Kefallénia

, řecký ostrov v Jónském moři, největší z Jónských ostrovů; 780 km2, 34 000 obyvatel (1990). Hornatý povrch (Ainos, 1 620 m n. m.). Správní středisko Argostóli.

Ottův slovník naučný: Kefallénia

Kefallinia, Kephallenia, Kephalonia, ital. Cefalonia, největší a vedle Korfu nejdůležitější a nejlidnatější z Iónských ostrovů, položený proti zálivu Patraskému, mezi ostrovy Leukasem na sev. a Zakynthem na jihu, oddělený od Ithaky úzkým průlivem Viskardským. Zaujímá plochu 688,8 km2 a jest veskrze hornatý až na nízký poloostrov na záp. Od s.-z. k jihových. táhne se horské pásmo Megalo Vuno, jehož nejvyšší vrchol Megas Soros neb Elato Vuni (1620 m n. m.), po několik měsíců krytý sněhem, jest zároveň nejvyšší horou Iónských ostrovů vůbec. V starověku slul Ainos. Na vých. od tohoto hlavního hřbetu táhne se rovnoběžné pásmo, vrcholící horou Kokkini Rachi (1100 m n. m.). Břehy Kefallinie jsou velmi členité, tvoříce množství zálivů a zátok, z nichž nejdůležitější jsou 14 km dl. záliv Argostolský neb Livadský a zálivy Samoský a Assoský. Kefallinia má jen několik nepatrných potoků, ale množství pramenů, hlavně v pobřežních krajinách. Podnebí jest v celku mírné, pouze v nejvyšších polohách drsnější. V měsících listop., pros. a únoru vyskytují se četné a velmi vydatné srážky vodní. Půda jest v celku velmi úrodná, tak že místy bývá i dvojí žeň. Nad to obyvatelstvo jest velmi pracovité a přičinlivé a nenechává nejmenšího kousku půdy nevzdělaným. Ano i příkré stráně do výše asi 650 m získány pro účely zemědělské zřízením umělých terass. Přes to obilí nedostačuje domácí potřebě. Za to těží se mnoho oleje olivového a vína, vedle toho již. ovoce a ve vyšších polohách i ovoce středoevropské. Hlavním produktem zemědělským jsou hrozinky, jichž r. 1892 vytěženo 8500 t. Dovoz r. 1892 měl cenu 3,73 mill., vývoz 4,1 mill. drachen. Dováží se z Řecka i z ciziny jatečný dobytek, obilí, tabák, dříví (hl. z Rakouska), koloniální zboží a průmyslové výrobky. Vyvážejí se hrozinky, víno, olivový olej, sýr, ovoce, zelenina a ovčí kože. Obyvatelstvo, počtem 69.736 (1889), skládá se skoro vesměs z Řeků. Jsou výtečnými námořníky a vojíny a zabývají se vedle zemědělství plavbou, hotovením zboží bavlněného a koberců z kozích chlupů a koželužstvím, jež umožněno jest značným chovem ovcí a koz. Kefallinia tvoří spolu s Ithakou a jinými menšími ostr. řeckou monarchii o 815 km2 s 80.178 ob. (1889), 98 na 1 km2. Hl. m. jest Argostoli. – V hérojské době Řecka nazývala se Kefallinia Samos neb Same a náležela k říši Odysseově. V historické době nazvána dle kmene Kefallenů Kefallinia a tvořila se svými samostatnými městy Pronnoi, Same (zříceniny u zátoky Samoské), Krane neb Kranioi (vých. od Argostoli) a Pale (u nynějšího Lixuri) Tetrapolis. V Peloponnéské válce dobyli ostrova Athéňané. V III. stol. př. Kr. přistoupil ostrov k Aitolskému spolku a byl r. 189 podroben M. Fulviem Římanům, kteří jej připojili k Epiru. Hadrian daroval Kefallinii Athéňanům; do r. 395 po Kr. patřil ostrov k Byzantské říši. Po normanské válce ovládla ostrov spolu s Ithakou r. 1185 rodina Orsini. Po utvoření Latinského císařství připojena Kefallinia r. 1204 k Achajskému knížectví. Avšak již r. 1215 postavil se vládce ostrova Gajo pod ochranu republiky Benátské. Od r. 1357 náležela Kefallinia rytířské rodině Tocco z Beneventu. R. 1479 dobyli ostrova Turci, avšak již r. 1500 osvobodili ho Benedetto Pesaro a Gonsalvo de Cordova, velitelé spojeného loďstva benátsko-španělského. Pak zůstal ostrov pod vládou Benátek až do zániku republiky. R. 1766 a 1767 zničila velká zemětřesení skoro veškeré osady na ostrově. R. 1797 dobyli ostrova Francouzové a brzo na to Rusové. R. 1811 obsazena Kefallinia Angličany a r. 1815 postavena spolu s ostatními Iónskými ostrovy pod britskou ochranu. R. 1863 připojen ostrov ke království Řeckému. R. 1867 zemětřesení zničilo města Argostoli a Lixuri a asi 40 vesnic. – Srv. Wiebel, Die Insel Kephalonia (Hamburk, 1873); Partsch, Kephallenia und Ithaka (Gotha, 1890).

Související hesla