Karel II.

, anglický a skotský král od 1660; syn Karla I., bratr Jakuba II. V letech 1646 – 60 žil v exilu, převážně ve Francii. Po popravě otce 1649 prohlášen šlechtou skotským králem, ale jeho přívržence 1650 a 1651 porazila Cromwellova armáda. Do Anglie se vrátil na základě tzv. bredské deklarace v roce 1660, jíž byla restaurována monarchie. Jeho vláda byla omezena parlamentem, který 1673 prosadil protikatolický zákon zv. Test Act a 1679 zákon na ochranu osobní svobody (Habeas Corpus Act). On sám se přikláněl ke katolicismu, v domácí politice se opíral o skupinu Cabal, v zahraničí se přimkl k Ludvíkovi XIV. (1670 tajná smlouva v Doveru).

Ottův slovník naučný: Karel II.

Karel: K. II., král Vel. Britannie a Irska (*29. května 1630 v Londýně – † 6. února 1685), nejstarší syn před. Za války občanské uchýlil se roku 1646 do Francie, pak r. 1648 do Hollandska. Na zprávu o smrti otcově přijal v Haagu titul královský r. 1649 a byl také hned prohlášen za krále v Irsku i ve Skotsku, musil však přistoupiti na požadavky presbyteriánského parlamentu skotského a zejména potvrditi covenant z r. 1638. V čnu 1650 přistal ve Skotsku a byl 1. led. 1651 korunován, ale již také vtrhl do Skotska Cromwell a zvítězil (3. září 1650) u Dunbaru. Roku 1651 Karel: k. přešel s vojskem do Anglie doufaje, že tu vzbudí sympathie pro monarchii, ale byl od Cromwella úplně poražen u Worcestru (3. září 1651) a jen dobrodružným útěkem zachránil se do Francie. Zatím již také Irsko bylo úplně pokořeno. Když po smrti Cromwellově royalistické smýšlení v Anglii zase nabylo vrchu a když zejména r. 1660 generál Monk, tehdy pán situace, pro Stuarty získán, byl Karel: k., jenž zatím byl se zdržoval nejvíce v Nízozemí, povolán do Anglie a dne 29. kv. slavil vjezd do Londýna. Před tím slíbil proklamací Bredskou amnestii a náboženskou toleranci, obojí s výminkami, které by stanovil parlament. – Karel: k. měl značné nadání i dobré vzdělání; chování jeho na zevnějšek bylo uhlazené, ale mravně stál velmi nízko. Neměl ctižádosti ni studu, oddával se rozkošem nejnižšího druhu, námaze a sebezapření se vždy vyhýbal. Jako panovník znal jen svoje práva, o povinnostech nechtěl ničeho věděti. Manželských dětí neměl, nemanželských značný počet. Na smrtelné posteli přestoupil působením svého bratra Jakuba II. na víru katolickou.

Související hesla