Keltové

, Galové – indoevropské kmeny v severním sousedství antického světa. Původ Keltů většinou spatřován v mohylové halštatské kultuře mezi Čechami a severovýchodní Francií, kam zasahovaly vlivy z řecké Massalie nebo z Etrurie, z nichž čerpal vznikající laténský styl v uměleckém řemesle (viz též keltské výtvarné umění). Od 6. stol. př. n. l. expanze Keltů, nejprve na celé území Francie (Galia) a Španělska, ve 4. stol. př. n. l. do Anglie, Itálie (Gallia cisalpina) a na Balkán. Část Keltů se usadila v Malé Asii (Galatie). Ve střední Evropě (viz též Boiohaemum) jsou archeologickým svědectvím o Keltech tzv. plochá kostrová pohřebiště, sídliště, kultovní místa, od pol. 2. stol. př. n. l. velká opevněná sídla oppida, ražba mincí. V 1. stol. př. n. l. Keltové jižně od Dunaje a západně od Rýna pod římskou vládou; pod římskou ochranu se uchylovali i po náporu germánských kmenů ze severu. Zbytky keltských jazyků se dlouho udržely v Bretani a na britských ostrovech. Keltové se stali etnickou složkou různých národů, zvl. francouzského. Některé technické vymoženosti se staly trvalým kulturním dědictvím ve vývoji Evropy (hrnčířský kruh, kruhový mlýnek, vůz).

Související hesla