Kategorie

, z řeckého kategorein - vypovídat u soudu; obecně třída, skupina předmětů nebo jevů se společnými vlastnostmi, resp. pojem, který takovou třídu určuje;
1. biologie obecné označení určité úrovně, na níž jsou na základě příbuzenských vztahů zařazeny konkrétní taxony. V systematické biologii se používá hiearchická (linnéovská) klasifikace, v níž je posloupnost kategorií určena dohodou. Taxon nejbližší vyšší kategorie obsahuje vždy jeden nebo více taxonů nižší kategorie (např. řád má jednu nebo více čeledí). Nižší taxon může v dané klasifikaci patřit pouze do jediného nejblíže nadřazeného taxonu (např. určitá čeleď do jediného řádu). Kategorie se dělí na tři skupiny: a) závazné kategorie, ve kterých musí být klasifikován každý taxon (říše, kmen, v botanice oddělení, třída, řád, čeleď, rod a druh); b) doplňkové kategorie mají v hiearchii pevné místo a tvoří se předponami, např. pod- nebo nad- (např. podřád, nadčeleď); c) dodatečné kategorie nejsou odvozeny od základních kategorií a jejich místo v hiearchii nemusí být stálé;
2. filozofie základní pojem určité vědy či oboru. Termín uvedl do filozofie Aristotelés, jenž v rámci budování své ontologie rozlišil čtyři způsoby výpovědi o bytí, na jejichž základě stanovil deset kategorií (podstata, kvantita, kvalita, vztah, „kdy“, „kde“, poloha, činnost, trpnost, „míti“). Toto tradiční pojetí kategorie výrazně obměněno I. Kantem, jenž rozlišil dvanáct kategorií členěných do čtyř skupin, které chápal jako „čisté pojmy rozvažování“. Po Kantovi problematika kategorií postupně ztrácela na významu; zabývali se jimi více N. Hartmann, G. Lukács, marxismus - leninismus, do opozice k existenciáliím je postavil M. Heidegger.

Související hesla