncil Tridentský žádaje, aby měli příslušné svěcení, a sice tak, by aspoň polovička jich byla kněžími, ostatní pak aby byli aspoň podjáhny; dále aby, kde možno, všichni dignitáři a aspoň polovička kanovníků byli doktory nebo licenciáty theologie nebo práva kanonického, čehož požaduje též od kanovníka theologa a poenitenciáře, jakož i od arcijáhna; co stáří se dotýče, mají ti z kanovníků, jimž svěřena správa duší (cura animarum), býti 25letí, ostatní aspoň 22letí a kanovník poenitenciář 40letý; ve příčině mravů požaduje se bezúhonný život. Tyto požadavky práva obecného jsou ovšem namnoze partikulárními zákony a statuty kapitolními přesněji stanoveny, jakž tomu i v Rakousku, kde zvláště stanoveno, by všichni kanovníci byli kněžími, kteří již po nějaký čas v duchovní správě působili nebo nějaký úřad církevní zastávali. Šlechtictví vyžaduje se v Rakousku s jistým obmezením jen při kapitole olomúcké. – Povinnosti kanovníka jsou: Složiti vyznání víry do rukou biskupových a kapitoly, zachovávati residenci, choditi do chóru, sloužiti a obcovati konventní zpívané mši sv., přisluhovati biskupovi při funkcích pontifikálních, podporovati biskupa při správě diécése. Z příslušenství ke kapitole vyplývá pro ně povinnost jednání kapitolních se súčastňovati. – Práva kanovníků: Jako členové kapitoly mají v ní místo a hlas; též v chóru mají stallum; přísluší jim právo na praebendu kanovnickou a na distributiones quotidianae kde praebendy ty jsou různy, mívají dle anciennity jus optionis ohledně praebend uprázdněných, tak že bývá pak uprázdněn vždy kanonikát poslední; mohou býti delegováni od Apoštol. Stolice jako judices in partibus; mají též různá práva čestná, jako jest praecedence, tituly, insignie atd. – Kongrua kanovníků metropolitních a kathedrálních v Rakousku stanovena zákonem ze dne 7. led. 1894 tak, že (v Čechách a na Moravě) první dignitář má 2000 zl., jiní dignitáři 1800 zl. a ostatní kanovníci 1600 zl. – Počet kanovníků v kapitolách jak kathedrálních, tak kollegiátních není všady stejný; tu jest přihlížeti k ustanovením partikulárním a ke statutům jednotlivých kapitol. V Praze na př. má kapitola 12 členů, v Olomúci 17, v Budějovicích a Litoměřicích 7, v Hradci Králové 6 atd. Kromě kanovníků skutečných jsou též kanovníci čestní, kteří mají u nás jen titul a některé insignie kanovnické, ale práv a povinností kanovníků skutečných nemají. Počet jejich řídí se dle počtu kanovníků skutečných a bývá rozličný. – Obsazování uprázdněnych kanonikátů děje se buď volbou kapitoly, nebo nominací zeměpanskou, nebo per liberam collationem episcopi, nebo na praesentaci patronovu. V Rakousku až na nepatrné výjimky (na př. u sv. Víta v Praze, na Vyšehradě, v Olomúci a j.) jest nominace císařská obyčejná. Papeži vyhrazena konkordátem jen první, resp. druhá důstojnost v kapitolách kathedrálních. Tpch.

Související hesla