Kapitálová daň

a) daň placená podle výše kapitálu, jejímž zdrojem je důchod poplatníka (zisk); b) daň placená podle výše kapitálu, jejímž zdrojem je alespoň částečně i tento kapitál (daň z majetku nebo z převodu majetku).

Ottův slovník naučný: Kapitálová daň

Kapitálová daň. Daň z kapitálová daň.u čili úroková jest daň předmětná, která se vyměřuje z takového výnosu kapitálová daň.u, jenž vzniká kapitalistovi zápůjčkou. Ukládá se tedy osobě, která kapitálová daň. zapůjčuje na úrok a jíž kapitálová daň. bez další činnosti poskytuje výnos. Kapitálová daň. peněžní zápůjčkou získaný může arci poskytovati užitek i dlužníku, tu však jest třeba jisté činnosti dlužníkovy (na př. ve způsobě podniku, nebo dalšího úvěrního jednání), která může býti podrobena dani jiné (na př. dani živnostenské, důchodkové nebo z obchodu). Dani z kapitálová daň.u lze podrobiti pouze takové úroky, jež jsou samostatným výnosem kapitálu, ne však takové, jež vznikají podnikům bankovním při provozování obchodů aktivních, totiž takových, při nichž podniky veřejné jsou věřitelem, neboť tu nejsou úroky samostatným výnosem, nýbrž hrubým výnosem podniku, jenž arci může býti předmětem jiné daně (živnostenské nebo důchodkové). Za to lze podrobiti dani z kapitálová daň.u úroky, jež tyto podniky platí při svých passivních obchodech, tedy zejména úroky vyplacené vkladatelům.Předmětem daně z kapitálová daň.u jest všechen samostatný výnos, jejž poskytuje kapitálová daň., a nezáleží zde na způsobě, jakým jest uložen. Vybírá se tudíž daň z kapitálová daň.u z úroků zápůjček hypotečních neb osobních, z úroků placených od spořitelen nebo jiných peněžních ústavů, z úroků z cenných papírů, jako státních papírů, zástavních listů a obligací, konečně i ze zápůjček soukromých, na př. z akcií (daň z dividendy). Daň z kapitálová daň.u může býti vybírána buď přímo, totiž od věřitele, nebo nepřímo, kde ukládá se dlužníkovi, jenž ji má přesunouti na věřitele tím, že si daň srazí z úroků, jež věřiteli platí, k čemuž mu zákon poskytuje právo. Tohoto druhého způsobu lze užiti zejména v případech, když dlužníkem jest nějaký veřejný ústav, tedy při státních dlužních úpisech, zástavních listech a pod. cenných papírech, ježto snadno je zjistiti summu úroků věřitelům vyplacených. Tu platí pak ústav daň a sráží ji při výplatě úroků. Ježto úroky se při takových ústavech vyplácejí na kupony, nazývá se daň ta též daní z kuponů. Daň z kapitálová daň.u vybírá se pak přímo jen při soukromých zápůjčkách, anebo když se ukládá cizinci z úroků, jež béře z kapitálová daň.u v cizině uloženého. Aby daň z kapitálová daň.u vyhovovala požadavku spravedlnosti, jest třeba, by stihla všechen výnos z úroků. Provedení tohoto požadavku vadí však okolnost, že mnohé kapitály nejsou zjevny a tím unikají dohledu. Proto ukládá stát věřitelům nebo dlužníkům povinnost ku přiznání zápůjček a stíhá zamlčování přísnými tresty. Oprávněnost daně z kapitálová daň.u jest skoro všeobecně uznána. Namítá se proti ní pouze: 1. že vlastně tíží osoby jiné, než které jí postiženy býti mají, ať se již vybírá přímo nebo nepřímo. Neboť věřitel, jenž daň platí, může ji přesunouti na dlužníka tím, že žádá od něho vyšší úroky nebo náhradu daně. Při nevypověditelných zápůjčkách, zejména při cenných papírech, může se přesunutí státi i snížením kursu, takže nese daň pouze nynější majitel, jenž ji jaksi zaplatí za pozdějsího majitele tím, že jest nucen prodati papír za menší cenu. Nebezpečí přesunutí jest při dani z kapitálová daň.u menší, jestliže daň ta je všeobecnou, a klesá-li míra úroková za příčinou nadbytku kapitálu. 2. Dále namítá se, že daň z kapitálová daň.u chová v sobě nebezpečí, že vypudí ze země kapitálová daň. Nebezpečí to jest tím větší, čím větší jest míra úroková v cizině proti míře úrokové ve státu domácím; neboť tu ukládá domácí kapitalista své jmění v cizině, ježto mu tam více vynáší. Tento důvod odpadá však, je-li platným důvod první; neboť podaří-li se věřiteli přesunouti daň na dlužníka, nemá více té příčiny, by ukládal kapitálová daň. v cizině. Daň z kapitálová daň.u byla v moderních státech zavedena teprve v dobách novějších. V Rakousku byly dle pat. z 29. řijna 1849 úroky ze zápůjček nebo státních pohledávek, důchody doživotní nebo jiné důchody a příjmy nahražující úrok z kapitálová daň.u podrobeny 5% dani z příjmu (s 5% přirážkou státní, tedy dohromady 10% dani). Dle nového zákona berního z 25. října 1896 jest daň z kapitálová daň.u zahrnuta v t. zv. dani důchodkové, které podléhají též úroky z dlužních úpisů státních, propinačních, zemských, okresních a obecních, jakož i úroky z jiných kapitálů, jako zápůjček (knihovně zjištěných i nezjištěných), z kaucí, deposit, pokladničních poukázek, z úsporných vkladů u spořitelen, záložen i jiných peněžních ústavů. Daň činí 10% z úroků státních papírů, salínek a z dlužních úpisů zemsk., i stavovských a z půjček fondů veřejných, 11/2% z úroků vkladů u spořitelen, záložen a jiných peněžních ústavů, ze zástavn. listů úvěrních ústavů zemských, 2% z úroků jiných kapitálů. Daň tato vybírá se od dlužníka při pokladnách státních, samosprávných a podnicích zavázaných k veřejnému vydání účtů; arci má dlužník daň věřiteli při výplatě úroků srazit, v jiných případech, zejm. při úrocích z kapitálů soukromých vybírá se přímo od věřitele. Mimo to jest nyní úrok z kapitálová daň.u jako celý ostatní příjem poplatníkův podroben všeobecné dani z příjmu. Ve Velké Britannii tvoří daň z kapitálová daň.u čásť daně živnostenské (income tax), ježto ve třídě C. podrobeny jsou dani úroky, hlavně úroky ze státního dluhu. Ve Francii tvoří taxa zavedená zákonem z 29. čna 1872 jakýsi doplněk soustavy daní přímých vztahujíc se na úroky, renty, dividendy a t. d. jistých v zákoně uvedených cenných papírů. Mnohé podobné úrokové výnosy, jako z tuzemských i cizozemských státních papírů a z hypotečních zápůjček, jsou podrobeny dani. Daň vybírá se od dlužníků (ústavů peněžních) a objevuje se tudíž i ve formě daně z kuponů. Též vyskytuje se daň z dividendy. Sazba 3% ročně; přirážky se nevybírají. – V Německu objevuje se daň z kapitálová daň.u v zemích, jež mají soustavu daní výnosových, jako v Anhaltu, Badensku, Bavorsku, Hohenzollersku, Virtemberku. Předmětem jest výnos kapitálová daň.u, tedy úroky, jež poplatník béře od soukromých dlužníků nebo z papírů cenných, a dividendy akciových a pod. společností; v Badensku a Virtemberku též renty, jež neplynou z kapitálová daň.u půjčeného, nýbrž pocházejí z pokladen pojišťoven, svěřenství a pod., a jsou buď doživotní nebo časové. Sazby jsou různé. V Badensku tvoří 20násobná renta jistinu berní, při rentách doživotních pouze 8násobná, při sirotčích rentách 4nás. Jaká částka se pak jako daň platiti má, stanoví každoročně zákon finanční. V Bavorsku vybírá se daň z kapitálová daň.u v pevné sazbě vyjádřené v procentech ročního výnosu a stoupá od 11/2% do 31/2%. Též ve Virtemberku vyměřuje se daň z kapitálová daň.u v určitých procentech výnosu. V Prusku, Sasku a v Italii jest daň z kapitálová daň. součástí všeobecné daně z příjmu. Klier.