Kjökkenmödding

[kjeknmedyn], doslova kuchyňské odpadky; hromady lastur měkkýšů na dánském pobřeží z období mezolitu, obsahující nástroje a kosti zvířat.

Ottův slovník naučný: Kjökkenmödding

Kjökken-mödding (plur. möddinger), v obecné mluvě dánské hromady odpadků kuchyňských a vůbec z domácnosti lidské pocházejících. Výraz ten přenesl Japetus Steenstrup také na podivuhodné velké hromady skořepin měkkýšů, kostí ssavců, ptáků a ryb, popela, zuhelnatělých hmot a t. d., které jsou rozšířeny nejen v Dánsku, nýbrž i v jiných zemích, na př. v Anglii a sev. Americe (zde zvané Shellmounds, Shellheaps), v Japansku, Nov. Zealandě a j. blízko nebo nedaleko pobřeží mořského. Podrobný výzkum kjökken-möddingů, za nějž děkujeme hlavně pracím komitétu, v jehož čele byli geolog G. Forchhammer, zoolog Jap. Steenstrup a archaeolog J. J. A. Worsaae, okázal, že povstaly kjökken-möddingy činností člověka doby kamenné na souši, nikoli na dně mořském, jak někteří badatelé tvrdili. kjökken-möddingy leží buď poblíže nynějších břehů anebo blízko břehů dřívějších, od nichž od doby kamenné voda odstoupila tak, že některé nyní až 2 míle od nejbližšího břehu jsou vzdáleny. Jejich výše nad mořem je různá, ale vždy leží na svahu nějakém nad pobřežím tak, že je zjevno, že odpadky, z nichž povstaly, s vyšších míst na svah shazovány byly. Rozměry kjökken-möddingů jsou různé. U města Frederikssundu na Sjaellandě má kjökken-mödding délku asi 100 m, šířku 12 až 18 m a výšku 0,3 – 1 m; kjökken-mödding u Solagernu nedaleko Frederikswärku jest rozsáhlější a má výšku 1,2 – 1,5 m; kjökken-mödding u Meilgaardu v sev. Jutsku je přes 100 m dlouhý, 35 m široký a místy až 3 m vysoký. Příčinou těchto nestejných rozměrů jest jednak délka času, po který se kjökken-mödding tvořil, jednak hustota osídlení, neboť shledalo se, že jsou kjökken-möddingy složeny z přečetných, těsně na sobě a vedle sebe ležících hromad odpadkových, jichž splynutím povstal celý kjökken-mödding Dále shledáno, že se kjökken-möddingy nalézají vždy blíže pramene vodního, třeba nyní již zaniklého. Často bývají zakryty ornicí nebo vátým pískem tak, že jen z obsahu krtičin souditi lze někdy na přítomnost kjökken-möddingů. Hlavní součástí kjökken-möddingů jsou nesčetné skořápky dospělých jedlých mlžů a plžů mořských, ústřic, srdcovek, slávek a j. Že se nalézají pouze skořápky měkkýšů dospělých a jedlých, jest jedním z důkazů, že kjökken-möddingy nepovstaly na dně mořském, neboť tam nalézají se zajisté vždy i měkkýši mladí i nejedlí a jiná zvířata, jejichž zbytky v kjökken-möddingách se nikdy nenalézají. Dále obsahují přehojné zachovalé kůstky žeberní a páteřní ryb treskovitých, sledě, úhoře a j., kosti divokých kachen, hus, labutí, racků, tetřeva a j.; kosti jelena, srnce a prasete divokého tvoří 90% všech kostí ssavčích, zbytek náleží tuleni, turu, bobru, medvědu, lišce a psu, jehož kosti v žádném kjökken-möddingu nescházejí. Dlouhé kosti jsou rozštípány pro morek, na povrchu kostí patrny jsou stopy nástrojů kamenných a zubů psích. Vůbec zachovány jsou jen kosti tvrdé, velké, které pes rozkousati a sežrati nemohl. Mimo to přimíseny jsou kousky dřevěného uhlí, vrstvičky popela, střepiny hliněných nádob, hojné vodorovné dlažby kamenné s kameny na vrchu opálenými, jež zajisté po čas tvoření se hromad sloužily za ohniště. Dále nalézají se četné nástroje kostěné a parohové, jako jehly, udice, škrabátka, sekery a j.; nástroje kamenné tvarů různých, hroty, nožíky, sekery pazourkové a mlaty i sekery zelenokamenné. Také nalezeny nástroje kamenné dokonalejší zcela podobné těm, jež nalézají se v mohylách dánských doby kamenné. V tom spatřuje Steenstrup jeden z důkazů, že člověk, který budoval mohyly, byl týž, jehož přičiněním povstaly také kjökken-möddingy. Nálezy kostí ptáků, kteří jen v zimě v zemi dleli, dále nálezy lebek jelenů a srnců s narostlými dospělými parohy a konečně kosti vepřů divokých z jednotníkův stáří od několika dní a měsíců. do jednoho a více roků nasvědčují, že byla místa, při nichž kjökken-möddingy vznikaly, navštěvována v každé době roční, ne-li trvale osídlena. Kolik se týče určitějšího udání relativního stáří kjökken-möddingů, vykonána srovnavací studia těchto s lesními rašelinami dánskými. Výzkumem rašelin těch dokázáno, že po dlouhotrvavší době ledové objevila se v Dánsku vegetace podobná té, která nyní vyznačuje severoevropské a asijské stepi, s břízou zakrslou (Betula nana L.), vrbami zakrslými (Salix reticulata, herbacea, polaris), srostlinami vřesovitými, borůvkami a t. d. Po této době stepní nastala doba lesů osikových a březových, po té husté lesy borové, pak dubové a nyní je hlavní dřevinou v Dánsku buk. Každá ta vrstva vyznačena je v rašelinách jistou vrstvou, z nichž nejzpodnější obsahuje kosti sobů, vrstva osiková a březová kosti losů. Kosti tura nalézají se teprve ve vrstvě borovicové, a poněvadž zbytky téhož zvířete nalézají se v kjökken-möddingách a poněvadž se v těchto nalézají i zbytky tetřevů, ptáků to, kteří se živí pupeny a mladými letorosty jehličnatých stromů, zvláště borovic, lze míti právem za to, že kjökken-möddingy začaly v době borovic, tedy v době, kdy již nebylo v Dánsku podmínek životních pro soba a losa. Kosti těchto dvou ssavců nebyly nikdy v kjökken-möddingách nalezeny. Z toho dále vyplývá, že na severu nesáhala doba kamenná tak daleko nazpět, jako ve střední a jižní Evropě, kde v době kamenné náležel sob ke zvířatům hojným, jak svědčí na př. moravské nálezy kostí sobích se stopami rukou lidských. Jako příklad kjökken-möddingů z doby bronzové uvádíme kjökken-mödding nedaleko Kallundborgu na Sjaellandu, jenž obsahuje skořepiny srdcovek a slávek, popel, drobty uhlí a zbytky ryb a ssavců, a to našich domácích zvířat: skotu, ovce, kozy, vepře, kdežto jen některé kosti náležejí šelmám. Stopy na kostech způsobeny jsou nástroji kovovými; také nalezeny malé zbytky předmětů bronzových a kostěné nástroje tvaru doby bronzové. Poloha vrstev skořepinových v poměru k malým v onom pahrbku nalezeným pohřbům s nádobami doby bronzové svědčí o tom, že tento kjökken-mödding se vším svým obsahem pochází od hodů pohřebních. Kosti jsou také rozštípány a psem ohryzány. V některých kjökken-möddingách schází ta neb ona součástka úplně tak, že někdy scházejí např. kosti, jindy ústřice a kosti a pod. Sem náleží na př. Claudiusem popsané »Knochenlager am Warteberg« v Dol. Hessku, v němž není žádných skořepin. Podobné hromady odpadků kuchyňských z doby kamenné nalezeny při kolových stavbách, jim podobají se severoitalské »terramary«, dále odpadkové vrstvy na dně jeskyň druhdy obývaných, odpadkové hromady s kostmi obrovských ptáků Moa na Nov. Zealandě. Dále náležejí sem hromady odpadků ze starých tábořišť Eskymáků v Gronsku s nástroji výborně zachovalými a t. d., anglické a sev.-americké »Shellmounds« a »Shellheaps« s převládajícími skořepinami měkkýšů mořských. Kjökken-möddingy japanské neliší se skoro v ničem od dánských. Literatura. Undersögelser i geologisk-antiquarisk Retning of G. Forchhammer, J. Steenstrup, J. A. Worsaae. Výtah z téhož spisu v A. Marlotově: Études géol.-archéolog. en Danemark et en Suisse; Japetus Steenstrup, Et Blik paa Natur og Oldforskningens Forstudier til Besvarelsen af Spörgsmaalet om Menneslägtens tidligste Opträden in Europa (1862 og 1865); týž, Sur les Kjökken-möddings de l'âge de la pierre et sur la faune et la flore préhistoriwue de Danemark (1882); týž, Comparaison entre les ossements des cavernes de la Belgique et les ossements des Kjökken-möddings en Danemark, du Groenland et de la Laponie (1873); John Lubbock, Prehistoric Times (4. vyd. 1878) a j.