Kartágo

, sídlo v Tunisku na pobřeží Středozemního moře, v současnosti předměstí Tunisu. Založeno 814 př. n. l. Foiníčany z města Tyru (jižní pobřeží dnešního Libanonu). Od 5. stol. př. n. l. hlavní město punské říše (viz též Punové), do jehož sféry vlivu spadaly všechny foinické osady v západním Středomoří. Hospodářství zpočátku založeno na tranzitním obchodu (zboží z Británie a z jihozápadního pobřeží Afriky); obchodní zájmy vedly i k podnikání objevných cest (viz též Hannón). Významný obchod s otroky. Mistrné zpracování kovů a výrobků ze slonové kosti. Od 2. pol. 5. stol. př. n. l. intenzívní rozvoj zemědělství související s pronikáním do vnitrozemí Afriky a podmaněním lybijských kmenů. V umění propojení předoasijských, egyptských a řeckých vlivů s místní primitivní tradicí. Politické zřízení oligarchické, v čele dva suffetové volení na jeden rok, dále aristokratická rada a shromáždění lidu; jeho moc však omezena pouze na volbu úředníků. Po upevnění moci na severoafrické pevnině v zahraniční politice dva protikladné směry (expanzívní obchodnický a zemědělský). Od konce 5. stol. převaha expanzívního směru, jež vyústila ve snahu po ovládnutí Středomoří. Upevňování pozic v Hispánii, na Sardinii, Korsice a zejm. na Sicílii vedlo ke střetu s tamějšími řeckými osadami (řecko-kartáginské války) a posléze ke střetu s Římem, jenž v punských válkách Kartágo porazil a 146 př. n. l. město dobyl a srovnal se zemí. Z dobytých severoafrických území vytvořena provincie Afrika. Město Kartágo bylo za G. I. Caesara obnoveno (ve 3. stol. po Římu a Alexandrii největší město římské říše). V roce 439 dobyto Vandaly, 533 Belisariem a 698 Araby, kteří je zničili. Rozsáhlý archeologický areál, vykopávky zejm. z římského období (Antoniovy lázně aj.). Od roku 1979 součást světového kulturního dědictví UNESCO.

Související hesla