Katarze

, z řeckého katharsis - očištění;
1. estetika mravně a psychicky očistné působení uměleckého díla na člověka. Podle Aristotela nezbytná součást působení hudby a tragédie, jež se projevuje očistným vlivem a zvláštní libostí;
2. filozofie, náboženství očištění duše od všeho smyslového a tělesného; nezbytný předpoklad mystické extáze;
3. psychologie uvolnění či snížení emocionálního napětí a přetlaku; může probíhat spontánně, pomocí mentálního i fyzického cvičení nebo psychofarmak. V psychoanalýze stav odreagování po znovuprožití negativních emociálních zážitků, které byly potlačeny do nevědomí a vyvolávaly chorobné stavy. Katarzi předchází prožitek postihující celou osobnost a vyvolává tak emocionální uvolnění; pouhým věděním a myšlením ke katarzi nedochází . Viz též abreakce.

Ottův slovník naučný: Katarze

Katharsis (řecky), očista. Ve filosofii pythagorské rozumí se katharsisí očista ducha od vášní a smyslných náruživostí. Aristotelés mluvě ve své Poetice (kap. 6.) o účinku tragédie praví, že tato navozenou bázní a soustrastí v diváku působí v něm očistu právě od těchto affektů. Ostatně toto místo podléhá sporným výkladům. Různící se mínění sebral Döring, Kunstlehre des Arist., v dodatku II., str. 263 (Jena, 1876). Srov. ještě Baumgart, Aristoteles, Lessing und Goethe (Lipsko, 1877).

Související hesla