Karakum

, písečná poušť ve Střední Asii v Turkmenistánu; 300 000 km2. Členitý povrch se sklání k západu ke Kaspickému moři, na jihu vystupuje pohoří Kopet-Dag. Písečné duny vysoké až 30 m. Srážky 60 – 150 mm ročně. Ložiska ropy, zemního plynu, síry. Zavlažování (Karakumský kanál), chov karakulských ovcí.

Ottův slovník naučný: Karakum

Karakum (t. j. černý písek), step ve střední Asii v sibiřské oblasti zakaspické a chanátě chívském na ploše 300.000 km2 v délce 1000 km a šířce 500 km, ohraničená oasou chívskou na s., planinou ustjurtskou na sz., ř. Amu-Darjou na v., Afganistánem na j. a mořem Kaspickým na z., rozděluje se na nižší čásť jihozápadní a vyšší plateau severových. Celý tento ohromný prostor pokryt jest pohyblivými dýnami písečnými, které neustále mění své místo i tvar pohybujíce se celkem od sz. k jv. a obráceny jsou vypuklou svojí stranou s mírným sklonem k v., odkudž vanou většinou větry. Tyto dýny mají na v. a z. Karakumu tvar kopčin buď tvořících celé skupiny a pásy, buď ojedinělých, nejlépe vyvinuty jsou u moře Kaspického, kdežto na jv. a ve středu je step více rovná, písečná poušť. Mezi dýnami tvoří hlinitá, tvrdá a rozrytá půda oválovité depresse zvané takyry, na jichž dně shromažďuje se dešťová voda, kterou obyvatelé odvádějí do zvláštních studní zv. kaky. Takyry jsou prostory okrouhlé nebo podlouhlé, se všech stran pískem obklíčené s půdou hlinitou a rovnou, téměř horizontální. Jim tvarem podobny jsou t. zv. šory, které však jsou prohloubenější a mají půdu složenou z písků železitých s květem solným a krystaly sádrové. V těchto šorech, které představují asi nejhlubší místa bývalého moře, nalézáme často slané močály. Místy táhnou se v délce několika km jako úzké rýhy s příkrými kraji a upomínají na vyschlá řečiště, takže byly zvláště na vých. pokládány za bývalá ramena Amu-Darje a j. řek. Avšak stopy soli a mořské lastury všude v nich se vyskytující, jakož i nedostatek říčních usazenin ukazují zřejmě k mořskému jich původu (Korišin). Půda stepi jest téměř všude holá, pouze místy roste bodláčí a nízké rostliny trnité, ba i houštiny saksaulu jsou řídké. Toliko pás na jz. na úpatí hor pokryt bujnějším rostlinstvem, jsa zavlažován několika prameny s hor se prýštícími, takže mezi vlastní stepí a horami táhne se krajina vzdělaná s několika vsemi turkmenskými. Obyvatelstvo Karakumu jest nečetné a veskrze kočovné, t. Kirgizové a Turkmeni, jejichž stáda přecházejí s místa na místo hledajíce potravu ve skrovné vegetaci stepní.-Srv. Korišin, Zapiski Imper. Rus. Geogr. Obščestva 1883, str. 315. Tšr.

Související hesla