Karmelitáni

, členové katolického řeholního řádu navazujícího na starozákonní prorockou tradici a rané křesťanské poustevnictví. Zformován v Palestině kolem 1154; název podle biblické hory Karmel. V Evropě karmelitáni přejali podobu žebravého řádu v čele s generálem. Reformovaná větev bosých karmelitánů vznikla v 16. stol. ve Španělsku na základě reforem Terezie z Ávily a Jana od Kříže. Zdůrazňují rozjímání (karmelitánská mystika), ale věnují se i skupinové a individuální duchovní péči.

Ottův slovník naučný: Karmelitáni

Karmelitáni (Ordo B. M. V. de monte Carmelo), řád mnišský založený v Palestině od sv. Bertholda r. 1156. Původní pravidlo karmelských poustevníků-mnichů, potvrzené patriarchou jerusalemským Albertem (1208), došlo r. 1226 schválení pap. Honoria III. Útisky se strany Saracenů byly příčinou, že karmelitáni šířili se na západ a založili osady na Cypru (r. 1238), v Messině, v Anglii, v Provenci (u Marseillu r. 1244). Innocenc IV. připočetl členy nového řádu k mendikantům a schválil zmírnění jejich řehole (1247), jak ujednáno bylo v první gener. kapitole v Aylesfordě, kdež generálem řádu stal se P. Šimon Stock z Hertfortu. Pobožnost k P. Marii, kterou karmelitáni zvláště horlivě pěstovali, ježto první chrám jejich na Karmelu jí byl zasvěcen, nově podnícena jest zavedením marianského škapulíře. Generál Stock měl prý kdysi vidění, v němž Matka Boží podala mu škapulíř na znamení své přízně k řádu pravíc, že ohně věčného neokusí, kdo v odění roucha toho pobožně umře. Proto mnozí přistupovali ke karmelitánům a řád za generalátu Stockova (†1265) pronikl do Skotska a Irska i rozšířil se po Francii a stř. Evropě. Do Čech uveden přičiněním Karla IV., jenž r. 1347 karmelitánům založil klášter u P. Marie Sněžné na Novém městě pražském a osadil je také v Tachově r. 1351. V době velikého rozkolu papežského rozstoupili se karmelitáni ve dvě skupiny, řízené zvláštními generály (1378–1428). Když řád navrátil se zase k jednotě, papež Eugen IV. zmírnil přísnou jeho řeholi dovoliv, aby kromě období adventního a postního karmelitáni požívali masa třikráte týdně, aby směli procházeti se v ohradě klášterní a nebyli vázáni přísným mlčením (1431). Některé však kláštery neužily toho polehčení a mnichové k nim příslušní nazváni jsou observanti (že zachovali starou řeholi), kdežto karmelitáni, kteří chtěli spravovati se volnější řeholí, měli jméno konventuálů. Generál řádu P. Jan Soreth (†1471) horlil pro observanci a tudíž pro reformu bratří konventuálů, zavedl v řádě roucho barvy kaštanové, založil pět klášterů pro karmelitánky a pilně obcházel domy bratří svých v Italii, Německu, Belgii a Francii, až v Nantech byl otráven. Do šlepějí jeho vstoupila sv. Terezie (†1582), zakladatelka kláštera bosých karmelitánek v Avile ve Španělsku, jejíž úsilím zreformováno potom 17 klášterů ženských a 15 muž. Reforma řádu pronikla také do Italie, Francie, Belgie, Německa a kdož se jí poddali, zváni jsou bosí karmelitáni na rozdíl od konventuálů čili obutých karmelitánů. Papež Klement VIII. přivolil k tomu, by každé z obou odvětví řízeno bylo zvláštním generálem (1593). Generál bosých karmelitánů P. Dominik a Jesu Maria měl účastenství v bitvě na Bílé hoře, začež král Ferdinand II. daroval řádu kostel Nejsv. Trojice v Menším městě praž. a přičinil se o zřízení kláštera u P. Marie Vítězné (1624). Druhý klášter bosých karmelitánů býval v Pacově (1666 až 1785). Obutí karmelitáni usadili se při kostele sv. Havla na Starém městě praž. (1627) a uvedeni také do města Chýše (1660). Bosým karmelitánkám vystavěl Ferdinand III. klášter u kostela sv. Josefa v Menším městě praž. (1656). V době josefinské sekularice zanikly všechny kláštery tuto jmenované a jen karmelitánky převedené z Prahy do Pohledu u Něm. Brodu (1782) směly r. 1792 usaditi se v býv. klášteře barnabitském u sv. Benedikta na Hradčanech, kde posud trvají. Řád obutých karmelitánů působí nyní v 5 provinciích (římské, maltské, irské, anglické, haličské), v kommissariátě hollandském a ve 4 priorátech (straubinském v Bavorsku, montpellierském ve Francii, pittsburském a leavenworthském v Sev. Americe). K oblasti bosých karmelitánů počítá se 7 provincií italských (18 klášterů), 2 prov. francouzské (16), rozptýlené kláštery na Maltě (1), ve Španělsku (7), v Anglii (1), Irsku (2), Belgii (7), Hollandsku (3), Rakousko-Uhersku (4, v Linci, Št. Hradci, Czerné, Rábu), Bavorsku (3), Mexiku (11), mateřský klášter na Karmelu a některý počet missij. stanic v Syrii, Bagdádě, Vých. Indii a Stř. Americe. Karmelitánky mají kláštery ve Francii (106), Španělsku (100), Anglii (3), Irsku (3), Belgii (19), Hollandsku, Rakousku (7, v Praze, Linci, Gmundenu, Št. Hradci, Wiltenu, Krakově [2]), Již. Americe, Sev. Americe (4), v Betléhemě, na Hoře Olivetské u Jerusalema, v Kočinčině (1). V Italii odepřel stát svolení k přijímání novicek a fiskus tamní ujímá se budov klášterních, kterým jeptišky odumřely. S přivolením Sixta IV. (1447) vznikl při řádě karmelitánském ústav terciářů a terciárek. Osoby mravně zachovalé, toužící po dokonalejším způsobu života, přistupují k některým pravidlům řádu, načež po roce tak zv. noviciátu zavazují se slibem poslušnosti a čistoty. Při tom setrvávají buď mezi laiky, nebo sestupují se v uzavřené sbory. Zaměstnáním jejich bývá vychovatelství, posluha nemocným a hotovení kostelních potřeb. Některý počet mužských sborů trvá ve Španělsku (16), Irsku (3), Kanadě, Vých. Indii (8); sbory terciárek jsou ve Francii (t. zv. retraite), Španělsku, Italii a Rakousku (5). Pravidlem karmelitánským řídili se také rytíři P. Marie z hory Karmelu ve Francii (Chevaliers de ľOrdre de Notre-Dame du Mont-Carmel), jež král Jindřich IV. r. 1607 zavedl na místo lazaritů. Vac.

Související hesla