Keats John

, anglický básník; původně ranhojič a lékárník. Ovlivněn tak zv. londýnskými romantiky (L. Hunt, W. Hazlitt, Ch. a M. Lambovi), jejich snahou o vyjadření bohatosti smyslové zkušenosti prostým jazykem (odtud přízvisko cockneyská škola, podle mluvy prostých Londýňanů). Psal sonety a ódy, tvořil bohaté syntetické básnické obrazy, kladl otázky o vztahu života, smrti a umělecké tvorby, pravdy a krásy, touhy a dokonalosti, snu a skutečnosti. Témata lyrickoepických poém, z nichž první, Endymion, byla ostře napadena konzervativní kritikou. Tragický závěr jeho života (smrt bratra, nezdar milostného vztahu, tuberkulóza) ovlivnil poémy Předvečer svaté Anežky, Lamia a zlomky eposu Hyperion, zpracování řeckého mýtu o pádu Titánů vyznačující se syntézou bohaté obraznosti a filozofické reflexe o úloze básníka i vztazích poezie, mýtu, ideálu a dějin. K vrcholům Keatsovy lyrické poezie patří pět ód, z nichž nejznámější je Óda na řeckou vázu, dvě lyrické básně – balada La belle dame sans merci a přírodní lyrika Podzimu. Jeho poezie i estetické myšlení ovlivnilo literaturu viktoriánského období (A. Tennyson, preraffaelisté, T. Hardy) i literaturu 20. stol. (R. M. Rilke, T. Harrison). Česky vyšly výbory Když mraky září, Obrys krásy, Déšť z plané růže.

Ottův slovník naučný: Keats John

Keats [kíts] John, básník angl. (*29. nebo 31. října 1795 v Londýně – †23. ún. 1821 v Římě), prožil dětství a jinošství v poměrech úzkých a stísněných jako syn vozky; vzdělání dosti chatrného dostalo se mu na škole v Enfieldsu, kdež se potomní pěvec hellenismu neučil ani řečtině. R. 1810 vstoupil do učení k chirurgovi v Edmontonu a vzdělával se od r. 1815 dále v Londýně. Malé dědictví zajistilo mu však živobytí a tak oddal se cele literatuře. R. 1817 uveřejnil svazek Poems, jež prozrazovaly studium a vliv Spencera, ale prošly bez pozornosti. Tu vzbudila r. 1818 vydaná báseň výpravná nebo spíše básnická povídka Endymion, obraznosti neobyčejně pronikavé a křehké, ale i poněkud chaotické, jež touhu po řecké kráse a harmonii oblévala parami romantickými. Proti básni té, která předbíhala znamenitě svou dobu a plně oceněna je teprve dobou moderní, povstal nechápavý kritik W. Croker v »Quarterly Review« a podobný v »Blackwoods Magazine«. Jednak tento odpor, jenž se básníka bolestně dotýkal, jednak vášnivá láska k Fanny Brownové, s níž se stýkal v l. 1819 – 20, rozvily úplně vzácný jeho talent, jak lze poznati z třetí sbírky jeho veršů Lamia, Isabella, the eve of St. Agnes and other poems (1820), obsahující básně výpravné, lyriku náladovou i ballady; mezi jinými je tu otištěn i Hyperion (jen zlomek), jemuž vzdal nejvyšší chválu Byron shledávaje, že inspirace jeho má velebu aischylovskou. The eve of St. Agnes je naproti tomu vzorem středověké poesie romantické. Menší básně ve sbírce té obsažené, »Óda slavíkų, »Óda Panovį, »Řecké urně« a j., náležejí k nejdokonalejším a nejryzejším plodům poesie anglické čistotou inspirace, melodickým kouzlem řeči, jednotnou náladou neobyčejně kouzelnou a jímavou. Keats. je básnická hlava neobyčejně výrazná a ušlechtilá. Prvky klassické i romantické slučuje v sobě způsobem originálním, a hellenismus jeho nemá nic z pedantického pseudoklassicismu; toužil po něm touhou vášnivého srdce tonoucího v severních mlhách. Keatsovo postavení v dějinách poesie anglické jest osamělé; pouze s Percym Bysshem Shelleym má některé rysy ryze básnické společny. Působil mohutněji až v době pozdější, ve hnutí, které se zahrnuje jménem praerafaelismu. V Italii, kam básník těžkou chorobou uhlodávaný a vášní lásky sžíraný se odebral hledat úlevy a kde předčasně zemřel, seznámil se s Shelleym, jenž věnoval jeho paměti báseň »Adonais«. Je pohřben v Římě u pyramidy Cestiovy, kde leží též Shelley. Úplné vydání děl Keatsových opatřil Forman (1883, 4 sv., 3. vydání 1889), jiné (Monkton Milnes) Lord Houghton v Londýně r. 1869 a 1890; týž napsal také jeho biografii (»Life, letters and literary remains of Keats.«, Lond., 1848, 2 sv., nové vyd. 1867). »Poetical works« vydali Arnold (1889), Rossetti (1889) a Palgrave (1892). Forman vydal také Keatsovy »Listy Fanny Brownové« (Lond., 1878) a »Poetry and prose; a new book of fresh verses and new readings« (t., 1890); Colvin, jenž napsal také jeho životopis v »English Men of Letters«, 1887, vydal » Keats. letters to his family and friends« (Lond., 1891). Do češtiny překládali z Keatsa J. V. Sládek a Vrchlický. Šld.

Související hesla