Kemble John Philip

Kemble [Kembl]: Kemble John Philip, herec anglický (*1757 v Prestonu, Lancashire – †1823 v Lausanně), byl druhým dítětem a nejstarším synem herce Rogera Kemblea (†1802), předka rodiny, jež proslula v herectví i literatuře anglické. Zamýšlel jednu chvíli státi se knězem, dokončil pak studia svá v anglické kolleji douaiské, kdež se jeho pamět neobyčejně rozvila. Byv pak přijat k společnosti Chamberlainově vystoupil poprvé roku 1776 ve Wolverhamptonu, načež s různým štěstím, častěji vypískán, hrál v Manchestru, Liverpoolu, Yorku, Dublině a j. a od roku 1783 v Londýně na divadle Drury Lane, kdež debutoval Hamletem, jenž byl předmětem vášnivých sporů v kritice i obecenstvu. Od té doby rostl úspěch jeho přes sočení žárlivcův a nepřátel, jež mu získávala útočná jeho povaha. Od r. 1778 – 1801 řídil divadlo Drury Lane a zavedl tam reformu kostumů ve smyslu věrnosti historické. R. 1802 – 3 cestoval po Francii, kde se seznámil s Talmou, jenž ho vysoko stavěl, a po Španělsku. Vrátiv se do Anglie získal podíl divadla Covent Garden a hrál na něm do r. 1812, kdy ustoupil do soukromí, vrátil se však na ně znovu r. 1814; odtud až do r. 1817, kdy jej nedostatečné zdraví přinutilo ke konečnému odpočinku, byl slaven jako největší herec své doby. Kemble miloval své umění a studoval je s velikou pílí a horlivostí ve všech směrech; tak neopovrhoval ani úlohami komickými, ačkoliv slávu hlavně založila mu tragédie. Za 19 roků, kdy hrál na Drury Lane, počítá se přes 120 jeho úloh. Kemble, jsa postavy veliké a maje výrazný a jasný hlas, tvořil dlouhým studiem figury velikolepé a hluboce založené; vytýkala se mu pouze jakási affektace a přednes příliš pompósní. V mládí vynikal v Hamletu, později v Makbethu, králi Janu, Brutovi a především v Coriolanovi. Zkusil se i v písemnictví, ačkoliv nevynikl nijak zvláště; napsal prology, divadelní hry, jež nebyly tištěny, a sbírku Fugitive Pieces (York, 1780). Socha jeho Flaxmanem zhotovená postavena byla v opatství westminsterském r. 1830. Srv. Boaden, Memoirs of the life of J. Philip Kemble (Lond., 1825, 2 sv.); Fitzgerald, Account of the Kemble family (t., 1871, 2 sv.).