Kazatel

, osoba povolaná ke kázání. V křesťanských církvích úloha kazatele chápána jako poslání, obdobně i v jiných náboženstvích. Kazatel se může příležitostně ujmout úkolu z vlastní iniciativy či z pověření nebo jde o stálé poslání. Některé protestantské církve označují jako kazatele své duchovní (ordinované členy). V katolické církvi při mši může kázat pouze biskup, kněz nebo jáhen, jindy je okruh širší.

Ottův slovník naučný: Kazatel

Kazatel: učitel církevní mající k veřejnému hlásání slova božího příslušné poslání; v církvi katolické jest to biskup, kněz a diakon. Povinnost kazatelskou ukládá zvláště biskupům a duchovním správcům: 1. zákon přirozený, neboť biskup a farář jest zajisté pastýřem, učitelem, duchovním lékařem svěřených duší, z čehož plyne, kazatel vyučování doprovází a proniká celou duchovní správu; 2. příklad a rozkaz J. Krista, jenž odcházeje k Otci odevzdal své Evangelium apoštolům a jejich nástupcům, aby je hlásali celému světu. Apoštolové byli si kazatelské povinnosti vědomi a, by sami službě slova božího oddati se mohli, ustanovili diakony za pomocníky (Skut. 6,1); 3. zákony církevní všech věků zavazují zvláště biskupy a duchovní správce, aby kázali osobně nebo v případech zákonné překážky prostřednictvím jiných způsobilých kněží. Farářové mají dle sněmu Trid. (sez. 5. cap. 2) kázati aspoň o nedělích a zasvěcených svátcích; kdyby tuto povinnost svou zanedbávali, může biskup po předchozím napomenutí i církevními tresty je stíhati. Zakazuje se jim připouštěti ve svých kostelích kazatele, který nebyl od biskupa za způsobilého uznán; kdyby cizí kněz bez povolení biskupa diécésánního v nějaké kapli na farní osadě konal pravidelná kázání, má farář právo zakročiti. – Diakoni ode dávna mimo ostatní povinnosti také katechumeny učili a zkoušeli, slovo boží pak buď jen předčítali nebo i kázali. Při kázání mezi mší sv., jež se koná před Credo nebo po posledním evangeliu, stojí kněz u oltáře na straně evangelia, zůstávaje v rouchu mešním. Má-li od oltáře na kazatelnu vystouputu, odloží dříve ornát a manipul. Liturgickým rouchem kazatelovým mimo mši sv. jest superpelliceum (rocheta), štola a biret. Řeholní kazatelové oblečeni jsou svým rouchem řádovým jako k modlitbě chórové. Řeč při pohřbu děje se po mši sv., před t. zv. absoluci, bez rochety a štoly. Je-li kázání přítomen biskup, jde kazatel k němu nesa štolu přes levou ruku, pokleká, líbá mu ruku a vyprošuje si dříve požehnání, než na kazatelnu vystoupí. Pchčk.

Související hesla