Karlistické války

, občanské války ve Španělsku vyvolané dynastickými spory o španělský trůn. Nazvány podle častého jména pretendentů – Carlos. Dynastický spor vyvolán v roce 1830 pragmatickou sankcí Ferdinanda VII., kterou vyloučil z následnictví svého bratra Carlose M. I. de Borbón a ustanovil za dědice trůnu svou dceru Isabelu II. Carlosovy nároky na trůn však podpořeny stoupenci absolutní monarchie, duchovenstvem i baskickými, aragonskými a katalánskými regionalisty; v roce 1833 prohlášen králem jako Carlos V. (první karlistická válka 1833 – 39). Isabelu podpořili liberálové, kteří dosáhli 1834 vyhlášení ústavy. 1839 povstání potlačeno a Carlos vykázán do exilu, královna Isabela však donucena k ústupkům vůči vítězným generálům (B. Espartero, R. M. Narváez, L. O’Donnell). Carlos V. se zřekl nároků na trůn ve prospěch syna Carlose Ludvíka Marii Ferdinanda (1818 – 1861; užíval titul Carlos VI.), jenž neúspěšně usiloval o sňatek s královnou a rozpoutal druhou karlistickou válku 1846 – 48. Po smrti Carlose (VI.), uplatňoval marně své nároky jeho bratr Juan Carlos María de Borbón (1822 – 1889; užíval titul Chuan III.) a poté jeho syn Carlos María de los Dolores (užíval titul Carlos VII.), který vyvolal třetí karlistickou válku (1872 – 76). Se svými nároky vojensky vystoupil proti Amadeovi I. a po jeho zřeknutí se trůnu 1873, i proti synovi královny Isabely Alfonsovi XII. Zpočátku karlisté ovládli Katalánii, Aragonii a Navarru a obnovili práva Basků, později však poraženi a Carlos (VII.) donucen odejít do exilu.

Související hesla