Kišiněv

viz Chişinău

Ottův slovník naučný: Kišiněv

Kišiněv, ruský Kišiněv, rumun. Kissinou nebo Kišlanou, gubernské město ruské gubernie bessarabské na 47° 2' s. š. a 31° 49' 40'' v. d. na pravém břehu říčky Byku, přít. Dněstra, na trati Razdělnaja-Tiraspol-Pruth jihozápadních ruských drah, má průměrnou roční teplotu +10,2 °C, roční výše srážek obnáší 46,8 cm. Obyvatel jest 108.506 (1897), z nichž polovinu (54.890) tvoří Rumuni, po nich následují počtem Židé (26.120), dále Rusové, Řekové, Armeni, Bulhaři, Cikáni, Poláci a cizinci, pravoslavných jest 88.624, kromě nich jsou v městě židé, rozkolníci, katolíci, evangelíci, armeni, muhammedáni a j. Město zaujímá 750 ha půdy i tvoři nepravidelný útvar přes 4 km široký a do 6 km dlouhý a dělí se na 2 hlavní části: dolní čili staré město ve výši 85 m n. m. a horní město ve výši 223 m n. m., půdu města pak tvoří neogenní vápenec. Domů jest do 10.000, pravosl. chrámů 18, z nichž nejstarší (Mazarakijevskaja cerkov) pochází z polovice XVIII. st., rozkolnické modlitebny jsou 2, armenský, katolický a evang. kostel 1, židovská synagoga 1 a židovské modlitebny 32. Kromě gubernských a újezdných úřadů jest v městě obchodní soud, ředitelství bessarabského celního okruhu, ředitelství klášterních statků v Bessarabii, arcibiskup, velitelství 8. jízdní divise, 1. brigády a pohraniční stráže, městská obecní banka, filiálka ruské říšské banky a 4 jiné banky, dobročinný spolek, hospodářská kancelář se skladem hospodář. nářadí (roční obrat do 20.000 rublů), gubernské museum, 2 chlapčí gymnasia, reálná škola, zemské dívčí gymn., kněžský seminář, městská řemeslnická škola, porodnická šk., 9 měšťanských škol, dívčí církevní šk., sirotčinec, na blízku města ovocnářská šk., 9 nemocnic, porodnice, veřejná knihovna a meteorologická stanice. Hlavním zaměstnáním obyvatel jest ode dávna sadařství, zelinářství, vinařství a pěstování tabáku, v poslední době i hedvábnictví a včelařství. Ovocné sady a vinice zaujímají 5000 ha, z ovoce zvláště proslulé jsou slívy, které vyvážejí se odtud do celé Rusi. Zelinářstvím zabývají se především Bulhaři, vinice dodávají červené i bílé víno dobré jakosti, vyvážené do sousedních gubernií. Ze závodů průmyslových jest v Kišiněvě 5 lihovarů s úhrnnou roční výrobou za 29.795 rub., 11 koželužen, 5 mydláren (37.855 r.), továrna na makarony (185.000 r.), pivovar (18.000 r.), 2 svíčkárny (149.000 rub.), 4 továrny na tabák (64.526 r.), 2 železolijny (26.982 r.), 2 olejny (11.500 r.), 6 vinných lisů s roční výrobou 1,631.499 l vína a j. v. Následkem ústřední polohy Kišiněva v gubernii při železnici a jeho četného obyvatelstva jest obchod jeho velmi značný, zvláště s obilím, vínem, tabákem, tuky, srstí, kožemi, ovocem a j. zbožím, které vyváží se odtud do Oděssy a do Rakouska. Trhy konají se v městě každodenně i dosahuje roční jejich obrat výše několika millionů rublů; výroční trh jest 1 se stále rostoucím obratem. V městě jest obecní botanická zahrada s pomníkem A. S. Puškina, na hlavní třídě pomník Alexandra II., kdežto proslulý »Nizov dom«, v němž žili Puškin a generál N. N. Nizov, dnes již neexistuje. Nedaleko města na levém břehu Byku jest sirný pramen Burkut. – Doba založení Kišiněva není určitě známa, nejdříve děje se o něm zmínka v listině multanského hosudara Alexandra r. 1420 pode jménem Kišnovrzar. V XVII. st. Kantěmir zmiňuje se o osadě Kišinovu, která byla rozbořena Tatary, počátkem XVIII. st. znova Kišiněv vystavěn a zalidněn Armeny, učiněn pak okružným městem, r. 1788 rozbořen Turky, r. 1812 přešel k Rusku do oblasti Bessarabie, r. 1813 zřízeno zde arcibiskupství, r. 1818 povýšeno město na oblastné. Po 3 léta (1820 až 1823) žil v Kišiněvě A. S. Puškin, r. 1877 zde podepsal car Alexander II. manifest o válce s Tureckem. Kišiněvský újezd zaujímá střední čásť bessarabské gubernie a hraničí na z. s Rumunskem a na v. s Dněstrem, maje plochy 3723, 6km2. Dle povrchového útvaru lze děliti újezd na 2 pásma: severní, vyšší a rozčleněné na pahorky, a jižní, rovné, rázu stepního, ač i tu jsou pahorky a výmoly, avšak členitost újezdu nemá nic společného s Karpaty. Nejvyšší bod na sev. újezdu jest vysoký přes 300 m n. m. Podklad půdy tvoří terciérní vápence přikryté sladkovodními písky a lössem, ornice pak jest černozemní. Hlavní řekou újezda jest Dněstr, tvořící jeho východní hranici, do něhož vpadají řeky: Ikel tvořící hranici s újezdem orgějevským, dále Byk a Botnja. Záp. hranici újezdu tvoří ř. Prut s přítoky Lopušnou a Nirnovou, kromě toho v jižní části újezdu pramení se Jalpuch a Kogilnik. Větších jezer v újezdě není. Obyvatel jest (bez města Kišiněva) 150.173, z nichž 93% tvoří Rumuni, 5% Velkorusové a Malorusové, 1 1/2% Židé, dále jsou zde Cikáni, Bulhaři, Poláci, Armeni, Němci a Řekové. Pravoslavných jest 145.862, rozkolníků 810, katolíků 1012, evangelíků 210, armenů 102, muhammedánů 36, židů 2100, jiného vyznání 41, klášterů 5, pravosl, chrámy 102, škol 46 a nemocnice 4. Větší čásť újezdu (62%) zaujata rolemi a lukami, z obilí nejvíce se seje pšenice a kukuřice. Lesnictví jest slabě rozvinuto, zvláště na s. újezdu, lesy jsou většinou dubové. Chov dobytka v poslední době poněkud poklesl i počítá se (1891) 14.791 koní, 50.898 skotu, 104.697 ovcí, 1603 kozy a 14 oslů a mezků, hřebčince jsou 4. Včelařství provozuje se hlavně na s. újezdu, hedvábnictví soustředěno téměř výlučně v okolí města Kišiněva, vinařství jest dosud zcela primitivní, ovocnářství a zelinářství rozšířeno po celém újezdě, pěstování tabáku v poslední době poněkud se zmenšilo i sklizeno ho (1891) 7882 pudů, rybolov jest nepatrný. Z užitečných nerostů dobývá se stavební vápenec (ročně asi 17.000 m3), průmysl. závodů jest 23 s úhrnnou roční výrobou do 71.100 rublů, výročních trhů v újezdě není; téměř veškerý obchod soustřeďuje se v Kišiněvě. Od jv. k sz. projíždí újezdem v délce 130 km ruská Jihozápadní dráha. Tšr.