Kastel

a) menší pevnost ve starořímském opevnění, obvykle součást obranného systému (viz též limes romanus); b) středověký hrad s obvodovou zástavbou a s vystupujícími věžemi. Umožňoval obráncům napadnout nepřátele blížící se k hradbám z boku; c) dřevěná nástavba na přídi nebo zádi lodí z 10. – 17. stol., sloužící jako bojové stanoviště.

Ottův slovník naučný: Kastel

Kastell (lat. castellum, dimin. od castrum) značí u Římanů menší pevnost neb tvrz, jakéž zřizovány byly v jistých mezerách na delších hradbách nebo náspech, aby bezpečněji útoku nepřátelskému se vzdorovalo. Zvláště v době císařské zakládali Římané kastelly ty na pohraničních náspech v provinciích s barbary sousedících, jako v Germanii, Britannii, Pannonii, Dacii, Moesii a j. Od III. stol. po Kr. byly mnohé z nich rozšířeny ve vojenská stanoviště se stálou posádkou i proměnily se ve středověku v hrady a města. Hojné zbytky kastellů řím. zachovány dosud, na př. v Porýnsku podél náspu zv. Limes Romanus či Transrhenanus, jenž táhl se na 60 mil od řeky Lahny k Mohanu, odtud pak k Dunaji, s nímž spojoval se u Řezna (Castra Regia).Srv. Cohausen, Der röm. Grenzwall in Deutschland (Wiesbaden, 1884). RNk.

Související hesla