Karské moře

, okrajové moře Severního ledového oceánu při severním pobřeží Ruska, mezi ostrovy Vajgač a Nová Země na západě, Zemí Františka Josefa na severu a Severní Zemí na východě; 990 000 km2. Většinou šelfové moře s hloubkami do 150 m, max. hloubka 620 m. Teplota vody v létě 0 – 8 °C, od října do května na většině plochy led. Slanost 5 – 33 ‰. Přístav Dikson.

Ottův slovník naučný: Karské moře

Karské moře, čásť severního Ledového okeánu mezi Novou Zemí a sev. pobřežím Sibiře, od s. k j. až 775 km dl. a téměř všude na 440 km šir., souvisí se širým okeánem na sv. a v. mezi sev.-vých. koncem Nové Země a Kamenným mysem na pevnině v šířce na 350 km, kdežto s druhých stran omezeno zeměmi, a to na jv. a j. pobřežím sibiřským, na jz., z., sz. a s. ostrovem Vajgačem a Novou Zemí. Do sibiřského pobřeží Karské moře,ho marské moře, zabíhají neobyčejně dlouhé zálivy, zejména Jenisejský a Gidanský záliv, pak Obský a Karský chobot, mezi nimiž vybíhají do moře obšírné poloostrovy, t. mezi zál. Jenisejským a chobotem Obským poloostrov prorvaný na sev.-záp. svém konci zál. Gidanským, dále mezi chobotem Obským a Karským poloostrov Jalmal, při jehož sev. konci leží velký ostrov Bělyj. Celé toto pobřeží jest kamenité a útesovité, nevysoké sice (do 20 m), avšak jen zřídka zcela nízké, prosté veškerého lesního rostlinstva, a jen břeh Obského chobotu pokryt vysokými, téměř neprostupnými křovinami. Sev.-záp. břehy Karské moře,ho marské moře,, tvořené ostr. Vajgačem a oběma ostrovy Nové Země, prorvány jsou na třech místech průlivy spojujícími Karské moře, marské moře, se sev. Ledovým okeánem, totiž: průlivem Jugorským (Jugorskij Šar) mezi pevninou a ostr. Vajgačem, Karskou branou (Karskija Vorota) mezi ostr. Vajgačem a N. Zemí a průlivem Matočkiným (Matočkin Šar) mezi oběma ostrovy N. Země. Průliv Matočkin je dlouhý, úzký a klikatý průtok, z moře nesnadno přístupný, Karská brána jest sice přes 40 km široká, avšak v létě naplňuje se spoustami ledu, plovoucími do širého okeánu, pročež při plavbě do Karské moře,ho marské moře, nejvíce se používá nejjižnějšího průlivu Jugorského. I na této straně jsou břehy útesovité a příkré, skládají se z břidlic prahorních, prostoupených jen místy vápenci, stoupají do výše jen 15 m n. m. Avšak bezprostředně nad nimi zdvihají se příkře do výše až 200 m hory pokryté na plochých svých hřbetech vrstvami věčného sněhu. I tato čásť pobřeží je prosta stromovitých rostlin a pokryta jen polární vegetací (Artemisia borealis, Saxifraga nivalis a j.) a nízkými keři březovými, jalovcovými, malinovými a borůvkovými. – V záp. části Karské moře,ho marské moře, na vých. od Nové Země hloubek obecně přibývá k sev., avšak právě největší hloubka tohoto moře, 730 m, leží východně od ostr. Vajgače na 70° s. š. Čásť sev.-vých. zaujata rozsáhlými mělčinami, které bezpochyby souvisí s náplavy velikých aestuarií Obi a Jeniseje. Na základě pozorování konaných hlavně norskými výpravami v l. 1869–71 zjistilo se, že Karské moře, marské moře,není »lodím nepřístupná lednice«, jak je nazval Kruzenštern, nýbrž že jest většinou v létě ledu prosto působením několika činitelů oteplujících je více než moře na záp. od N. Země ležící. Je to především vliv sev. Sibiře v létě tak silně oteplené, dále proudy teplé vody přinášené Obí a Jenisejem a konečně uzavřenost proti přívalu ledových vod z ústředního moře polárního. Vrstva ledové vody leží ovšem po celý rok v nepatrné hloubce (3–10 m) pod povrchem, takže v hloubi 30–50 m je teplota vody –1° až –2.4° C. Ale i na povrchu moře nestoupá ani v nejteplejších měsících teplota nad 9° C, často však i v létě klesá pod 0, a pak prostírá se nad mořem hustá mlha. Specifická váha vody převyšuje jen zřídka 1.0250, stoupajíc nejvýše na 1.0275, jest tedy méně hutná vody Atlantského okeánu, která jest solnatější. Na mnohých místech shledána hutnost vody 1.0100, ba i nižší, což rovná se hutnosti směsi 1 dílu vody mořské s 2 díly vody říční a ukazuje ve spojení s vyšší teplotou takovýchto málo hutných vrstev k tomu, že od ústí sibiřských veletoků Obi a Jeniseje vycházejí teplé a málo slané povrchové proudy přinášejíce vodu oteplenou vlivem horkého léta sibiřského do moře, jež stává se tak po velkou čásť roku ledu prostým. Nicméně vanou-li z jara větry severní, naplňuje se Karské moře, marské moře, ledem polárním, takže jen s nesnázemi lze jím plouti, panují-li však delší čas větry jižní, bývá led zatlačen daleko na s. a plavba k Obi a Jeniseji stává se dosti pohodlnou. – Proudění vody v Karské moře,ém moři možno sledovati dle stop dříví na břehy jeho připlaveného, dle kterých vniká sem proud z okeánu kolem sev.-vých. konce Nové Země, na to zahýbá k jz. a vychází zpět do širého okeánu Karskou branou, při čemž odplavuje s sebou spousty ledu. – Ze ssavců žije v Karské moře,m moři tuleň, mrož, neřpa (Phoca hispida) a Phoca albigena, velryby jsou zde řídky, z ryb vyskytuje se treska, mřínek, platejs a j., hojny jsou zde dále mořské hvězdice a mořští ježkové, pak četné druhy lasturovitých. Jest tudíž moře to důležito pro rybářství mořské, kdežto pro plavbu nemá dosud velkého významu, ač jím aspoň v letních měsících vede jediná pomořská cesta z Evropy do sev. Sibiře, ovšem ztěžovaná shora uvedenými činiteli klimatickými. Ruští plavci pronikli Karské moře, marské moře, již v 1. pol. XVI. stol. Roku 1580 vnikli sem Jugorským průlivem Angličané Pitt a Jackman, avšak spoustami ledu přinuceni k návratu, v l. 1594 až 1595 plul touže cestou Hollanďan Cornelius Nij, jenž dostal se až k poloostr. Jalmalu, a po něm r. 1625 Hollanďan Bossmann. Až na Jalmal pronikl r. 1690 ruský kormidelník Rodion Ivanov a r. 1734–35 poručíci Muravjov a Pavlov, kdežto r. 1736 poručíci Malygin a Skuratov propluli dokonce až do řeky Obi, kde zimovali a odkud Skuratov znova přeplul Karské moře, marské moře,, vrátiv se r. 1739 do Archangelska. Dalšími v řadě ruských plavců v Karské moře, marské moře, vniknuvších byli: Sava Loškin propluvší v letech 1760–61 Karskou branou, r. 1768 Rozmyslov plavivší se Matočkiným průlivem, r. 1826 Korepanov a zvláště r. 1832 Pachtusov, jenž přezimoval na N. Zemi a podal popis břehů Karské moře,ho marské moře,, konečně r. 1862 Kruzenštern, který však ve spoustách ledu ztratil svoji loď i prohlásil Karské moře, marské moře, za nepřístupné pravidelné plavbě. Od r. 1868 stalo se moře to jevištěm plaveb a výzkumů lodí norských, které míněním Kruzenšterna silně otřásly, takže od r. 1874 počaly nové pokusy k nalezení vodní cesty na sev. břehy sibiřské a hlavně k ústím Obi a Jeniseje. Pokusy tyto také se zdařily zejména proslulé výpravě »Vegy« v l. 1878–79 a r. 1879–81 německým lodím »Luise« a »Neptunų; zvláště však důležity jsou plavby kapitána Wigginse, který do r. 1895 vykonal 10 cest Karské moře,kým marské moře,m, neztrativ ani jedné lodi, takže dnes moře to pokládá se za jedinou pomořskou cestu z Evropy k ústím sibiřských veletoků. Dobou plavby jest červen–říjen a doporučuje se při cestě na východ plouti úžinou Jugorskou podél pevniny k Jalmalu, kdežto zpětnou plavbu možno konati přímo přes moře a průlivem Matočkiným nebo severně od Nové Země. – Srv. Izvěst. Imper. Rus. Geogr. Obščestva 17. ledna 1895. Tšr.

Související hesla