Kapitál

, věcné statky nebo jistá suma peněz, které specifickým způsobem uplatňování v různých sférách ekonomiky skýtají možnosti výnosů. Tyto statky se od spotřebních statků liší, protože nejsou určeny k bezprostřední spotřebě (svou povahou zpravidla ani nejsou schopny uspokojovat individuální potřeby), nýbrž jsou meziproduktem pro výrobu spotřebních statků. Statky vysloveně spotřební, ale zároveň trvalé povahy, jsou kapitálem v případě, pokud neslouží k uspokojování potřeb svého vlastníka, nýbrž jsou vlastníkem poskytovány jinému za peněžní úhradu, čímž jsou zdrojem výnosu. Rovněž peníze s vlastností kapitálu neslouží k nákupu spotřebních statků, nýbrž svým uplatněním v rámci hospodářského koloběhu se vracejí svému vlastníkovi s přírůstkem (zisk, úrok a podobně).

Ottův slovník naučný: Kapitál

Kapitál. Pojem kapitál.u náleží k nejdůležitějším a při tom nikoliv nejjednodušším pojmům národohospodářským. Vědecké písemnictví národohospodářské, podloživši slovu kapitál. postupem doby smysl odchylný, samo zavinilo některé zmatky, jež jsou spojeny s užíváním toho pojmu a důsledků z něho plynoucích. Naznačíme-li slovem »state▽ každý zevní prostředek způsobilý sloužiti úkoji potřeb našich, slovy »statek hospodářský« pak všecky takové zevní k úkoji našich potřeb schopné prostředky, kterých není nazbyt, tak že vyžaduje jejich nabývání, vyrábění, zachování, rozmnožování atd. jistých obětí (námah, nákladů), dostaneme takto jeden ze živlů k de finici kapitál.u potřebných. Statky hospodářskými ve smyslu právě řečeném (nikoliv tedy v tom, v jakém obecná mluva toho slova užívá) mohou býti buď hmotné věci nebo výkony (služby, práce) osob třetích, které našim potřebám slouží a nejsou přístupny libovolně a bezplatně. V ohromném oboru hmotných statků hospodářských lze však rozlišiti dvojí obsáhlou skupinu: buď slouží bezprostředně ukojení potřeb našich (oděv, nábytek, nápoje a potraviny, obytná stavení atd.), nebo jen prostředně tím, že pomocí jejich teprve se vyrábějí nebo v naší disposici přivádějí předměty bezprostředného ukojení potřeb. Takto prostředně slouží úkoji našich potřeb stroje, nástroje, suroviny a polotovary. Řečený právě rozdíl, dokud máme na zřeteli stránku ryze hospodářskou, jest nejzávažnější mezi všemi rozdílnostmi hmotných hospodářských statků, třeba nebyl u všech statků již povahou jejich zpředu dán. Tak na př. kus uhlí podle toho, určen-li k zatopení pokoje obytného nebo parního stroje, přináležeti bude do té nebo oné z obou řečených skupin. Rozhoduje tedy u mnohých statků teprve určení lidské, kam budou přináležeti. Avšak rozdíl vytčený sám, slouží-li totiž ten který předmět k výrobě (a místnímu převodu) jiných statků nebo k bezprostřednímu úkoji (sužití neb užívání), jest fundamentálním rozdílem pro všecko rozdělení hmotných statkův, které vyžaduje si názvů určitých, jednosmyslné a přesné užívání umožňujících. A tak jmenujeme právě kapitál.em všeliké hmotné statky hospodářské, které slouží jako prostředky k další výrobě (i dopravě) jiných hospodářských statků vůbec. Ty, jež slouží bezprostředně úkoji našich potřeb, budou pak moci se zváti statky úkojnými nebo spotřebnými (sužitnými neb užitnými dle toho, stráví-li se aktem spotřebným nebo nechají-li se trvale upotřebovati). Podle řečeného výměru byly by tedy kapitál.y i pozemky se vším, co jako meliorace v ně jest dílem lidským vtěleno, pak dílny a jiné stavby výrobě a dopravě sloužící: stroje, nástroje a nářadí výrobní, zvířata pracovní a užitková; suroviny a polotovary k spracování dalšímu určené a pomocné látky při dobývání a spracování jiných potřebné (topivo, osvětlení, barvivo a j.). Obyčejně však v písemnictví národohospodářském i tento pojem kapitál.u (výrobního prostředku) brán byl ještě úže, totiž nepočítány veň pozemky v původní přirozené podstatě s přivlastnitelnými silami v nich tajenými, nýbrž pouze ty hmotné prostředky výrobní, které již samy jsou výrobkem čili produktem. V tomto smyslu zavedla pojem kapitál.u do nauky t. zv. klassická škola národohospodářská, jejíž předním zástupcem jest Adam Smith. Lišíc totiž tři t. zv. činitele výrobní: přírodu, práci a kapitál, řadila vše, co k původní přirozené podstatě pozemků náleží, do prvé a všechen produkt předcházejícího použití přírodních darů a práce lidské, jenž k další výrobě jest povolán sloužiti, mezi kapitál. Dotčená nauka budovala na tomto rozeznávání rozdíl svých základních tří druhů důchodů: pozemkového, pracovního a kapitálového. Abstraktně jsme vždy oprávněni takto úže ještě lišiti, byť se i prakticky v poměrech kultury staleté nedalo ani vystihnouti, co v půdě je původním fondem hmot a sil a co k tomu přičiněno dílem lidským. Při řečeném užším výměru nespadaly by tedy v objem pojmu kapitál.u pozemky, nýbrž jen meliorace pozemkové (v nejširším rozsahu) a ovšem všecky ostatní výše již vyjmenované. Avšak jisté zvláštnosti našich právních a společenských zřízení, ve kterých jest soukromé vlastnictví na hmotných statcích hospodářských měrou nejširší uznáno, jsou příčinou, že vedle vytčeného pojmu kapitál.u vyvinul se ještě jiný širší, s ryze hospodářskou povahou výhradně již neúčtující. Ježto pak nebylo v čas přesného uvědomění o rozdílu tom, dostavily se i mnohé zmatky pojmové. Vezmeme-li na př. obytné stavení, náleží ono svou povahou vždy ke statkům úkojným (užitným), ať ho již užívá kdokoli. Tak na př. na rozdíl od dílny. Avšak vlastník nemusí sám pro sebe ho užívati, nýbrž těžiti jím v ten způsob, že je pronajme, úplatně přenechá jiným. Tu vystoupí z jedné stránky (totiž z důchodové, ne z výrobní) ihned příbuznost jistá mezi takovýmto těžebně upotřebeným jměním úkojným a prostředkem výrobním, jímž vlastník těží. Každé toto těžení přináší vlastníkovi jistý důchod. Zevní podoba (při úplné různosti ryze hospodářského určení) svádí tu snadno a vskutku svedla k rozšíření pojmu kapitál.u i na takovéto posléze naznačené statky hospodářské, jsou-li předmětem vlastnického těžení a pokud jím jsou. Týž poměr bude však míti místo vzhledem na př. k láhvi piva, masu a jiným potravinám, šatu, nábytku a j., pokud jako zboží na skladě prodejném neslouží a nejsou určeny sloužiti vlastníku k osobnímu úkoji potřeb, nýbrž k těžení obchodnímu. A tak dospíváme k druhému základnímu a zároveň širšímu výměru kapitál.u: všeliké hmotné statky hospodářské sloužící vlastníkům za prostředky těžení. Aby pak z promíšeného užívání obou pojmů nepovstávaly zmatky, třeba je tedy dáti oběma kategoriím těm rozlišujícího je označení, za jaké mohou sloužiti názvy: kapitál. výrobní a kapitál. těžební. Tento posléze řečený jako širší zahrnuje i onen, pokud se nalézá v rukou vlastníků na svůj zisk ho užívajících. Aby dosah toho rozdílu byl zcela jasný, představíme si na okamžik společenské zřízení, jaké jest vysloveným cílem t. zv. socialismu (v přesném slova toho významu), tedy takové, v němž by všeliké prostředky výrobní (kapitál. výrobní) i nemovité jmění užitné (budovy) bylo ve výhradném vlastnictví pospolitém (kollektivném, společenském). Základní rozdíl prostředků výrobních (kapitál. jako »ekonomické kategorie«) a statků úkojných by nepřestal naprosto; věc, kterou vyjadřujeme pojmem kapitál.u výrobního, třeba byla jakkoliv jinak přezvána, zůstala by a musila by v názvoslovním inventáři socialistického státu nalézti výraz zvláštní, tak jak jej našla v našem – ale pojem kapitál.u těžebného by vymizel naprosto. Stroje a dílny, tažný i jiný užitkový dobytek, také domy obytné by zůstaly, ale nebyly by předmětem soukromovlastnického těžení. Tak zv. boj proti kapitál.u vedený za našich dob od socialismu nečelí, jak samozřejmo, proti kapitál.u jako oekonomickému jevu, naopak optimismus socialistických představ obrazí si budoucí velký rozvoj kapitál.u v tomto smyslu všestranným zdokonalením prostředků výrobních tak, aby znenáhla »otroctví hrubých hmotných prací« bylo pro všecky nejvíce zmírněno, ne-li odstraněno. Boj jmenovaný výhradně platí možnosti kapitál.u těžebního, která v panujících zřízeních nynější společnosti lidské jest založena, s nimi stojí i padá. Jest to zkrátka boj proti soukromému vlastnictví kapitálovému. Činí-li již dvojitost užívání pojmu kapitál., v naší době v písemnictví a veřejném rozhovoru nesnáze zmatky rodící, tím spíše jest se vyvarovati užívání slova kapitál. ještě v jiných širších a užších smyslech, jaké tu onde jsou oblíbeny. Jen jako obraz v nepřesné mluvě obecné lze na př. připustiti výraz: kapitál. nehmotný nebo kapitál. osobní (vlastnosti, dovednosti, vzdělání), kapitál. spotřební (má-li se jím vyznačiti něco více než spotřební statky těžebně užívané) atd. Staloť by se tu prostě nemožným užívání slova kapitál. bez kommentáře provázejícího. I pojem »mrtvý kapitál.« je pouhým obratem mluvy obecné, který správně může jen znamenati, že něčeho, co podle své povahy jest kapitál.em, dočasně za takový fakticky není upotřebeno. Za to by nebylo věcné závady užívati slova kapitál. též ve smyslu peněžné (nebo jiné) jistiny dluhové; běží tu vskutku převahou jen o druh kapitál.u těžebního; ostatně byl tento smysl slova kapitál. (= jistina dluhová) nejstarší a teprve odtud vypůjčen do názvosloví národohospodářského. V češtině vystačí se však slovem jistina pro označení kmene summy dluhové na rozdíl od užitků běžných (úroků), jen opak se nedoporoučí, totiž pro národohospodářský pojem označovaný slovem kapitál. užívati snad též slova jistina, poněvadž jest to pro jazyk náš výhodou, může-li slovu jistina vyhraditi přesný, určitý pojem obligačního práva a zachovati si slovo kapitál. v plném objemu mezinárodně užívaného pojmu národohospodářského. Význam kapitál.u výrobního. Tu hned se ukáže důležitost jasného lišení mezi kapitál.em výrobním a těžebním. Uznání ohromného dosahu kapitál.u výrobního jest vůbec nesporné. Abychom si význam kapitál.u výrobního (nehledíc ani k pozemkům) takřka bleskem uvědomili, dostačí jen předvésti si rozdíl do očí bijící, který nám poskytují prvotní jednoduché nástroje lidské ze dřeva, kosti, kamene i pozdější z bronzu nebo železa, které se nyní zařaďují do museí starožitnických, a naproti tomu naše parní stroje, stroje obráběcí, elektrické motory, parní jeřáby, hydraulické zdviže, ano i rozmanitost, přesnost a účinnost našich nynějších nástrojů nejprostších; dostačí jen předvésti si primitivný dřevěný pluh starověký, ruchadlo české, a pluh parní; kužel k ručnímu navíjení příze, kolovrat našich předků a mechanický selfaktor, na němž 1000 vřeten rychlostí až 1000 obratů za minutu se otáčí; prostinký lom, staromodní rumpálovou šachtu a moderní důl s železným vybedněním šachty s parními nebo hydraulickými stroji, jež řídí dopravu, větrání i čerpání vod, a s mechanickými stroji třídícími uhlí, jež z nich přímo do vagonu dopadá. Tam ty z pazourku hrubě připravené nože a jiné starožitnicky významné pomůcky výrobní jsou první kapitál.y lidské, v jejichž vzniku pozdravujeme zábřesk kultury. To, co uskutečňuje t. zv. vítězství člověka nad přírodou se všemi z něho plynoucími následky pro rozvoj a snadné ukojení lidských potřeb, jest dílo lidského ducha, který si v kapitál.u utvořil prostředky podmaňovací. Záleží tedy význam kapitál.u výrobního v tom, že pomocí jeho vzniknou statky, jež by jinak buď ani nemohly vzniknouti nebo by vzniknouti mohly ve stejném množství a po případě stejné jakosti jen s mnohonásobně větším nákladem práce. Proto je všechen vzrůst osvětný vzrostem kapitál.u podmíněn i provázen, takže ve všeliké pokračující společnosti každé nové pokolení přejímá od předků nejenom fond duševních vymožeností a technických dovedností, nýbrž i zásobu hmotných prostředků výrobních, jež samo zase rozmnožuje a účinnějšími dosazuje. Na prvotních stupních má převahu živel přírodní, ze závislosti na něm vykupuje se člověk prací a to předem prací, jež vytváří prostředky další výkony jí postupně usnadňující, výkon lidský nahrazující nebo stupňující. Kapitál. je v tom směru nastřádanou prací, kterýžto poklad v rukou pokračující společnosti ustavičně roste. Znakem rostoucí civilisace m. j. je pokračující kapitálnost všeho zřízení výrobního. Ani socialismus si nepředstavuje věc jinak. Význam kapitál.u těžebního tvoří naopak základní předmět nynějších ostrých společenských rozporů. I sám výrobní kapitál.vykonává v nynějších zřízeních společenských svou úlohu velikou převahou ve formách soukr. vlastnictví kapitálového, jen z části poměrně malé v rukách států a rozličných širších i užších obcí. Směr určení a způsob příslušného použití kapitál.u stanoví vlastník, jenž buď jiným jej k upotřebení přenechává, nebo sám jako podnikatel upotřebení jeho řídí pro svůj zisk, ale též na své risiko. Podnikatel pak stává se vlastníkem produktu, jejž přivádí na trh, a smlouvou určuje se podíl, jenž z hrubého výnosu (v podnikatelském smyslu) připadne těm, kdož své výrobní činitele (kapitál., práci) mu propůjčili. Podnikatel stává se jaksi samoodpovědným orgánem ukojení potřeb lidských, soutěží puzen snaží se ve vlastním prospěchu ukojení to učiniti levnějším a tak bezděky usnadňuje rozšíření i lepší ukojení lidských potřeb vůbec. Ale s druhé strany tím, že podnikatel v zápasu soutěžním, nyní často nezřízeném, dává výrobě i směry nezdravé, obecným prospěchům nehovějící, a vyvolává škodné převraty, ano i krise, tím že převahou majetku kapitálového strhuje po případě na sebe moc k újmě a povalení menších soutěžníků, že konečně může moci té využitkovati naproti těm, kdož prostředky výrobními nevládnou – rozšiřují a prohlubují se propasti sociálních protiv, z nichž stále hrozivěji vyrůstá otázka sociální. A spor přítomné doby přiostřuje se na konec v otázku stežejnou, je-li k obecnému lidskému dobru a pokroku nezbytno, aby kapitál. výrobní zrovna jen jako kapitál. těžební svou hospodářskou funkci vykonával. Při tom zásadní odpůrci této soustavy (socialismus) příliš lehce na váhu berou nahrazení výše řečené podnikatelské funkce jakožto prostředku k účinnému a levnému ukojení lidských potřeb, majíce zato, že zištný živel, náležející k podstatě té funkce (jako pohnutka její), ve zřízení jim na mysli tanoucím v dobrých svých stránkách, t. j. pro pokrok výrobní, dá se nahraditi lepšími motivy pospolitostními a záměrným řízením jednotným, kdežto nepříznivé jeho účinky v nynějším zřízení se dostavující prostě prý zmizejí. Naproti tomu mnozí ještě, zvláště pak dříve rozsáhle celý tábor t. zv. hospodářských liberálů, maje přílišně na zřeteli jen nepopíratelné dobré stránky panující soustavy těžebního kapitál.u, podceňoval stinné, doufaje v jich nápravu pomocí pouhé svobody a svépomoci. Třetí konečně směry nechtějíce naprosto všanc dáti zřízení ve svých dobrých i zlých účincích známé a účtující při tom s mocným živlem pokrokovým, jaký spočívá v pohnutkách osobního prospěchu a samoodpovědnosti jednotlivců, snaží se tu více mravními vlivy, onde více opatřeními moci veřejné možnost zhoubných oněch účinků zamezovati a potlačovati. Srov. Dělnická otázka. Vznik kapitál.u. I pokud běží o vznik kapitál.u, třeba rozeznávati dvojí stránku: ryze hospodářskou, jejíž podstata za všelikého zřízení právního zůstává stejnou, a pak způsob tvoření kapitál.u podmíněný různostmi právního řádu. Všecky prostředky výrobní, jež příroda sama poskytuje, stanou se kapitál.y, jakmile přestanou býti volně a bezplatně lidem přístupnými. Všeliké jiné musí býti vyrobeny, povstávají prací lidskou a v tom smyslu jest označení kapitál.u jakožto práce nahromaděné plně odůvodněno. Aby však výroba kapitál.u byla možnou, musil buď 1. sám ten, jenž prací svou kapitál. nějaký utvořiti se stroji, dříve vyrobiti tolik statků úkojných, t. j. méně z množství jemu na snadě jsoucího spotřebiti, tedy uspořiti, aby měl od čeho žíti, zatím co práci svou obrátí na výrobu toho kterého kapitál.u (nástroje); nebo 2. musí někdo části své zásoby konsumční se zříci, aby mohl jiného člověka zaměstnati výrobou toho kterého kapitál.u za výživu po čas té práce jemu poskytovanou. Není vyloučeno, že ke vlastnictví hotového kapitál.u přijde někdo i násilím, lupem, donucením (podmaněného skrze vítěze). Rovněž může se donucení k výrobě kapitál.u státi na základě právní moci, kterou někdo má nad člověkem jiným (otrokem). To jsou celkem skutečnosti a možnosti dob minulých. Pro přítomnou dobu platí pouze smlouva, kterou někoho třetího k vyrobení kapitál.u zaváži, nevyrábím-li sám. Proto k výrobě kapitál.u (i těžebního) vždy jest potřebí, aby ten, kdo k výrobě jeho užiti chce práce cizí, za účelem odměny její měl disposici nad jistým množstvím úkojných statků nebo peněz buď vlastních neb úvěrem zjednaných, vždy tedy k možné vlastní konsumci vlastníka nepoužitých, uspořených. Ani v socialistickém státě nebylo by jinak, než že by společnou prací jedné části příslušníků jeho musilo býti vyrobeno úkojných statků k potřebné úživě druhých výrobou kapitál.u zaměstnaných. Ale socialismus popírá tento úsporový ráz tvoření kapitál.u tím je vykládaje, že, kdo cizí práci zaměstnává, přisvojuje si produkty práce cizí absolutným nebo relativným zkrácením na mzdě. Naproti tomu nelze zapříti, že v žádné době úsporové tvoření kapitál.u nebylo tak časté a všeobecné, jako v nynější, a to namnoze právě ve vrstvách, jež patří mezi ohrožené nynějšími řády společenskými. Kapitalisace pomocí širokých vrstev jest zjev ryze moderní. Že v dřívějších věcích majetek kapitálový vznikal namnoze způsoby se stanoviska právního citu naší doby rozhodně nespravedlivými, nelze popříti. Zdali však a pokud ten který kapitálový majetek přítomné doby má podobné prameny, nelze již rozpoznati. A není-li tudíž z jiných příčin pro kulturní účely naší doby a budoucnosti záhodno soukromé vlastnictví kapitálové odstraniti, tedy nemůže částečně závadný historický původ nynějšího rozdělení majetku kapitálového býti dostatečným argumentem pro to zrušení.Pokud pak běží o kapitalisaci vykořisťováním umožněnou, jest oprávněným požadavkem, aby jí bylo čeleno vydatným zákonodárstvím sociálně-politickým, rovněž jako sociálně-politické zákonodárství působiti může a má k tomu, aby materiální možnost kapitalisace v širokých nemajetných vrstvách byla posilována (tomu na př. slouží i progressivné zdanění). Kapitalisace vykořisťovatelů výhradným způsobem kapitalisace v naší době zajisté není. Konec konců vybíhá rozhodnutí zase v otázku, zaručuje-li radikální proměna platných řádů cestami od ní za lepší pokládanými potřebný vzrůst kapitálový, který jest podmínkou pokroku. Roztřídění kapitál.u výrobního i těžebního. Nejdůležitější jest roztřídění na kapitál. stálý a oběžný. Stálým zve se kapitál., který při delší řadě výrobních nebo těžebních výkonů, tudíž s jistou poměrnou trvalostí, slouží, při čemž tedy jen více méně zvolna se opotřebuje. Intensivnost opotřebení jest totiž u různých druhů kapitál.u stálého velmi rozdílná (dřevěný a kamenný most, kolejnice železná a ocelová, opotřebení jejich ve vodorovné čáře a při sklonech nebo záhybech). Oběžný kapitál. spotřebuje se jediným výkonem najednou, a to buď že pouze svou podobu změní (příze v tkanivu) nebo že vůbec se ruší (uhlí pod parním strojem spálené), ale v obou případech přejde hospodářsky ve zvýšenou hodnotu výrobku. Vyžaduje tedy v ceně výrobku kapitál. oběžný k jeho vzniku obětovaný náhrady úplné, kapitál. stálý jen náhrady přiměřené kvoty opotřebovací. Tato posléze řečená jest pramenem konečné restituce kapitál.u stálého – jen při pozemcích tato náhrada opotřebení (t. j. uzmutých látek mrvových) uskutečňuje se pravidelným periodickým dosazováním. Jsou konečně takové druhy kapitál.u těžebního (nikoliv výrobního), které se skládají ze zásob nerozmnožitelných, jež těžením ustavičně se zmenšují (zásoba rudy neb uhlí v dolech). Účetně se ovšem i zde provádí fikce kvot opotřebení (amortisačních) na podkladě předpokládané určité původní hodnoty kapitálové, vyjádřené penězi. Poměr stálého a oběžného kapitál.u je v různých větvích výrobních velmi rozdílný. Při rolnictví, jistých větvích dopravních (železnice) je kapitál. stálý u veliké převaze, opak platí o tržbě. To má dalekosáhlý význam pro možnost převésti kapitál. z uložení jedněch v jiná. Literatura o kapitál.u jest nejen pokud se týče základních spisů o všeobecné theorii národohospodářské, jejíž podstatnou částí jest nauka o kapitál.u, nýbrž i pokud se týče monografického spracování speciálného ohromná. Jako nejdůležitější základové dílo doby nejnovější sluší uvésti: Boehm-Bawerk, Kapital und Kapitalzins (Inšpruk 1884 a 1889 2 d., anglický překlad od Smarta, Londýn, 1890). Bf.

Související hesla