Kara-Bogaz-Gol

, slané jezero v Turkmenistánu východně od Kaspického moře, se kterým bylo dříve spojeno max. 120 m širokou úžinou. V létě při silném výparu klesala hladina až o 4 m níže než hladina Kaspického moře a přepadávající voda vytvářela jediný „mořepád" na světě. Na konci 20. stol. je záliv místem ekologické katastrofy; je téměř vyschlý a zaniká, salinita přesahuje 30 %.

Ottův slovník naučný: Kara-Bogaz-Gol

Karabugaz, též Karabogaz, t. j. Černá propast, největší záliv moře Kaspického téměř uprostřed východního jeho břehu, oddělený od ostatního moře dvěma úzkými výběžky, mezi nimiž jediné spojení moře se zálivem tvoří průliv pouze do 250 m široký, hluboký do 6 m a na 2 km dlouhý. Turkmenský název tohoto průlivu, Karabugaz, přenesen nesprávně na celý záliv. který domorodci jmenují Adži-darja (slané moře), Gouli-ili nebo Kuli-darja (sluha moře). Záliv má ve směru poledníkovém délku 160 km a největší šířku 140 km na jihu, kdežto k s. se zúžuje, plocha jeho obnáší více než 16.000 km2, hloubka Karabugaz břehů 8-16 m, ve středu je však značně větší, takže Turkmeni kladou tam podzemní propast; není tu však dosud měřeno. Rovněž není určitých dat o hustotě vody, která jest (velmi hutná a slaná, neboť průlivem karabugazským proudí sem neustále slaná voda moře Kaspického mocným proudem s rychlostí 5-6 km za hodinu a i při protivném větru východním 2 3/4 km za hodinu. Poněvadž pak záliv Karabugaz jest mělký a vystaven suchým větrům, vypařuje se v něm voda neobyčejně silně, takže v létě neustále vznáší se nad ním mlha, avšak sůl v ní obsažená usazuje se na dně, sytíc stále víc a více vodu zálivu. Tato ztráta vody vzniklá vypařováním nemůže se ovšem nahrazovati jinak než přítokem z moře Kaspického, které, poněvadž není proudění zpětného, stává se tím méně slaným a chudším vodou. Dle Baera obnáší denně přírůstek soli v Karabugaz-u 350.000 t, vrstva soli pokrývá dno zálivu i jeho břehy tak silně, že hyne zde veškeren organický život. Ryby z moře Kaspického sem vniknuvší hynou během několika dní, břehy pak jsou pusté a prosty všeho rostlinstva.-Zprávy o tomto největším zálivu moře Kaspického vyskytují se již u Aristotela a zeměpisců arabských, avšak přesně byl Karabugaz prozkoumán teprve r. 1847, úplného výzkumu jeho však dosud nemáme. Na prvé mapě moře z r. 1719-21 od Dělilja záliv naznačen není a rovněž ne na generální mapě admirála Nagajeva z r. 1786. K průlivu karabugazskému pronikl již r. 1726 Sojmonov a r. 1764 Tokmačev, načež r. 1781 Vojnovič na mapě Kaspického moře znázornil břehy zálivu, avšak sám do něho nevnikl. Do zálivu samého vpluli r. 1836 Karelin a Blaramberg, avšak ne daleko. Teprve r. 1847 poručík Žerebcov prozkoumal jeho břehy i vodu, určil jeho hloubku, plochu a proudění, avšak pro odpor turkmenských plavců ve středu zálivu nebyl. Od té doby podrobnějšího výzkumu nebylo. Tšr.

Související hesla