Katalánie

, Katalánsko, katalánsky Catalunya, španělsky Cataluña – automomní oblast ve Španělsku; 32 113 km2, 6,09 mil. obyvatel (1994), hlavní město Barcelona. Katalánie se člení na provincie Barcelona, Gerona, Lérida, Tarragona. – Od 3. stol. př. n. l. římská, 713 – 717 dobyta Araby. Od 801 většina území Katalánie patřila ke španělské marce franské říše, záhy se Katalánsko rozpadlo na četná hrabství, z nichž nejvýznamnější hrabství barcelonské. V roce 1137 spojena s Aragonií, až do 1714 zvl. postavení v rámci Španělska. Od zač. 19. stol. snahy o autonomii, resp. nezávislost na Španělsku; autonomie krátkodobě dosažena v letech 1932 – 36, znovu potvrzena od 1977.

Ottův slovník naučný: Katalánie

Katalonie, špan. Cataluña, dříve knížectví patřivší ku království Aragonskému, nyní severových. čásť poloostrova Pyrenejského mezi mořem Středozemním na vých., Francií na s., Aragonií na z. a Valencií na j. Pobřeží moře Středozemního od mysu Cerbera na s. až k ústí Cenie na j. jest 390 km dlouhé, z části skalnaté, z části písčité a má několik velmi důležitých obchodních a přístavních míst (Rosas, Cadaqués, Palamós, Barcelona, Tarragona, Salu, Alfaques a j.), ačkoliv některá přístaviště zanášejí se pískem, jiná pak nejsou dosti před větry chráněna. Na s. jest Katalonie prostoupena Pyrenejemi a jich odhořími. Na j. od Col de la Perche (1577 m) odděluje se Sierra del Cadi provázející na l. bř. horní tok ř. Segra, která s počátku dosahuje výše 2500 m, později však se rychle snižuje. Podobné odhoří táhne se od vých. Pyrenejí mezi horním tokem Segra a Noguery Pallaresy, od níž na z. pne se pohoří Maladetta s horou Pic d'Anethou (3306 m). Souběžně s mořským břehem mezi Ebrem a Terem prostírá se téměř na celé prostoře mezi Segrem a mořem horský systém rozdělený údolím Llobregatu na 2 oddělené horské massivy: na v. Sierra Moncenis (1700 m) a na z. Monserrat a Monsant (1070 m). – Užitečných nerostů v Katalonii mnoho není. U Cardony a Surie jsou bohatá ložiska kamenné soli, málo však se jí těží, lignit chatrné jakosti dobývá se u Calafu a La Pobla de Lillet, ještě méně výnosné jest dolování na olovo, zinek a měď. Veliké jest za to bohatství minerálných léčivých vod, které nacházíme zvláště v úvalu vnitrokatalonském, kde daly původ mnohým osadám (Caldas de Mombuy, La Garriga, Caldas de Malabella, Baňolas a j.), a na pobřeží (Agua Picante, Caldas de Estrack a j.). – Hydrograficky náleží Katalonie více než z polovice úvodí Ebra, ačkoliv tato řeka protéká ji jen v dolním svém toku. Hlavní přítoky Ebra jsou: Segre, Noguera Pallaresa a Noguera Ribagorzana, které stékají s hlavního hřbetu Pyrenejského majíce po celý rok dosti vody. Ostatní čásť Katalonie patří do úvodí řek pobřežních (Muga, Fluvia, Ter, Duro, Tordera, Besos, Llobregat, Gaya, Francoli, Cenia a j.), které rovněž jako řeky úvodí Ebra mají veliký význam pro zavlažování planin a údolí svých. – Podnebí jest mírné na pobřeží mořském, na j. a na z., avšak na severu jsou zimy tuhé následkem sousedství hor pokrytých téměř vždy sněhem. Celkem však jest podnebí to zdravé přes časté mlhy a deště, rychlé změny v teplotě a často úmorný žár denní. – Obyvatelé Katalonie, Kataláni, Catalanes, jsou dobře urostlí a svalnatí, pleti osmahlé, až bronzové, vlasů černých, hnědých nebo kaštanových. Oblek zachovali dosud domácí, t. na hlavě čapku z rudé látky zvanou gorro, široké kalhoty upevněné pásem červeným neb modrým, kdežto na nohou nosí sandály zv. espadrilla a vysoké vlněné punčochy. Povahu mají sanguinickou a prudkou, jsou však celkem vzdělanější a méně suroví než jejich sousedé aragonští, za to však i pyšnější a drsní, ba i bezohlední. Význačným rysem jejich povahy jest jejich činnost, která svádí je sice často k nerozvážnosti, ale zároveň pobádá k podnikavosti a čilosti průmyslové, obchodní a hospodářské, takže Katalonie v té příčině jest přední krajinou Španělska. – Půda jsouc hornata není sama sebou příliš úrodná, avšak horlivou prací obyvatel stala se velice plodnou. Ode dávna setkáváme se po celé Katalonii s bohatými rolemi obilními, vinicemi, háji olivovými, luhy a nádhernými sady, zvláště na rovině Lampurdánské, Girónské, Vichské, Urgelské, Tarragonské, Tortosské, na březích Segru a Ebra a j. Nejobyčejnějším stromem jest dub korkový, kromě něho vyskytuje se myrta, vavřín, lentišek, buk, rozmarina, citrosa a erika, na pobřeží nízká palma, u Barcelony oranže a na Monserratu oliva, uvnitř země pak téměř všechny středoevropské plodiny a obiliny. Hlavní plodiny zemědělství jsou: pšenice, olivový olej, víno, konopí, ovoce a ořechy. Chov dobytka děje se u velké míře zvláště v oblasti Pyrenejí; rozšířeno jest i včelařství a hedvábnictví. – V ohledu průmyslovém a obchodním jeví Katalonie rozkvět ze všech krajin poloostrova Pyrenejského největší, tak že hlavní její město Barcelonu možno pokládati za obchodní a průmyslové středisko království Španělského. Rozkvět ten nejvíce se jeví v průmyslu bavlnářském, který zaměstnává na 2 mill. vřeten s roční výrobou 200.000 balíků čili 60 mill. kg bavlny. Nyní dělí se bývalé knížectví Katalonské na 4 špan. provincie: Barcelonu, Gironu, Leridu a Tarragonu. Tšr. Dějiny. Za doby římské náležela Katalonie k provincii Tarraconensis. Na poč. V. stol. usadili se v ní Alani, později (415) zmocnili se jí Visigotové, k jejichž říši Katalonie náležela až do r. 711. Od Gotův a Alanův odvozují někteří jméno Katalonie (Gotalanie), zdá se však, že spíše sluší odvozovati je od starého kmene hispanského Castellani. R. 711 byla Katalonie opanována od Arabů. Karel Vel. vypudil Araby z krajiny sev. od Ebra a zřídil tu krajiště Španělské. Jádrem marky té, jejíž správu vedli hrabata sídlící v Barceloně, byla právě Katalonie. Ludvík Pobožný učinil r. 817 z marky Španělské a Septimanie zvláštní vévodství, jehož hlavním městem byla Barcelona, ale r. 865 marka byla od Septimanie oddělena a tvořila zvláštní hrabství, v jehož dědičném držení byl rod pochodící od hr. Vilfreda (†907). Od té doby přestává souvislost s říší Franckou; hrabata katalonští (též barcelonští) vymanili se úplně z područí říše Francké, jež majíc sama s sebou co dělati nemohla si jich tak všímati. Hrabě Raymond Berengar IV. stal se sňatkem s princeznou aragonskou Petronillou (1137) také králem aragonským, a od té doby Katalonie zůstala částí říše Aragonské, ač s ní úplně nesplynula a tvořila v jejím rámci vždy jakýsi celek pro sebe. Za středověku vynikala Katalonie nad ostatní země španělské vzdělaností svého obyvatelstva; příčinou toho bylo, že přes svoji politickou nezávislost od Francie nepřestala s ní býti ve styku kulturním, k čemuž vedla již sama příbuznost jazyková Katalonců a Provençalů. R. 1469 stala se Katalonie součástí království Španělského, ale podržela svou autonomii až do počátku XVIII. stol., kdy odňata jí byla Filipem V. za to, že přidala se ve válce o dědictví španělské k jeho protivníku Karlovi. – Srv. Balaguer, Historia de Cataluña (Madrid, 1885-89, 11 sv.).

Související hesla